Občan se bouří

Taková italská light verze ´Death Wish´, akorát o trochu dějově sofistikovanější a Franco Nero s Charlesem Bronsonem měli srovnatelné charisma. Chápu, proč se tenhle flák vyhnul projekci v tehdejších českých kinech, je to přeci jenom taková lehká akčně pojatá zábava, chybí tomu řemeslná zručnost a tíživost Damianiho snímků (tedy proto dostatečně „nenastavovalo zrcadlo“), děj je trošku naivní, ale v druhé půli slušně graduje a vrcholí výbornou desetiminutovkou, kde se násilím nešetří. (17.06.2012)

V poliziotteschi vodách plávam ako zelenáč, no zatiaľ sa mi v nich páči. Za objavenie môžem paradoxne poďakovať práve tomuto filmu, na ktorý som úplnou náhodou narazil a začal pozerať týždeň dozadu (17.8), a dokumentu Eurocrime!. A podobne ako v prípade opusu Williama Friedkina, aj tu som po chvíli film vypol, pretože sa mi zdal až príliš dobrý. Čo bolo ale, samozrejme, dosť unáhlené, nakoľko po tej úvodnej brilantnej nádhernej naháňačke cez uličky, popri Piazza De Ferrari skrz krásne historické centrum Janova a jeho prístavných častí, zvyšok tak moc netiahol, ani s Nerom na čele. Nie je to ale žiadny brak, viniť treba samého Seba za očakávania, ktoré podkopali cestu k lepšiemu zážitku. Uspokojivá filmárčina, ktorá neurazí. --- Pravda je taká, že som "koment" písať ani nechcel, nemám o čom, chcel som si tu len uložiť vyššie spomínanú scénu a fotky z nej, takže ich tu pacnem a odchádzam... (x / x / x / x / x / x / x / x / x) (26.8.2021) (20.6.2024) (26.08.2021)

Talianské "poliziotteschi" má svoje verné publikum a bez nadsádzky sa dá povedať, že dokáže diváka pobaviť výživnou porciou akcie a násilia. Spoločenské a politické pomery v krajine si proste pýtali podobný subžáner. Občan sa búri je predovšetkým jazdou Franca Nera a určite nedosahuje úrovne väčšej ako priemer. (11.08.2020)

Přání smrti po italsku! Vzhledem k tomu, že obojí je ze stejného roku, nejsem si jistý, jestli se Italové i tentokrát inspirovali filmem, ale je docela dobře možné, že četli předlohu k Death Wish. Samozřejmě, že oba filmy se od sebe odlišují, zatímco Přání smrti (jednička) se točí kolem práva na obranu proti kriminálníkům, Street Law je spíše western přenesený do moderních reálií. Po brutálním Almost Human mě docela překvapilo, že tady se kupodivu násilím i mrtvolami poměrně šetří, ale zvlášť z konce tuhne krev v žilách. Akční scény jsou výborné, jenom tak na okraj mě napadlo, kolik policejních aut asi filmaři v téhle době zničili, v každém filmu ze žánru, co jsem zatím viděl, jsou aspoň dvě rozmlácena během honičky ;) Zábavný, napínavý a docela dobře vymyšlený kousek se skvělým Nerem a hudbou De Angelisů, která je tu obzvlášť povedená, ale pozorné ucho postřehne i pár skladeb ze soundtracku Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, včetně Dune Buggy, hrající z rádia v jedné hospodě. (23.01.2014)

Až do 80. let (kdy jej pravděpodobně zachvátila předčasná senilita) patřil Enzo Castellari k nejzručnějším režisérům italských žánrovek, jenž dokázal křížit charakteristické prvky domácí kinematografie s hollywoodskou řemeslnou precizností. Příběh o krvavé pomstě muže z lidu, který už má po krk bující kriminality a policejní nekompetence jistě není ničím objevným (ostatně, většina komentátorů tu připomíná Přání smrti), nicméně zaujme svým úzkým propojením s italským společenským klimatem - Carlo se nemstí za ztrátu blízké osoby či majetku, ale za ztrátu své mužské cti. Ženy tomu nemohou porozumět, a tak jsou v machistickém fikčním světě filmu zatlačeny zcela na okraj zájmu (když se občas nějaká žena objeví, je vzápětí doslova vyhnána pryč). Speciální pozornost si také zaslouží dvě strhující akční scény - úvodní policejní honička v husté milánské dopravě a závěrečná přestřelka ve skladišti, na níž by byl jistě hrdý i Sam Peckinpah. (11.04.2014)