Křižáček

Prvních 20 minut se mi hodně líbilo a doufal jsem, že v podobném duchu a atmosféře to tak bude pokračovat. No, to se bohužel nestalo. Režisér úplně nevěděl, jak ten film celý provést, tak natahoval všechny možné záběry jak to jenom šlo a bohužel to nezaujme, ale nudí. Atmosféra začátku vyšumí kamsi do prázdna. Poetičnost tu je velmi nepovedená a nic neříkající, herecké výkony spíše slabé (a nejhorší jsou, když někdo začne mluvit) a je tu i nějaká snaha o lehkou mystiku, bohužel, ta je taky velmi slabá. Oceňuji kameru, hudbu a začátek, ale to je tak vše, jinak to nic moc do sebe nemá. 2* (25.03.2018)

Experimentální či minimalistický, jemně vycizelovaný film ve facetách poetiky (Svojanovský křižáček Jaroslava Vrchlického, víc plodného než úspěšného spisovatele a překladatele), obrazu (fotografická až malířská přesnost Jana Baseta Střítežského) a hudby (jak ji již delší dobu známe od manželů Havlových). Václav Kadrnka rezignoval na Svojanov a těsné údolí pod ním; pro svůj záměr mu lépe vyhovovaly italské planiny a hvozdy. Herci byli řádně vyškoleni v lehkém cvalu (žádné vyšší nároky na ně v podstatě kladeny nebyly); jejich hlasy zněly jaksi neosobně, snad pro nepřítomnost jiných zvuků. Pátrat po tehdejším významu latinského slova "pueri" (děti, chlapci, bezzemci,.. - srovnání: bílí plantážníci říkali podobně svým otrokům "boys") nebudu, to bych šel proti filmu. Každpopádně to byl po hodně dlouhé době první český film, který mě hned od začátku neiritoval. A myslím, že by se líbil i Jaroslavu Vrchlickému. (15.12.2018)

Slow cinema už nikdy, prosím. Od filmu čekám něco docela jiného. A asi nejsem sama, protože při odchodu z premiéry na KVIFF jsem překračovala spící diváky, které nevzbudil ani závěrečný "potlesk". Rodena mám jako herce moc ráda, historická témata jsou mi také velice blízká, ale nad tím tady se mi chtělo plakat. (13.08.2017)

Asketicky čistý film, který se srovnávání s Vláčilem nemohl vyhnout, ovšem v důsledku je mnohem přístupnější než proklamované vzory. Rezignuje na symbolickou přehlcenost, formálně i tematicky je osekán až na dřeň, přitom ale dokáže být díky přesně vystižené atmosféře divácky naplňující a pro konkrétní segment publika i pocitově obohacující. Fakt bych si nedovolil tvrdit, že je to jen o Rodenovi jedoucím na koni... 80 % (11.05.2018)

Filmová poézia s peknou 4:3 kompozíciou (ktorá má v obraze iba nevyhnutné), kreatívnymi režijnými vsuvkami (použitie zvuku búchajúceho okna) a nejednoznačným záverom, ktorý nechá diváka premýšľať. Pomalé, zdĺhavé, ale harmonické a kompaktné rozprávanie. Výhradne pre najnáročnejších divákov, ulietavajúcich na Tarkovskym či Tarrovi. P.S.: Prečo nezvolili čiernobiely obraz? Bežný divák na to aj tak nepôjde a hrou so svetlom a tieňmi to mohlo cieľovku zasiahnuť ešte viac. (08.08.2017)