Kdo věří na lásku

Filmový scénárista nevěří na lásku (?!)… aby zčistajasna potkal megasympatickou krásku (před vdavkami se zajištěným sucharem), s níž to mocně zajiskří. Pohodovou, vtipným nadhledem nabitou rom-com ozvláštňuje dohrávané rozebírání a ironizování všemožných klišé žánru… i lásky samotné, jak je diskutuje svérázná partička pisálků. Ani tak víc než fajn oddechovku se skvělým castem nečekejte… jó, kdyby nastal ten pragmatičtější, realističtější "neklišé" závěr (řekla by "ano"), potom bych o té 4. hvězdičce nepochyboval. (03.04.2017)

Není to špatný film, přesto když se podíváte na jeho obsazení, tak byste čekali něco trochu lepší. Justin Reardon zatím nic jiného nenatočil a jako debut to není špatný, jen ten příběh je malinko nesoudržný. Další nedostatkem pro mně byla práce s postavy, kde kromě hlavní herecké dvojice není nikdo extra výrazný, a tak nějak nefungují gagy a hlášky. Pak tu je Chris Evans, který představuje sympaťáka jemuž lze fandit, a mě bavilo sledovat jak se trápí, že se poprvé zamiloval a jak se to snaží vyřešit. Michelle Monaghan je tady velmi příjemná a divák dokáže pochopit co na ní hlavní hrdina vidí. Zbytek herců se snaží přihrávat hlavní herecké dvojici a některým se to docela daří(Grace a Plaza) jiný jsou spíše nudný a nezábavný(Gruffudd, Wilson, Mackie). Film má několik zábavných momentů a fajn nápadů(hrdinovo vnímání příběhů, scéna s obcházení charitativních večírků či vtipné monology). Playing It Cool je film, u kterého jsem si říkal, že je všechno v pohodě, jen je vidět, že mají na víc. (01.04.2015)

Při tomhle počtu herců je náhoda, když si jeden předem nepřečte scénář a odkývne. Dva už jsou statistická anomálie a když si ho nepřečte nikdo, tak už mě napadá jen, že Reardon musí umět kouřit jak Lisa Ann nebo herce platí v jachtách. Joo jo demence celýho scénáře je sice srovnatelná s nadprůměrným seriálem TV Noha, ale poměr očekávání a toho co se k vám dostane je propastný. Momentálně mě nenapadá nic, čím horším jsem promrhal čas (a že ho mám spoustu). (26.03.2015)

Docela sympatická konverzačka. Jen tyhle kousky vesměs strašně rychle vyšumí z divákovy mysli. Tady to nebude jiné. Chris Evans před časem režijně překvapil sympatickou nezávislou romantikou Before we go, kterak se dva cizinci seznámili v nočním New Yorku. A příjemně se při jejich poznávání netlačilo na pilu. Tentokrát jeho hrdina na dívčí jména moc paměť nemá, když do jeho dobrodružství vlítne přítel dotyčné, je to ještě horší. Představuje spisovatele/scénáristu, kterému hoří termín s novou látkou. A navrch potkal jednu, u které by si její jméno moc rád zapamatoval. Zatímco v Česku jde banda přátel na pivo, proloží to několika panáky a vykládá o nějaké té korupci v politice a arogantním šéfovi, tady parta amerických přátel mele o lásce, o nejrůznějších teoriích a možných scénářích, o tom, jak romantici nevymřeli a jak dopadla jedna korejská telenovela. Vysmívají se romantickým klišé? Spěchají díky nic kupředu? Naznačují, že není úplně od věci jít na to od podlahy? Tak či onak, babrají se někde v sympatickém průměru. (29.02.2016)

Nebudu si tu vymýšlet žádné hluboké řeči a teorie a kdo ví, co všechno. Pravdou je, že jsem si drtivou většinu času říkala, proč vůbec svůj drahocenný čas plýtvám nad takovouhle kravinou. Ba co víc, podařilo se mi u ní i dvakrát usnout. Bohužel, či snad bohudík, když už něco rozkoukám, tak to shlédnu až do konce. Pravda, ne vždy se to vyplatí, ale zrovna u Playing It Cool poslední půl hodina jakž takž napravila dosti pošmouraný dojem z jinak hodně podprůměrné romantické rádoby komedie, která až nápadně připomíná seriál Man Seeking Woman. (11.02.2015)