Lucy

V mé hlavě se nejspíš místo zájmu sledovat tenhle Bessonův magnum opus konala jedna velká rozjuchaná párty, kde se kromě obligátního ohryzávání bílé hmoty a popíjení z krevního řečiště šňupalo něco mnohem lepšího a silnějšího, než měla Scarlett zašitého v podbřišku, protože jak jinak si vysvětlit aktivitu všech těch pobavených neuronů vyslat ke mně jasný signál, že Lucy je spíše zábava k popukání než že by bylo potřeba v ní hledat hlubší smysl. Luc by měl občas zapojit víc než jen 10% mozkové aktivity při psaní scénáře .. (11.11.2014)

Byla mi naslibována fešná Skárlet SynJohana, které něco vjelo do podbřišku a ona z toho trojčí, strašlivácky philosophické přesahy a akce až po hrazdu. Dostal jsem paní, která vypadá jako značně použitá levnější štětule s blond melírem, breptot o užívání deseti procent mozkové kapacity od někoho, jenž užívá slabých sedm, a prapodivné kravení Korejčuků v Paříži. Ovšem na to, jaké zhůvěřilosti umí v posledních dekádách Luk Běsoň přenášet na plátno, jde vlastně o sympatické akční trdlování, které neponíží vkus ani tak vytříbenému znalci kinematografie, jakým jsem já. (24.02.2015)

Začátek bez schopností velmi zábavný a také napínavý, část po jejich nabytí už méně, ale stále dobrá, nicméně čím blíže bylo ke konci, tím více mě Lucy přestávala zajímat. Tak alespoň že film rychle utekl, příliš jsem se při něm nenudil a k jeho sledování jsem snad nepotřeboval ani 5 % mozkové kapacity. (16.09.2015)

Kategória "zábavná blbosť" povýšená na nový level. Keby existoval film podľa známeho webu I fucking love science: The Movie, toto by bol druhý diel - Lucy: I love fucking science. Besson zobral doslova, že Scarlett je bohyňa a natočil besný haluzný guláš, v ktorom je všetko od perfektných akčných scén až po Freemanovo vysvetľovanie, dinosaurov a vybuchujúce planéty. No a nechýba bessonovská bazuka - bez nej by to proste nebol Besson. Chujovina? Obrovská! Ale natočená s takou chuťou, tak nespútane a s takou očividnou zábavou na pľaci, že mám okamžite chuť pozrieť si to znovu. Navyše: Scarlett je v tom celkom presvedčivá. Mne sa páčilo už vlaňajšie The Family, ale až toto je návrat šialeného Bessona z čias Piateho elementu. (28.08.2014)

„Četla jsem vaši teorii o využití mozkové kapacity. Je trochu nedopracovaná, ale jdete na to správně.“ Od Lucy jsem čekal hodně rozporuplný filmový zážitek a toho se mi také dostalo. Některé věci mě nadchly, jiné zas zklamaly. Základem všeho samozřejmě je, zda divák dokáže přijmout Bessonův proměnlivý sci-fi svět. Já osobně byl chvílemi fascinovaný, jindy se zas velmi těžko a s nechutí srovnával s pravidly daného fikčního světa. Režisérův přístup bych označil za (na můj vkus) až zbytečně megalomanský. Film nabízí spoustu extrémů, ostatně jak se má člověk vyrovnávat se snímkem, který se dle libosti přepíná z a) béčkového krimi akčňáku přes b) cool „buddy“ komedii na c) filosofickou „scifárnu“ toho nejtěžšího kalibru a zpět. Nejlépe jsem se cítil u „b)“ typu scén, kdy sexy Scarlettina postava za sebou nechává spoušť a trousí u toho jednu suchou hlášku za druhou (s čímž lehce začne ještě před „absorpcí“) a francouzský „parťák“ to umocňuje svými vytřeštěnými výrazy a neschopností být něčím víc než plyšákem pro štěstí. Ne že bych si však některé akční scény (efektní honička v ulicích Paříže) či vizuální orgie též neužil (i když mottem: „Fantazii se meze nekladou,“ se režisér řídil podle mě až příliš). Celkový dojem z filmu se mi těžko popisuje, nicméně s určením hodnocení v tomto případě nemám kupodivu nakonec větší problémy, ode mě to budou 3*. „To vždy řídíte takhle?“ – „Ještě nikdy jsem neřídila.“ (13.12.2014)