Bohové musí být šílení

Bohové musejí být šílení je další z těch "šílených" komedií, která se opravdu povedla a která dokáže opravdu skvěle pobavit. Film sice je více méně hrozná kravina, ale při sledování se divák opravdu výborně baví. Navíc mě velmi potěšilo, že film vznikal pouze v Africe, takže se do filmu naštěstí nedostalo nic, co by se podobalo Americkému stylu "vyprávění". Přece ale jenom dávám čtyři hvězdičky, protože mě přece jen občas nějaká ta scéna úplně nesedla. (05.10.2015)

první Bohové super,další díly už se mi tak nelíbily....ale v tom prvním jsem si zase uvědomovala,jak civilizace vlastně člověku strašně ztěžuje život...co všechno se musí učit a dělat,aby byl schopný přežít,zatímco by mohl pěstovat to,co se vytrácí - třeba mezilidskou komunikaci,pospolitost...samože je to jen hypotéza,taky žiju v civilizaci a nedovedu si představit žít bez ní...ale taková jakoby tichá závist tu stejně je....no,to ne,spíš lítost.... (26.11.2011)

Jeden mienkotvorný uživateľ, ktorého názory plne rešpektujem, napísal vo svojom komentáry, že snímok "Bohovia sa museli zblázniť" patrí ku filmom, ktoré milujete alebo nenávidíte. Zrejme má pravdu. No ja som výnimka, ktorá však potvrdzuje jeho výrok. Pretože mne sa tento svojrázny juhoafrický titul nijak zvlášť nezapáčil, ale ani ma neznechutil. Takže ani láska, ani nenávisť. Pre mňa to bola vždy šede priemerná trojhviezdičková etnická crazy komédia. *** (15.05.2018)

Tahle komedie má prostě svoje kouzlo, kterému se vyrovná ještě tak max. druhý díl, Xi Xao je prostě skvělý a jeho konfrontace s okrajem civilizace, která je pro něho něco nevídaného je prostě zábavná... výborný český komentář. Podobný úsměv ve mne vyvolal komentář u komedie Sexuální Praktiky Pozemšťanů... (12.01.2005)

Ajajajajáj! Je pravda, že humor této komedie je místy trošku až primitivní, ale zároveň (snad i díky tomu, že film pochází z čistě africké produkce) měl díky spojení stylu klasické grotesky a autentických exotických reálií Afriky velmi osobité kouzlo... ať už během trampot s auťákem bez brzd nebo ve scéně nepovedené návštěvy školní třídy jsem se smál i nahlas a byl mile překvapen, jaká komedie se v koprodukci Botswany a Jihoafrické republiky, schopná konkurovat i soudobé evropské a americké tvorbě v rámci žánru, povedla. Když pominu nějaký slabší moment z poslední třetiny, kdy už Uysovi občas docházely nápady a více se zaměřoval na souvislé dokončování jednotlivých zápletek, mohu být v rámci žánru velice spokojen a označit Šílené bohy za snad nejatraktivnější zážitek z africké kinematografie mimo Egypt. Hodně se mi líbila i úvodní část s dokumentárním představením obyvatelů a života na poušti Kalahari a alegorickým příběhem o zlé věci – na celý film by sice čistě tento nápad nevystačil, ale hned v úvodu tak vypravěč přišel i se zajímavou myšlenkou ohledně obrácené strany majetku. Jakkoliv se mi spočátku vidělo, že vypravěč dostává příliš prostoru, brzy jsem musel uznat, že také přináší skvělé hlody. Tempo filmu, během něhož alespoň krátce nahlédneme do africké školní třídy, soudní síně, politické kanceláře či vězení, vnímám i z dnešního pohledu jako příjemně svižné, klidně bych se časem podíval znovu a možná zkusím ještě také nějaký starší kousek pana režiséra. 4 hvězdičky a VÍC O TOM NECHCI MLUVIT. [75%] (18.09.2022)