Americký sniper

Eastwoodův přesný zásah, u kterého se asi bude obhajoba amerického způsobu uvažování zaměňovat za patos, vyniká především v tom, že i přes podstatnou část stopáže strávenou na bojišti, si dovede uchovat civilní atmosféru a Kyleův neobyčejný „skill“ dává k dobru spíše jen tak naokraj, protože v jádru hlavní hrdina zůstává tím ryzím americkým rednekem, který ve výtečném Cooperově obtloustlém podání texasky žvatlá o obraně vlasti, a přitom víte, že to myslí s bezelstnou upřímností; délka a hluchá bratrská linka je to jediné, co tomu lze vytknout, protože takhle chtěl vypadat i J. Edgar. (18.01.2015)

Zaznívá to pokaždé a milerád to zopakuju. Clint Eastwood to znovu ve čtyřiaosmdesáti letech nandává svým klidně o dvě generace mladším kolegům. Nějaký zásadní zážitek schází, co si budeme nalhávat. I tak je to na palec nahoru. Přenést pomocí autentické kamery válečné peklo a ožehavé americké otázky na stříbrné plátno se v poslední době rozhodlo víc tvůrců (třeba Kathryn Bigelow jednou výtečná, napodruhé nesmírně chladná a akademická), Eastwood určitě proklouzl do té lepší poloviny. Vybral si skutečný příběh, který tragicky skončil teprve nedávno, na počátku roku 2013. Slavný odstřelovač z elitní jednotky amerického námořnictva Chris Kyle, který měl rekordních 160 smrtících zářezů na pažbě z iráckého tažení, se stal obětí amerického střelce trpícího posttraumatickou stresovou poruchou. Než se tak stane, jsme svědky jeho čtyř turnusů v nepřátelském prostředí. A návratů domů, vítání potomků, keců o obraně milované vlasti i rozkladu jednoho texaského kovboje, který přichází o chvíle s dětmi a manželkou a stejně tak o kamarády v boji. Co si budeme nalhávat, počet sebevražd v americké armádě se dal každoročně počítat na stovky. Z oficiálních údajů Pentagonu vyplývalo, že počet byl v některých letech vyšší, než kolik vojáků zemřelo v Afghánistánu. Tihle bouráci holt válčí po návratu domů dál.. Lehce obtloustlý Bradley Cooper je velmi slušný, ale výkon Jakea Gyllenhaala je s jeho porovnáním o třídu lepší, i když je to vždycky subjektivní pohled. Nicméně v té pětici vyvolených (nominace na Oscara za nejlepšího herce) mi v ní sedí nejméně. Legendární Eastwood po mírně rozporuplnějším období znovu přesný a velmi jistý. Jen to okatě gumové dítě si mohl odpustit.. (19.01.2015)

Není to případ filmu, kdy bych dvě hodiny seděl s hubou dokořán, až bych z toho dostal angínu. Sniper byl o tom, že jakmile se rozjely závěreční titulky, naskočila mi husina, já si začal celý příběh přehrávat zpátky na začátek, a pak si ulevil jedním velkým americkým "Fuck!" Nazvěte mě třeba americkým patriotem, tady by mě už asi nic nepřekvapilo, ale takhle opravdový válečný biják, ve kterém by se tak mistrně kloubila akce s příběhem, jsem zatraceně dlouho neviděl. Až Clint přestane točit filmy, co budu dělat s hvězdičkama? (10.04.2015)

// Jako jó - ten film je dobrej. Určitě bych se přikláněl spíš na stranu BHD nebo Hurt Lockeru, než k Lone Survivor (což byla imho epesní sračka). Dosud dobrý. Střídání rodinné perspektivy s těmi vybranými chvílemi z Iráku mě bavilo, ze souboje s druhým sniperem se dalo vytřískat víc ale líbilo se mi, že se to drželo při zemi a stále tam bylo několik momentů, které bylo opravdu vyhrocené. Tohle si děda Clint pohlídal, ovšem problém mám až s tím koncem - zaprvé to vrhá možná až příliš dobré světlo na hlavního hrdinu, je to až příliš oslavné a nesedí mi to v porovnání se vším, co se odehrálo předtím a zadruhé - chtělo to tu poslední scénu, chtělo to na férovku, syrově ukázat, že to "zlo" je opravdu všude, ne jenom tam. Chápu, že se toho možná tvůrci báli ale ten film to potřeboval, alespoň z mého pohledu ano. Patriotické titulky na závěr to pak už definitivně zabily. Takže skvělé až do posledních dvou minut, které mi srazily dojem podobnou rychlostí jako vypálená kulka syrského olympionisty. (18.03.2015)

Americký sniper je snímek, který když vás chytne, tak už vás nepustí. Clint Eastwood potvrdil své filmařské schopnosti a příběh začíná vyprávět tím, že diváka rovnou zavede do probíhající války, aby nám poté ukázal něco ze života hlavního hrdiny před válkou. Možná, že kdyby začal opačně, mohl by mírně nudit. Hlavní hrdina na mě zpočátku působil vyloženě jako venkovský křupan, ovšem s postupem času si získal mé sympatie, na čemž má podíl také skvělý výkon Bradleyho Coopera. Mix drsných válečných scén s něžností rodinného zázemí, ale také problémy ohledně posttraumatického stresového syndromu, to vše dodává Eastwoodovu filmu šmrnc. Závěr je poměrně silný a při pomyšlení, že se jedná o skutečný příběh, tak o pěti hvězdičkách nepochybuji. (26.03.2015)