Hrátky s peklem

Zpočátku velká rychle sprintující bžunda, kde skupinka nadšených filmařů-školáků filmuje pouliční násilí z bezprostřední blízkosti a řádně si to užívá - do toho vstupuje dějová linie s galony krve. Režisér-scenárista chrlí nápad za nápadem a zdá se, že dvouhodinová délka na konci vyplivne diváka z kinosálu celého upoceného. Zkrátka něco, co byl před deseti lety schopen natočit šestkrát za rok Takashi Miike. Bohužel, asi po půl hodině se začíná objevovat dějová vata, navíc ubíhající slimáčím tempem a ke konci se to už jen zhoršuje. Finální film masakr je sice krvavý dostatečně, ale už tomu chybí ta lehkost, s jakou v úvodu projížděla japonské ulice filmařská esa Fuck bombers. Na půlnoční film pořádně zábavné, ač ve druhé půlce už znatelně dlouhé a prošpikované scénami, které jen zdržují od zábavné podívané. I tak ale jeden palec a čtyři hvězdice nahoru. (01.10.2014)

Nebyt posledni tretiny filmu, dam 2*. Proc? Sono zmlsal. Osobne mam radeji filmy typu Klub sebevrahu nebo Pod vlivem lasky, ktere proste nemaji obdoby a rozhodne se nedaji zaskatulkovat. Sonova vaznejsi tvorba jiz trpi typickou japonskou zdlouhavou ospalosti, ktera vsak dokaze odmenit uzasnym pohlcenim, pokud se clovek dodiva az do konce. Ovsem tohle? Hratky s peklem brnkaji neustale na tu silenejsi notu, ale rozehraji se opravdu az v posledni tretine. Jako pocta filmovemu remeslu to poslouzit muze. Ovsem spatne prehravany patos, rozrthane vypraveni, nevyvazenost...=nuda a neustale ocekavani, kdy se to konecne zvrhne. Zvrhlo. Coz je dobre. Pro me vsak jeden z nejslabsich kousku od Sona. (30.06.2014)

[AFF 2014] Japonský film si už preskákal všeličo a v súčasnosti sa to zaujímavé sústredí len v bezprostrednej blízkosti pár výstredných, neslávne (a poniektorých slávne) známych mien súčasnej scény, medzi ktorých sa radí aj pološialený génius Šion Sono. Uprostred ďalšieho bizarného úletu v štýle Love Exposure o partii filmových nadšencov, pomedzi useknuté končatiny, komické postavy, absurdné scény reflektujúce popkultúrne trendy a vývoj kinematografických prúdov nenásilne vkladá (paradoxne vzhladom na obsah filmu) kritiku filmového priemyslu a ekonomiky, a nostalgickú poctu tradičnému spôsobu natáčania (odsudzovanie videa a vyzdvihovanie 35 mm formátu). A samozrejme desiatky odkazov, citácií, štýlový humor, brutálne akčné scény a množstvo parodicko-cinefilných momentov, vyjadrujúcich Sonovu ultimátnu lásku k filmu nekomerčnému a nekonvenčnému. Dokonalá nepredvídateľnosť a nálož nápadov z neho robia nákazlivo vtipnú a znovupozerateľnú záležitosť, ktorá neomrzí. 95% (30.06.2014)

Jak byl Hugo krásná a dojemná pocta vynálezu filmu a počátkům západní kinematografie, tak tohle je naprosto šílená, z řetězu utrhlá pocta východní filmařině, Bruce Leemu a krvavým samurajům. Po stránce vyprávění to je ovšem trochu rozpolcené, první polovina o dost slabší než ta druhá, k závěrečnému šílenství vede na můj vkus až příliš mnoho cestiček. A jen některé z nich baví tak jak by měly. Ovšem, závěr je velká zábava, která boří zdi nevídaným způsobem. Originalita v počátečním nápadu se nezapře. Dcera bosse je kost. (20.08.2015)

Kdyby chtěl někdo ještě hlubší bizzar, tak vzhůru do Love Exposure, případně Survive Style 5+. To jsou moji zbožňovaní. Ale kdyby chtěl někdo famózní film, čerstvý jako orosené supermango, který se opět tak krásně švihloasijsky vymyká - well, Why Don't You Play in Hell? Zvuk - dobrý! Moc příjemné. Téměř plno. (08.03.2015)