Django

Tenhle film by moh klidne zapadnout a to ze dvou duvodu. Neprinasi prakticky nic novyho a Leone. Ackoliv se Corbucci snazi, Leone je proste buh a na toho nema. Jenze je tu par veci, kuli kerejm stoji za to film videt. Jednak Franco Nero. Sice neni tak cool jako Eastwood a ani se neumi tak prat jako Hill, ale tvaril se dostatecne drsne, hrat umi a Hilla mi vzhledem dost pripominal. Navic takle rychle nekoho strilet sem uz dlouho nevidel. Taky je jeho postava dobre napsana a postupne se ukazuje, ze to az zas takovej kladas neni, ale neni ani zas tak zapornej, aby prestal bejt sympatickej. Pak hudba. Ennio Morricone to sice neni, ale rozhodne neurazi. Co se tyce pribehu, ten je dost jednoduchej, ale film ma 85 minut, takze to utece jako nic, ackoliv se tu par hluchejch a zbytecne ukecanejch mist najde. A ted se dostavam k tomu nejpodstatnejsimu. RAKEV. Uz to, ze ji za sebou taha, z neho dela kultovni postavu, jenze jakmile ji otevre, tak se zacnou dit veci. A zadny, ze by s tim pockal az na zaver, otevre ji uz nekdy zhruba po 20 minutach. Skutecne se tady snad nenajde prestrelka, kde by chciplo min nez 10 lidi a ze tu je prestrelek dost. Ta rakev je prakticky neco jako kytara pro Mariachiho z Desperada. Ted sice asi vetsine dojde, co se nachazi v rakvi, ale predpokladam, ze si nikdo nemysli, ze tam taha mrtvou babicku. Me se tenhle western i pres par chybicek docela dost libil. (03.05.2007)

Bezesporu stylový plagiát Leoneho, nicméně právě ta snaha o stylovost za každou cenu z něj činí v mnoha ohledech skoro až otravný zážitek. Šestému dramatickému kamerovému nájezdu už se člověk prostě směje. Stejně tak ultra-tajemný a ultra-drsný Franco Nero je jen Clintem Eastwoodem pro chudé. Rakev každopádně super, stejně tak občasné obrazové nápady a nekompromisní brutalita a špinavost potěší, ikonickou klasiku bych v tom ale nehledal. 60 % (24.11.2018)

Takový metahipsterský western - střílečka, která se snažila být za každou cenu cool ještě než být cool za každou cenu začalo být cool. A co si budem povídat, forma je zvládnutá al dente, Franco Nero je charismatický až na půdu, obličejík Loredany Nusciakové vypadá jako anděly vytesaný do bezkazého mramoru a ta po víko ozbrojená rakev je prostě ikonická a nezapomenutelná. Plus to bahno, tuny a tuny bahna, bláta a bažin. Jenže ve skutečnosti není Django perfektním westernem ani omylem. Místo toho jde o povedenou neintencionální parodickou komedii napěchovanou planými prkennými plky a stupidně situovanými situacemi, kterým se prostě nedá nesmát. Jo a ta přemíra bahna, tu už jsem zmiňoval? Tak ta celoý ten pokus o drsný coolový (super)"hrdinský" western jen šperkuje. (22.09.2015)

Začalo to velmi dobře. Spíše zamlklý chlápek, který když promluví, tak si nebere servítky, stejně jako když tasí pistoli. Pak ale došlo na scénu přepadení mexické pevnosti a to byla dost fraška, která filmu poněkud podrazila nohy. Závěr už to nedokázal dostat tam, kde to bylo po velmi slibném začátku. Nicméně i přes tu nepovedenou střední část jde o dobrý film, který rozhodně stojí za pozornost. Hodně se povedla také titulní píseň. (27.02.2009)

Chápu Tarantina. Nelze nemilovat film, ve kterém mlčenlivý týpek v dlouhém černém kabátu vyhmátne z rakve gatlingův kulomet a během minuty rozstřílí odhadem třicet zlosynů. (Navíc jde o film, ve kterém se dlouho před Gaunery objevila „ear-cutting“ scéna.) Cinefilní hodnota tady sice vítězí nad řemeslnou, ale nijak drtivě. Corbucci věděl, jak by měl vypadat spaghetti western, byť se možná příliš svědomitě drží rad, které mu během natáčení poskytnul Leone a také příběh je po Hrsti dolarů jenom další variací Yojimba. Tajuplný cizinec svými pragmatickými cíli v zapadlém městečku, kde má stálý džob jistý jenom hrobník, rozpoutá miniaturní válku mezi dvěma klany. Mezitím stačí trochu zašpásovat s jedinou „dostupnou“ ženou v širokém okolí, pochopitelně prostitutkou, být brutálně mučen a utrousit pár hlášek sušších než hrdlo kovboje ztraceného uprostřed prérie. Extrémní hloubka některých záběrů, časté nájezdy a vytváření napětí pro napětí samo nesvědčí zrovna o jedinečném rukopisu. Podobně soundtrack připomíná Morriconeho a Nero Eastwooda, ale pořád jde o neskutečně stylovou, na svou dobu neuvěřitelně brutální potěchu pro oko i ucho všech diváků, jež jsou životním vyznáním cyniky. 75% Zajímavé komentáře: Mariin, RakeW (03.12.2012)