Křižáček

Představě, že je Křižáček pevně uchopenou vizí, může věřit už vážně jenom Karel Och. Tragická práce s komparzem (v celku 10 lidí, na detailu ale proudí davy), prázdná, ale očividná symbolika a čirá neschopnost komunikovat témata, která tam implicitně jsou, ale nejsou ve hře na umění uchopená. Ostatně musí existovat důvod, proč se s releasem tak dlouho otálelo, když se fakt nejedná o řemeslně náročnou produkci... že by končila lhůta od fondu na hotový produkt, tak to prostě pustili do světa přes festivalovou tlačenku? (07.07.2017)

Pokus o vysoké umění, co má řemeslné nedostatky - jo, tady je něco špatně. Film podivně plochý, neschopný do fresek připomínajících záběrů komponovat herce, zdlouhavý, do sebe zahleděný.. A přesto dostal jako silně autorský a divácky nevstřícný projekt zelenou, prosadil se a uspěl. Palec nahoru jde ještě za skvělou hudbu, bohužel jedinou složku, která tvoří atmosféru (ostatní její snaze spíš podkopávají nohy. Beru, že některé filmy jsou náročnější a ukrývají spoustu duchovního, což člověk nemusí na prvni dobrou pochytit, ale Křižáček k nim fakt nepatří. (09.07.2017)

Vláčil byl jen jeden, tohle se k němu ani zdaleka nepřibližuje. Není to póza, když řeknu, že mám opravdu rád pozvolně vyprávěné filmy s důrazem na atmosféru, ale tady to nebylo atmosféricky pomalé, ale jenom otravně pomalé a v první půli to vizuálně působilo jako TV inscenace brněnské ČT, plná staticky deklamujících panáků. Prostě takové to porevoluční pseudouměníčko čerstvého absolventa FAMU, který si myslí, že sežral Šalamounovo hovno :o) (21.07.2018)

Báseň Vrchlického Křižáček není všeobecně známá u většiny populace. Není to Polednice, kterou se snad úplně každý učil zpaměti na základce a pak jí ještě podrobně rozebíral na střední škole. Alespoň postupně dávkované útržky z ní nebo báseň přednesená na konci filmu by mohla dávat divákům větší smysl.Místo toho mlčenlivost herců a zdá se, že i celého filmu. Nedivím se, že se při tomto zpracování divák drbe na hlavě a dumá, "co tím chtěl básník vlastně říci"? Ač tento historický film byl jen na motivy básně, nebylo to nejšťastněji uchopeno. - Netvrdím, že film nemá nutit k přemýšlení, ale tady to nucení a dumání zjevně u většiny diváků nevyšlo. Když většina lidí otráveně řekne, že většinu filmu jen jede Roden na koni, něco se v této filmové básni tvůrcům zjevně nezdařilo. (09.07.2017)

Z hlediska pokusu o meditativní uměleckou filmovou fresku, jejíž příběh je spíš podobenstvím o rodičovské odpovědnosti, je Křižáček na české poměry nevídaný. Jako film má však šanci zaujmout jen vizuální stránkou, možná kamerou a výkonem Rodena, jehož postava otce hledajícího svého syna v průběhu filmu přichází o rozum, a to je tak všechno. Jeho prostý, myšlenkově i obsahově zoufale prázdný děj, inspirovaný epickou básní Jaroslava Vrchlického, je totiž tak strašlivě natahovaný a jeho scény jsou tak přehnaně dlouhé, že se prostě není možné nenudit. Roztáhnout materiál na slabou půlhodinku do trojnásobné délky není dobrá cesta, filmové umění totiž automaticky nespočívá ve schopnosti filmařů natočit zvedání a sklápění padacího mostu tak, aby zabralo ve filmu tři minuty. Dvě třetiny snímku tvoří záběry zachmuřeného Rodena jedoucího na koni a zbytek obstaraly děti s palmovými ratolestmi, zůstává už jen nutnost diváka interpretovat to, co na plátně vidí, a hledat v tom různé významy. Dialogů je pochopitelně poskrovnu, protože tahle křižácká komorní road-movie měla vyprávět hlavně obrazem, nicméně ono není moc co. (11.07.2017)