Django

No... od jedné z legend spaghetti westernu jsem tedy čekal víc. Celý film je naprosto příšerně průměrný a nemůže to zachránit ani rakev s gatlingem. Franco Nero sice háže svýma hluboce modrýma očima správně drsné pohledy, ale do Clinta má přece jen dost daleko. Hlavní padouch taky nic moc. U westernů se obvykle nenudím, ale u Djanga už jsem toužebně vyhlížel konec filmu. (28.02.2009)

Možná, že je mé hodnocení trošičku nadsazené, ale tenhle film nelze nemilovat. Od úvodní scény, kdy týpek, ostřejší než irská whisky, za sebou táhne rakev, až po závěrečnou (docela emotivní) přestřelku, vše bylo naprosto parádní. Franco Nero měl charismatu, že by ho mohl prodávat, soundtrack byl opravdu skvělý a ten italský styl natáčení/kamery… nevím proč, ale něco, co nedokážu popsat, se mi na tom strašně líbí. Už se těším, až nakoukám více italských westernů z 60. a 70. let. 100 %. (20.12.2014)

Samozřejmě, že jsem si nemohl odpustit film, z kterého si vzal Tarantino inspiraci pro svůj westernový epos "Nespoutaný Django". No, vzal inspiraci. Vzal si jméno postavy, titulní melodii a Franca Nera, kterého obsadil do menší roličky. Dějové spojitosti nemá smysl hledat, snad jen v tom směru, že je možné v obou filmech najít nějakou tu romantickou linii, která není pro film z divokého západu vždy povinností. Franco Nero si vystřihl nemluvného zabijáka, který toho moc nenahraje, moc emocí nám nepředvede, ale právě v tom je jeho krása. Rozhodně se nejedná o kladného hrdinu v tom čistém smyslu slova. Je to člověk, který se chová dost nerudně k ženě, která se do něj očividně zamilovala, a místo citů volí raději zlato. Jeho chování má však jeden zásadní důvod, který je třeba hledat v minulosti. Ale nebude prozrazovat příliš mnoho. Django je hrdina, který s sebou přes nehostinnou krajinu táhne rakev, a dobrou půl hodinu si můžete představovat, co tam asi má. Pak záhy pochopíte, proč si QT vzal inspiraci právě zde a svého hrdinu pojmenoval také Django. Mimochodem až teď mi dochází konfrontace mezi Jamiem Foxxem a Francem Nerem v Tarantinově filmu. Je vidět, že člověk prostě musí mít filmové základy, aby si užil Tarantinovy filmy naplno. "Django" nepotřebuje mnoho znalostí, stačí se jen spokojit s tím, že proti vám stojí hrdina, který dokáže kosit své nepřítele ve velkém stylu, sice jde po zlatě, ale nakonec si vybere tu správnou stranu a všechno zakončí stylově na hřbitově. Ano, mám rád western, a ne, nevím, proč jsem se mu tak dlouho vyhýbal. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/little-ashes-nezapomen-na-me-butter.html (05.03.2013)

Triumfální western all'Italiana. Frajer, co se tahá s rakví divokým západem (což je hodně KURVA stylový, no, a to nemluvě o tom, co se skrývá v rakvi...), a nakráčí si to do ghost townu přímo mezi hrabivý mexikánský špinavce a ještě hrabivější jižanský hajzly. Místy mě to mohlo i trošku malinko nudit, ale celkově zážitek! Drsný, over-the-top, hřbitovní feeling. (04.05.2011)

Spočiatku sa Django tvári ako klasický revenge film s priamočiarou dejovou líniou, ale nástup Mexičanov na scénu mu pridáva ešte nejakých tých zbytočných pár desiatok existencií na tomto svete, aby bolo čo kosiť. Bojuje tak proti úplne všetkým a pomáha mu iba jedna žena, ktorá nie je ani "jenkým", ani "mexikánkou". No dobre, bez pomoci zázračnej rakvi by bol jeho výkon sotva polovičný. Corbucci svojho hrdinu nešetrí a ak má schytať rany, tak ich aj schytá. Pár bodíkov navyše za rozbahnenú hlanú ulicu a exkluzívny ženský zápas v bahne. (14.06.2017)