Mimoni

Spin-off mimořádně úspěšné animované franšízy Já, padouch, která má podobný komerční potenciál jako "kdysi" Shrek (a na áčkový animák dost nízký rozpočet okolo 70 milionů dolarů), je zároveň i prequelem celé série. Nutno podotknout, že zcela logicky, resp. pro projekt samostatného mimoňovského filmu se model prequelu jeví jako jediné možné řešení. Mimoni jsou totiž z kategorie těch postav, které velmi vhodně doplňují původní film, ale samostatný zdaleka neutáhnou. Poetika Mimoňů, jestli to tak vůbec nazývat a celá ta mánie kolem nich tkví v situačním humoru, doslova ve scénkovitosti, vizuálních gazích, jejich hatmatilce někde na pomezí angličtiny, francouzštiny, italštiny, španělštiny a obecně o napodobování těch nejelementárnějších a často protichůdných lidských vlastností - Mimoni jsou milující, přátelští, závistiví, hraví, zbrklí, nešikovní, dobrosrdeční, společenští, sukničkářští atd. Je tedy ideální Mimoně v podstatě zcela dějově odtrhnout od Gruovy postavy a prezentovat je nezávisle s jen minimální návazností a standardním cliffhangerem. Takže komerční úspěch zaručen, na to je fanouškovská základna příliš silná, ale žádná přidaná hodnota. A navíc animace je až příliš precizní, což filmu paradoxně z mého pohledu spíše škodí. (08.07.2015)

Yellow bullshit. I neznalému divákovi rychle dojde, že jsou tihle žlutí... pišišvoři jen rekvizitami odjinud - a dokud nehráli první housle, všechno fungovalo. Vážně, několikasekundové, maximálně několikaminutové filmečky s touhle verbeží dokázaly patřičně pobavit a pak zase člověka propustit k něčemu smysluplnějšímu. Fatální problém celovečeráku je, že v něm VŠECHNO (mytologie, scénář, jednotlivé gagy) působí jako něco, co někdo vymyslel během dvou minut mezi pátým a šestým pivem. Jinými slovy, celých devadesát minut filmu sice relativně dobře vypadá, gagy jsou dobře provedené (on zase spadl, hahaha... NE!), občas se objeví fajn odkaz či detail... jenže kdybych měl provést výcuc toho nejlepšího, stejně by ho nejspíše trumflo libovolné krátkometrážní video na dané téma. Zkázu dokonává fakt, že se z mimoňů v poslední době stal nesnesitelně profláklý fenomén, jehož zásluhou začínám upřímně nenávidět žlutou barvu a banány. Hrůzostrašně vysoké výdělky tohohle stupidního paskvilu navíc vyhrožují, že není všemu žlutému konec... (01.11.2015)

"A tak se potloukali od padoucha k padouchovi, ale toho pravého ne a ne najít." Cesta za největším padouchem všech dob byla lemována sympaticky žlutým žvatláním, fantastickým ping-pongem a fotbalem zmrzlých Mimoňů, placením zlatou cihlou, pólem na psech či legračním věšením hrdinů na šibenici. Pro mne by to byla klasická tříhvězdová zábava, kdyby Mimoni kromě sportovní stránky nepotěšili i rockovou část mého srdce. To činili jednak hrou na "super mega ukulele" a hlavně poslechem Doors, Who, Beatles nebo Kinks. Tyto šedesátkové pecky mi zkrátka zvedly náladu až ke čtvrté hvězdě. (20.04.2016)

Nejsem proti nim nijak zaujatý, mám je naopak moc rád, ale takhle tragický příběh si Mimoni pro svou sólovku zkrátka nezasloužili. Úvod, kdy hyperaktivní žluťásci cestují napříč historií, funguje znamenitě a přináší přesně to, na co jsme se těšili, zbytek je vinou onoho extrémně nesympatického děje a absence jakýchkoli alespoň částečně dospěláckých fórů jen uměle nastavovaná kaše, kde se postupem času stále bolestněji projevuje, že "mimoňský" humor je stavěn pouze na úderné kraťasy, nikoli na ambiciózní celovečeráky. Opravdu lituji všech rodičů, kteří to museli se svými ratolestmi přetrpět v kině - i když vidět to dětské nadšení je jistě dostatečnou záplatou, alespoň z tohoto pohledu má tenhle film můj částečný obdiv... (26.11.2015)

Asi nejvíce komerční animák, který jsem viděl a je to až bolestivé. V hlavní sérii měli své momenty, které mohly pobavit starší, přestože působili hlavně jako atrakce pro malé (a víceméně okopírovaní Raving Rabbids ze série her Raymana, jen ochuzení o záchvaty vzteku a jejich "charisma", možná zkřížení se Servboty z Megamana) a jejich vybudovaný kult jsem nečekal a občas mě trochu děsil. Možná proto, že jsem původně čekal, že Megamind bude úspěšnější (neznamená to, že nutně lepší, byl kritiky taky docela přeceňovamý) a Despicable Me upadne do zapomnění. Holt se tak nestalo a svět se nezbořil. Tento spin-off po půl hodině (stylové intro a cesta na ten villain-con - nebo co to bylo - byla celkem fajn) nemá co nabídnout, není to zrovna dvakrát hravé narozdíl od Tučňáků, působí to jako neskutečně natáhnutá groteska třeba Toma a Jerryho (ale nevtipná) a poslouchat pořád dokola "la crona" je na zabití. Totéž antagonistka. Hlavní trojice nemluví, jen žvatlá a není to vtipné. Cameo anti-hrdiny hlavní série tu hrůzu nezachrání. Animace fajn, ale časy, kdy jsme tomu tleskali, jsou již minimálně dekádu za námi. Hezké "kulisy" Londýna 60. let též dobrý film neudělají. Z mého dojmu jen pro publikum stanice Minimax nebo JimJam, pro starší vyloženě utrpení a ne, odkazy a popkulturní narážky to opravdu neomlouvají (jsou navíc vyloženě stereotypní a ne moc vtipné). Ale většina to asi cítí jinak. Druhý nejvýdělečnější animák historie, uff... Kdyby tyto komické figurky neměly tak vybudovaný kult mezi diváky, tento produkčně pozlacený naviják na diváky a peníze by táhl do... (04.09.2017)