Django

Levnější kopie leonovek, která nepřináší nic nového a jen málo zapamatováníhodného, a tím málem mám samozřejmě na mysli titulní postavu a rakev, kterou sebou neustále tahá. Corbucci opisuje seč může, ale i kdyby se rozkrájel Leone z něj nebude, což je patrné z každého záběru, bahno taky není tak efektní jako prach, ale Franco Nero jako nápodoba Clinta Eastwooda, a současně vzor pro Terence Hilla (který si mimochdem Djanga později také zahrál), ten nemá chybu. První polovina, kdy nemluví ale koná, tahá sebou rakev a jeho motivace zůstávají nejasné, je výborná, ve druhé půlce se však tohle všechno vypaří a kvalita jde dolů. Přesto, patří Django k italské klasice a minout ji by byla škoda. (31.03.2011)

Klasicky western. Kopa zdlhavych kecov a bleskove prestrelky pri ktorych, ked len raz mrknete, tak uz je po nich. Dokonca aj hromadne prestrelky su natocene tymto stylom, co na mna posobilo ako parodia vratane zaveru, ktory ma uz uplne dorazil. Holt znova som si potvrdil, ze westerny nie su pre mna. A tento som si pozrel len kvôli bliziacemu opusu od Tarantina v ktorom urcite bude nejaky odkaz na tuto klasiku. Takze vlastne moje nizke hodnotenie pravdepodobne len potvrdzuje, ze sa jedna o v ramci zanru kvalitny film. (27.10.2012)

Divoká banda s pionýrskými šátky vs. Django, koněprostý desperát, co ve své okázalé superdrsnosti pomalu mluví, chodí i jí a to jen proto, aby vyniklo, jak rychle střílí.. Syrovost, bláto a ikonické záběry nepřebily naivitu, nesoudržnost a absenci příběhové jiskry, neboť dobře uvařit spaghetti uměl jen opravdu málokdo a ani tady si šéfkuchař Corbucci moc hvězdiček Michelinu za své "kulinářské" umění nezasloužil. Jinak to nezvyklé dřevěné zavazadlo se na Divoký západ docela hodí - rozhodně víc, než kdyby za sebou hlavní hrdina táhl klavír, či automatickou pračku.. (17.03.2011)

Ak nie úplne najlepší, tak aspoň najkultovejší spaghetti-western - samozrejme mimo leonoviek. Franco Nero ako jediný z talianskych napodobňovačov Clintovho "drsného pohľadu" neupadol do zabudnutia (nejaký čas to skúšal aj Terence Hill, ale jeho vážne úlohy spláchol čas a pretrvali len tie komediálne). Legendárny nápad s truhlou, záverečná strieľačka s rozdrvenými rukami alebo tromfovanie Clinta (ktorý na jeden "záťah koltom" zložil najviac troch súperov, Django ich takto sundáva minimálne päť) - to všetko sa zapísalo do dejín žánru. (22.03.2007)

Začalo to velmi dobře. Spíše zamlklý chlápek, který když promluví, tak si nebere servítky, stejně jako když tasí pistoli. Pak ale došlo na scénu přepadení mexické pevnosti a to byla dost fraška, která filmu poněkud podrazila nohy. Závěr už to nedokázal dostat tam, kde to bylo po velmi slibném začátku. Nicméně i přes tu nepovedenou střední část jde o dobrý film, který rozhodně stojí za pozornost. Hodně se povedla také titulní píseň. (27.02.2009)