Hacker

Není to ani letní high-endová lovestory, ani třicátá léta s digitálem, ale pořád to má kupu trademarků, které u Manna buď milujete, nebo ho/je vůbec neznáte. Jsou režiséři, kterým se to nepodaří nikdy. Jsou tací, kteří dokážou přesně vyhmátnout tu chvíli, kdy to svět potřebuje a přepisují trendy (Matrix) a jsou dokonce i ti, kteří se nazývají průkopníci a pokládají základy toho, co doceníme v kinematografii až s odstupem několika let. Ti co předběhli v tom co/jak ve filmu vyjadřují svoji dobu/generaci. Takovým tvůrcem je Michael Mann. Bylo to v devadesátkách, nulkách i desítkách. Stále je o krok napřed a jeho filmy v hodnocení rostou s odstupem času. (17.01.2015)

Chris Hemsworth ako silácky hacker v "novom" krimi thrilleri. Držanie diváka v napätí napomáha v pomalých scénach, kde sa Mann snaží hrať so psychikou postáv, hoci sčasti zbytočne. Civilné scény a že ich je v stopáži väčšina nemajú poriadne tempo a odhalia najväčšiu slabinu filmu - charaktery hrdinov. Chris Hemsworth ako z lochu vytiahnutý hacker pôsobí ako akčné eso i inteligent v teréne, jeho postava má zvláštne interakcie a je sčasti neuveriteľné, že po rokoch v izolácii zvláda nové systémy a drží si kondičku. Blackhat sa berie veľmi vážne a pri vrstvení napätia buduje nesmierne veľké očakávania či pointu a ona skôr vyšumí do prázdna. Dve tretiny čakáte niečo výborne vykonštruované, no vysvetlenie asi uspokojí iba máloktorého diváka. Rovnako nenaplnení budú aj fanúšikovia špionáže či politiky, ak tie virtuálne pletky majú menej priestoru, civilné násobne viac, no akurát zdržujú. Hacker sa mení na akési ázijské Miami Vice so silnou atmosférou, kvalitnými prestrelkami, naháňačkou a Mannovou typickou ručnou kamerou. Keď sme na úteku, zrazu to funguje. Ak nie, ponoríme sa do zvláštnej atmosféry. (10.06.2019)

Filmy Michaela Manna (s výjimkou mrazivého „Collateralu“) nemusím, a i když jsem dosud neviděla „Nelítostný souboj“, nemyslím si, že by na mém názoru něco změnil. Ani „Hacker“, režisérův nejnovější super-počin, neskončí jinde než v zaprášené krabici kdesi v raději zapomenutém zákoutí mého movie-mind palace a mám k tomu hned několik důvodů. Narozdíl od jiných Mannových filmů (např. „Miami Vice“) je totiž nejen nezáživný, je navíc ultimátně blbý a za kameru jako bych točila rodinnou slavnost na zahradě, která se spustí vždy, když dojde k souboji tělo na tělo, bych vraždila. Už mám po krk „obyčejných chlapíků“, kteří během dvou dnů perfektně ovládají zbraně a bez problémů rubou dobře vycvičené žoldáky. Tohle bych pochopila u Jamese Bonda nebo u Johna McClanea, ale u vysvalovaného, napomádovaného hackera / crackera, který za celý život držel v ruce maximálně tak myš od počítače (nebo jisté části sexy Japonky, která je ve filmu beztak jen proto, aby měl hlavní hrdina s kým spát)?!? Urážka mé inteligence a dvě hodiny života v trapu. (31.01.2015)

Tak tohle jsem si mohl odpustit. Neskutečně odfláknutej a dějově nedořešenej film kterej se sice tváří hrozně chytře, ale s tím totálně rozstříleným scénářem prostě nemá co nabídnout. Čekal jsem třeba na konci nějakou pointu nebo aspoň trochu obsáhlejší vysvětlení toho co se dělo a proč se to dělo, ale dostal jsem jenom groteskní krvavou lázeň, šroubovák vraženej do palice a podobný vychytávky nevím proč asi aby ukázali, že je to Rko. Teda já proti násilí nic nenamítám, ale do způsobu jak se tenhle film tváří, že je pojatej mi to moc nepasovalo. Pak ještě asi dvě přestřelky z komickou naprosto idiotsky rozklepanou kamerou. Přidejte neúnosnou stopáž a máte tu smrtící koktejl. Takže mi vychází, že 2 hodiny tupě čumět do zdi by byl efektnější zážitek.20% (13.01.2015)

Hacker vskutku vyžaduje hodně proměn diváckého rámcování - rámcování toho omšelého (logicky děravého příběhu), toho ozvláštňovaného (nenápadně sofistikované vyprávění plné odboček a zdržovacích prostředků) i toho převážně ozvláštňujícího (stylové postupy) -, pročež ho lze jen s obtížemi doporučit každému. Mohu-li si však dovolit cinefilní poznámku: osobně jsem v kině za poslední rok neviděl impozantnější film. Více poznámek tradičně zde. (20.01.2015)