Bohové musí být šílení

Ajajajajáj! Je pravda, že humor této komedie je místy trošku až primitivní, ale zároveň (snad i díky tomu, že film pochází z čistě africké produkce) měl díky spojení stylu klasické grotesky a autentických exotických reálií Afriky velmi osobité kouzlo... ať už během trampot s auťákem bez brzd nebo ve scéně nepovedené návštěvy školní třídy jsem se smál i nahlas a byl mile překvapen, jaká komedie se v koprodukci Botswany a Jihoafrické republiky, schopná konkurovat i soudobé evropské a americké tvorbě v rámci žánru, povedla. Když pominu nějaký slabší moment z poslední třetiny, kdy už Uysovi občas docházely nápady a více se zaměřoval na souvislé dokončování jednotlivých zápletek, mohu být v rámci žánru velice spokojen a označit Šílené bohy za snad nejatraktivnější zážitek z africké kinematografie mimo Egypt. Hodně se mi líbila i úvodní část s dokumentárním představením obyvatelů a života na poušti Kalahari a alegorickým příběhem o zlé věci – na celý film by sice čistě tento nápad nevystačil, ale hned v úvodu tak vypravěč přišel i se zajímavou myšlenkou ohledně obrácené strany majetku. Jakkoliv se mi spočátku vidělo, že vypravěč dostává příliš prostoru, brzy jsem musel uznat, že také přináší skvělé hlody. Tempo filmu, během něhož alespoň krátce nahlédneme do africké školní třídy, soudní síně, politické kanceláře či vězení, vnímám i z dnešního pohledu jako příjemně svižné, klidně bych se časem podíval znovu a možná zkusím ještě také nějaký starší kousek pana režiséra. 4 hvězdičky a VÍC O TOM NECHCI MLUVIT. [75%] (18.09.2022)

Komedie je to nejen opravdu zábavná, ale je zároveň velmi originální a kreativní, přičemž těží z postupů klasické filmové grotesky a využívá komických situcí přirozeně vzniklých ze střetu tak dvou rozdílných světů jako je primitivní kmenové společenství vs moderní západní civilizace._____Tuto premisi rozvíjí dál v jakousi lehce potˇouchlou hru s divákem neznalým poměrů v buši. Je docela obtížné rozlišit kdy nás film tahá za nos a kdy je předkládáná zkušenost bušmena objektivní realitou. V zrychlené projekci přiřítivší se nosorožec zadupávající oheň jako přirozený hasič v přírodě je jedna z těch legrácek, kterou asi odhalíte bez mé nápovědy, jindy to tak snadné není._____(Mimochodem zlí jazykové tvrdí že nosorožec-hasič je jen barmská legenda, ale já mohu z vlastní zkušenosti -kdy jsem rozbil kasičku a s přáteli vyrazil na safari- potvrdit, že nosorožci skutečně ohně hasí. Když jsme si rozdělali podvečerní oheň a chtěli jsme si opéci špekáčky, přiřítil se nosorožec a oheň zadupal. My se nedali a oheň rozdělali znova a on se objevil opět a oheň nám uhasil. Když se to takto opakovalo celý večer a půda v ohništi byla v okruhu pěti metrů celá zdupaná, vzdali jsme se naděje na teplou večeři a skončili u uheráku s chlebem. Kamarád si dokonce nezapálil ani cigaretu a raději se mně neptejte jak mu ji nosorožec zadupal, z hlediska požární bezpečnosti v buši to není podstatné, hlavní je že nosorožec dvourohý je skutečně spolehlivý přírodní hasič)._____Zpátky k filmu. Takže hravé a zábavné je to vždy a tento koncentrát brilantního humoru bych se nebál postavit na roveň těm nejlepším francouzským komediálním filmům. Nejste-li náhodou suchar či nezestárli jste předčasně, reálně vám hrozí záchvaty smíchu. Potom platí následující: vysoce doporučeno! 👍 (15.06.2020)

Romantické komedie většinou nebývají zrovna vzorem intelektuální zábavy, ale bývají roztomilé, představitelé hlavních hrdinů bývají sympatičtí a film je ve výsledku celkem zábavný. Zde se zadařila pouze ta nenáročnost. Ta však zašla za hranici snesitelnosti a vzniknul křečovitý film plný trapného humoru. (14.03.2020)

Na západní publikum zacílenou, již názvem přímočaře "zblázněnou" komedii - jež při diváckém hlasování na montrealském festivalu zvítězila spolu s Carmen Carlose Saury - si pamatuje i dnešní dvacátnická generace z dřívějšího televizního uvádění, a pro mnoho z diváků je dost možná i jediným "africkým" filmem, s nímž se jim podařilo setkat. Úspěšná žánrová směs, s prvky akčního a dobrodružného filmu i (chaplinovské) situační grotesky, nabízí lehkou rodinnou zábavu skrze náhled do vysušené divé přírody pouště Kalahari v Botswaně, kde se postupně pojí trojice narativních linek, v níž vystupují bílí (angličtí) zdomácnělí protagonisté (mikrobiolog, novinářka přecházející k misijní učitelské práci), černí povstalečtí násilníci i původní "křováčtí" obyvatelé savany, přežívající v "primitivním" vývojovém stádiu. Tak totiž optika filmu jednotlivé skupiny odděluje a představuje, v zájmu humoristické nadsázky, která je ale mírně nekorektní až (nezáměrně) exploatační, vykořisťovatelská. Příznačným námětem pro kritiku skrze post-kolonialistický přístup je (nejen) úvodní turisticky naučná "dokumentaristická" pasáž a momenty přímočarého srovnávání s civilizovaným, ale chaotickým a nebezpečným světem, ale i samotná narativní metoda, která si v pasážích "křovácké" linie vypomáhá autoritativním vypravěčem, jenž má v moci interpretovat domorodé myšlení a konání a přináší "nám" barvitý překlad dění. Zneužití bezmocných účastníků nebo naopak neškodný, navíc láskyplně pojatý vhled do "nepoznamenané" (ani Coca-Colou) kultury? (03.01.2014)

Bohové musejí být šílení je další z těch "šílených" komedií, která se opravdu povedla a která dokáže opravdu skvěle pobavit. Film sice je více méně hrozná kravina, ale při sledování se divák opravdu výborně baví. Navíc mě velmi potěšilo, že film vznikal pouze v Africe, takže se do filmu naštěstí nedostalo nic, co by se podobalo Americkému stylu "vyprávění". Přece ale jenom dávám čtyři hvězdičky, protože mě přece jen občas nějaká ta scéna úplně nesedla. (05.10.2015)