Zet a dvě nuly

Greenaway s radostným záujmom a neskrývaným potešením sleduje hnilobný rozklad. A s iróniou. Táto v podstate baroková morbídna symbolika Vanitas je v jeho chápaní výstrahou pred zanieteným výkladom reality sveta i reality umenia, pred ich pitvaním, rozoberaním a rozkladom. Všetko sa totiž riadi vnútornými zákonitosťami, ktoré sú rovnako bizarné a rozumom neuchopiteľné ako surrealistická smrteľná automobilová zrážka s labuťou (alebo Lédou?) alebo stret bývalých siamských dvojčiat s budúcou beznohou ženou. Starosvetsky duchaplné dialógy Greenaway láskyplne podrobuje rozkladnému procesu, takže z úst aktérov vypadávajú len dadaistické šifry. Hm, úskalím krajne subjektivistických koncepcií býva fakt, že divák nemusí zdieľať autorovo nadšenie pre všetky jednotlivosti. Čo sa mňa týka, Greenaway je to síce parádny, no nie všetky ponúkané zmyslové podnety zodpovedajú mojej senzibilite. (03.11.2007)

Zet a dvě nuly = Z00 = beznohá bohyně Z a její exsiamští amorci (0+0). Je zebra bílé zvíře s černými pruhy nebo černé zvíře s bílými pruhy? Jak rychle se rozloží aligátor? Proč ženským postavám na Vermeerových obrazech nejsou nikdy vidět nohy? Je labuť nelítostným predátorem? Na všechny tyto zdánlivě bizarní otázky naleznete odpovědi ve zdánlivě bizarním Greenawayově opusu, který je tmelen Nymanovými skvělými hudebními motivy. (08.10.2008)

výtvarník a jeden z najlepších anglických režisérov peter greenaway je občas považovaný za anglického lyncha, no na rozdiel od lyncha sú jeho filmy ľahšia zrekonštruovateľné na časovej osy, no oveľa viac výtvarne zaťaženejšie a bizarnejšie, lynch pracuje s zánrovými a typicky americkými klyšé, greenaway pracuje s viac sofistikovanými nástrojmi . . . každopádne je Z O O film po výtvarnej stránke perfekcionistický a úchvatný, po stránke scenáristickej a hlavne čo sa týka práce s motívmi a témami priam dokonalý a vo všeobecnosti úplne "divný" (jeden z najdivnejších, aké som kedy videl) - je o niečo menej dôsledný ako autorov majstrovský Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec, no oveľa, oveľa bizarnejší a úchylnejší . . . Výtvarné symboly doplnené o skvostné dialógy a jednoduchý, opakujúci sa, ľahko zapamätateľný a silne pôsobiaci univerzálny hudobný motív a zábery komponované ako majstrovské diela výtvarného umenia, kde je radosť pozrieť si film aj tretí aj štvrtý krát a kochať sa detailami, pričom však režisér (a scenárista v jednej osobe) nevyzdvihuje detail nad celok, ale podriaďuje ho komplexnosti príbehu i jeho myšlienkovému jadru, používa ho ako dekoráciu . . . herecké výkony hercov pre mňa takmer neznámych či veľmi málo známych sú silno štylizované a v službách autorského zámeru (niečo, ako Kaurismakiho filmy, špeciálne I hired a contract killer) (29.11.2007)

Kdysi dávno (před šťastnými 13 lety :-) přijel Peter Greenaway na LFŠ a přivezl a osobně komentoval svoje skvělé podivné filmy. Mezi nimi i toto bizarní drama (cit.: ..."zoo jako předobraz lidského chování"...), stručně řečeno obrazovou koláž vztahu dvou bratrů Oswalda a Olivera (průměrných živočišných chlápků) s přítelkyní Oliverovy tragicky zahynuvší ženy Albou a s přesahem do podivného dění v místní zoo... Přetěžko se komentují tyhle >nedějové< mistrovy filmové experimenty. Film je typickou greenewayovskou mnohovrstevnatou podívanou se skrytými významy, prolínající se obrazy z díla holandského barokního mistra Vermeera... Strukturu filmu kongeniálně pod(do)kreslují minimalistické hudební plochy jako vždy skvělého greenawayova >dvorního< skladatele Michaela Nymana... I samostatný soundtrack k filmu lze vřele doporučit!!! (25.02.2006)

Z prostředí symbolizujícího umělou idylu, zologické zahrady, udělal Greenaway něco... trochu... jiného. Velmi zajímavý film, který spíš než příběh plyne jako nějaký sen, kde sice jedna scéna navazuje na druhou, ale ta návaznost je leckdy tak nesoustavná a nadreálná, že příběh prakticky mizí (i když není nikdy nepřítomen) a každá scéna se stává výjevem sama o sobě. (04.08.2013)