Bohové musí být šílení

Překvapivě vynikající film, od Botswany bych takovou vtipnou komedii opravdu nečekal. Křovák N!xau hraje úžasně neokázale, což je velká výhra celého filmu. Když k tomu připočtete vtipný a originální scénář (slovo originální se hodí k filmu jako celek) tak Vám vychází až neobvykle kvalitní komedie. Ba co víc - ve svém žánru se řadí k jedné z nejlepších. (18.07.2005)

A pak že je globalizace problém! Jeden křovák s bederní rouškou a flaškou coca-coly vám dokáže, že na tom nejsme ještě tak zle:-) Škoda, že v ní trochu nezbylo, zjistil by, že "to tekutý uvnitř" má stejnou barvu jako on. Po požití obsahu by si určitě povzdechl: "že bohové jsou fakt šílení..." A filmaři taky :-D (19.03.2008)

Po viacerých stránkach dokonalá vec. Zrýchlené zábery odkazujú na nemú éru, myšlienka sa pohráva s konfrontáciou dvoch tak rozdielnych svetov, dokumentárna časť filmu nenásilnou formou naučí niečo o Botswane, a potom tu máme ešte niekoľko príbehových línií plných smiechu, romantiky, rinčania zbraní a v neposlednom rade dobrodružstva. Príbehy do všetkého krásne zapadajú, spočiatku si kráčajú vlastnou cestou, v istom bode sa začínajú prelínať, aby sa nakoniec spojili v jedno. Skrátka dokonalá vec. (14.03.2014)

Na západní publikum zacílenou, již názvem přímočaře "zblázněnou" komedii - jež při diváckém hlasování na montrealském festivalu zvítězila spolu s Carmen Carlose Saury - si pamatuje i dnešní dvacátnická generace z dřívějšího televizního uvádění, a pro mnoho z diváků je dost možná i jediným "africkým" filmem, s nímž se jim podařilo setkat. Úspěšná žánrová směs, s prvky akčního a dobrodružného filmu i (chaplinovské) situační grotesky, nabízí lehkou rodinnou zábavu skrze náhled do vysušené divé přírody pouště Kalahari v Botswaně, kde se postupně pojí trojice narativních linek, v níž vystupují bílí (angličtí) zdomácnělí protagonisté (mikrobiolog, novinářka přecházející k misijní učitelské práci), černí povstalečtí násilníci i původní "křováčtí" obyvatelé savany, přežívající v "primitivním" vývojovém stádiu. Tak totiž optika filmu jednotlivé skupiny odděluje a představuje, v zájmu humoristické nadsázky, která je ale mírně nekorektní až (nezáměrně) exploatační, vykořisťovatelská. Příznačným námětem pro kritiku skrze post-kolonialistický přístup je (nejen) úvodní turisticky naučná "dokumentaristická" pasáž a momenty přímočarého srovnávání s civilizovaným, ale chaotickým a nebezpečným světem, ale i samotná narativní metoda, která si v pasážích "křovácké" linie vypomáhá autoritativním vypravěčem, jenž má v moci interpretovat domorodé myšlení a konání a přináší "nám" barvitý překlad dění. Zneužití bezmocných účastníků nebo naopak neškodný, navíc láskyplně pojatý vhled do "nepoznamenané" (ani Coca-Colou) kultury? (03.01.2014)

Na základní škole byl tohle jeden z velkých hitů, který mě vždy úspěšně míjel. Takže po dvaceti letech jsem se podíval, co ti mí spolužáci tak hrozně obdivovali. Jsem přesvědčený, že v deseti letech by se tahle ztřeštěná africká komedie určitě líbila, ale dnes je to na slabé tři hvězdičky. Nevím, jestli sáhnu po dvojce, možná za dalších dvacet let. (19.08.2014)