Aristokočky

Můj "první" film ze sedmdesátek (z těch jsem toho viděl už docela dost, takže uvozovky) a to animáč, kterých v té době moc nevznikalo a těch klasických ještě méně. Aristokočky žádnou legendární disneyovkou vskutku nejsou, jen zvířátkový film s komickým záporákem, ovšem špatný to nebylo. Čtyři číče (máma a 3 děti) žijí na zámku s madam, která je miluje natolik, že jim odkáže majetek, což se nelíbí zákeřnému sluhovi, který je odveze pryč. A začíná cesta domů. Kočičky jsou k sežrání, kresba celkem pěkná, hlavně luxusní čtvrtě Paříže mě připomenuly starou adventuru Broken Sword. Na cestě čekají různá zvířata - husy ala anglické tetky, pouliční kočky jako swingující banda, nechybí ani statečná myš a dva psi specializující se na hon motorek a aut :) Žádné napětí či dojetí se nekonalo, ale zasmál jsem se a nohou si podupoval při Everybody Wants To Be a Cat a ke 4* spokojenosti mi to stačí. Animovaný film roku 1970. (25.11.2022)

Scénář: Larry Clemmons, Ken Anderson, Frank Thomas, Eric Cleworth, Julius Svendsen, Ralph Wright, Tom McGowan, Tom Rowe .. Everybody wants to be a cat. Kočičí naivita a povýšenost versus lidská chamtivost v roztomile animovaném snímečku, který svou hezkou, nenásilnou formou baví a vychovává. Pohádkový příběh je prostý leč funkční, jak se na produkční stáj Walt Disney sluší a patří (-lo?) s humorem předkládaným s lehkostí a uhlazeností, kde si každý z rodiny něco malého uzobne. Ruční animace oku lahodí, písně jsou perfektní, honičky se psy vtipné, románek srdceryvně růžovoučký - prostě AristoCats. (28.11.2007)

Je to takové pohodové, milé, s pár jemnými humornými scénami (a pár infantilními, no, bohužel) a pro děti je to naprosto vhodné. I ty písničky se dokonce dají v klidu poslouchat, a to tyhle muzikálové animáky zrovna dvakrát nemusím. Jenže i tak jsou Aristokočky vyloženě pro děti, takže jsem z nich nic moc kromě příjemného pocitu neměl. Navíc znovu už to vidět nemusím. Ale jak už jsem psal, je to fajn a za zhlédnutí to stojí určitě. 3* (14.04.2021)

Zhlédnuto v letadle Emirates na cestě z Kalkaty do Dubaje. V té době jsem si nebyl příliš jistý svou angličtinou, proto jsem chtěl zvolit něco nenáročného na děj, kde se nebude moc mluvit. A přesně - dostal jsem nenáročnou Disneyovku, ve které se hodně zpívá a já zvládám ději rozumět. Film tzv. "do počtu", který si dopřejete jako zasloužený oddych, ale když vyjdete z letadla, už ani nevíte o čem to bylo. Na rozdíl od mé druhé volby - nemluvného The Artist - bych si nebýt scrollování ve starém deníčku ani nevzpomněl, že jsem něco takového viděl. Buďme k sobě upřímní - Lady a Tramp je úplně někde jinde. A navíc, mám raději psy než kočky... (05.11.2020)

Člověk by řekl, že když rozmazlená rodinka aristokratických koťat skončí po únosu v chudinské čtvrti Paříže, že si odnese nějakou lekci či reflexi svého snobsky zhýralého života v blahobytu. Ale houbeles, za párdenní cestu potká jen toulavého donchuána se zlatým srdcem a svérázný kočičí swingový band. Jinak dějové prázdno s přepálenými groteskovými honičkami, rozevlátými muzikálovými čísly a natahovanými humornými skeči uspává, přestože na rukodělnou Disneyho animační nádheru se kouká klasicky krásně. (15.05.2024)