Hacker

Zadanie potešiť vykladačov a analyzátorov filmu banálnou story a pritom ponechať naimplantované všetky mocenské klišé o spravodlivo spravovanej spoločnosti, ktorú netreba systémovo meniť sa režisérovi Michaelovi Mannovi podarilo na výbornú. Veď sa len pozrite čo sa obhajuje: USA je ochotná - v záujme odvrátenia závažných zločinov, rodiacich sa v mysliach od vlády odtrhnutých mamonárskych a psychopatických hackerov - spolupracovať aj s ideologicky odlišnou Čínou. Ba čo viac - v prospech záchrany čínskej jadrovej elektrárne neváha z väzenia vypustiť počítačového zlodeja, odsúdeného na mnohoročný trest. Policajné zložky ako aj nadšenci z prinútenia obetavo bojujú proti zlu, rodiacemu sa kdesi v marxistických hnutiach Kolumbie a Nikaraguy. Posedieť si v americkom lapáku nie je najhoršia skúsenosť: z počítačového fachmana urobí zdravotne a telocvične perfektne vybavená USA basa za pár rokov kung-fu Terminátora. A teraz trochu kladov. Abstraktne pôsobiace vizuálne jazdy vírusov potrubiami a káblami sietí v podobe rútiacich sa svetielkujúcich iskričiek boli fascinujúce. Celkom fajn bol nejednoznačný záver. A teraz opäť kritika: chémia medzi ústrednou mileneckou dvojicou bola nulová. No a príbeh (po odhliadnutí od ideologických podrazov)? Taký jednoduchší dobrodružný film, kde celý čas čakám, kedy to už príde: pointa alebo aspoň jej popretie, nabúranie, prelom: a ono nič. Bum, Jeb, Rách: hotovo, vyřízeno. Ideme, letíme. 56% (11.05.2015)

Začiatok ma bavil, Chris Thor Hemsworth, (ktorý priletel z Asgardu a po ceste mu uletelo pár vlasov) fajn, ale v závere mi to prišlo na jedného Hackera až moc "Bondovské". Michael Mann už natočil rozhodne lepšie filmy. Aj tu je vidieť, počuť a cítiť jeho podpis pod akčnými scénami, ale ako celok to moc nešliape a chýba tomu aj väčšie tempo. Každopádne z môjho pohľadu sa nejedná až o taký zlý film, ako je tu hodnotení. 70% - 3* (30.05.2015)

Herr Mann po dlouhé době šlápl do hovna. Vyhlášenému puntičkáři a realistovi asi někdo háknul logické hradlo a kompl, v němž mu vyměnil původně vymazlený a neprůstřelný scénář za slaboduchou kokotinu nějakého krutopřísného počítačového mága, který se v životě úspěšně naboural leda tak do svého elektronického bankovnictví, a to pouze proto, že znal heslo. Jen háknout sousedovi růtr s trapně 256-ti bitovým kryptováním, aby měl člověk zadara internety, obnáší tak hodinu instalace všelikých vyfikundací, dva dny odchytávání paketů a pak tak týden brutálního zavařování čtyřjádrové ísedmičky. Když pak jeden vidí, jak Homosvort během dvou vteřin naboří NASU ze chcíplého tabletu, výkonného akorát tak na sdílení assbukových statusů, jde znovu omrknout, jestli si náhodou blbě nepřečetl jméno režiséra, a to nezní Harlin nebo Emerich. Polemice o vhodnosti obsazení nejžužovějšího manekýna Viktoriina sekretu do role ultrahustého karatehekra se vyhnu pouze konstatováním, že mu s notnou dávkou benevolence lze uvěřit akorát to, že by se po ukrutném snažení možná opravdu naboural do vagíny té čínské pipinky, kdyby do ní předtím aploudoval tak litr vodky. Co mi však nejvíce podráždilo aristotelovské klástry, to byl ten genitální záporák, který ladným stisknutím entru vyčoruje během minuty z burzy skoro osmdesát míčů, a pak, místo aby to tak desetkrát tiše zopáknul na více místech, raději vyhazuje do luftu čínské jaderné reaktory, verbuje mezinárodní žoldáky a osnuje složité globální komploty, na nichž vydělá zhruba stejné prachy. Asi aby jej rychleji chytli a mohl v tom hrát Homotór. Jsem známý tím, že často preferuji zábavu před logikou a docením kdejakou slaboduchou sračku. To by to ovšem nesměla být úmorně sáhodlouhá slaboduchá sračka, dohnána k tomu všemu výše uvedenému neštěstí až k otravným 140-ti minutám, z nichž minimálně 30 vyplňují „děsně kůl“ animace, jak ti chudáci trpaslíčci běhají v kabelech s datovými batůžky od konektoru ke konektoru. Tak s tímhle jdi do prdele, Míšo! (21.04.2015)

Mann to má i po šesti letech pořád v ruce a sledovat, jak umně ovládá vypravěčský jazyk, kde se v důležitých momentech jde zkratkou a zároveň získává čas rozvíjet osobní roviny hrdinů, je prostě radost. Škoda, že scénář patří k těm, kde tvůrce buďto někdo přitlačil ke zdi, anebo sám proflákal vlastní potenciál. Překvapivá civilnost a uměřenost, kde se hackování neprovádí tak, že kolem hrdiny visí deset monitorů (zamávejme Swordfish), dojíždí na totálně rozbředlou druhou polovinu, v níž opadne zájem o cokoliv (a přitom ten náběh na tvrdé finále je). Nic na tom nespraví ani nekompromisní zlom (Mann se vždy uměl zachovat k vedlejším postavám dost nelidsky) a fakt, že i když jsme takové „chodící“ finále od Manna už viděli, pořád ho dovede natočit tak, aby mělo řádné grády. [Hemsworth je sympaťák, snaží se fest, ale typově je tohle zásadní castingový fail roku, nežral jsem mu to ani vteřinu.] (20.06.2015)

Ti z nás, kteří si libují v Mannově nezaměnitelném režijním stylu(noční neonová velkoměsta, realistická akce, poetický hudební timing) to rozhodně není průměrná jednohubka. Vizuál je zkrátka i zde precizně vyladěn a rukopis patrný na první pohled. Mann se chopil pravda trochu ošuntělého tématu, neboť snímků, ve kterých mimořádně schopní hackeři prolamují sofistikovaně zaheslované kompjůtry v FBI, jsou tucty. Nicméně v Mannově podání je i tento námět v některých aspektech originální. Nechybí romantické vzplanutí, famózní akce či osudovost. Mysteriózní háv funguje znamenitě. Na scénář už však bohužel pět ódy nemohu. Jednoznačně chybí promyšlenější dialogy, které by učinily z Hackera to, co jsme my fanoušci očekávali. 70% (10.05.2015)