Režie:
Václav KadrnkaKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Karel Roden, Aleš Bílík, Matouš John, Jiří Soukup, Michal Legíň, Jana Oľhová, Ivan Krúpa, Eliška Křenková, Tomáš Bambušek, Petr Cemper, Václav Kadrnka (více)Obsahy(1)
Malý Jeník, jediný potomek rytíře Bořka (Karel Roden), se jednoho letního dne obléká do dětského brnění a utíká z domova v touze dosáhnout Svaté země. Samota, klopýtání přes kořeny a překonání strachu ze tmy se samy o sobě stávají vzrušujícím zážitkem; neznaje však směru cesty, brzy se ztrácí a archetypálně dětský element vyprávění s ním. Zoufalý otec se vydává po stopách zmizelého synka. Jako by mu ale osud nepřál, všude přichází pozdě a zastihne vždy jen svědky tvrdící, že chlapce viděli. Bořka postupně přemáhá beznaděj, zmatené vědomí se drolí a okolní krajina se stává krajinou jeho mysli. (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (158)
Experimentální či minimalistický, jemně vycizelovaný film ve facetách poetiky (Svojanovský křižáček Jaroslava Vrchlického, víc plodného než úspěšného spisovatele a překladatele), obrazu (fotografická až malířská přesnost Jana Baseta Střítežského) a hudby (jak ji již delší dobu známe od manželů Havlových). Václav Kadrnka rezignoval na Svojanov a těsné údolí pod ním; pro svůj záměr mu lépe vyhovovaly italské planiny a hvozdy. Herci byli řádně vyškoleni v lehkém cvalu (žádné vyšší nároky na ně v podstatě kladeny nebyly); jejich hlasy zněly jaksi neosobně, snad pro nepřítomnost jiných zvuků. Pátrat po tehdejším významu latinského slova "pueri" (děti, chlapci, bezzemci,.. - srovnání: bílí plantážníci říkali podobně svým otrokům "boys") nebudu, to bych šel proti filmu. Každpopádně to byl po hodně dlouhé době první český film, který mě hned od začátku neiritoval. A myslím, že by se líbil i Jaroslavu Vrchlickému. ()
"Jsem malý, mé srdce je čisté a nic jiného než Pánbůh v něm nemá místo." Nejvíc mi kvůli komponovanosti tanula na mysli Antonioniho tetralogie citů, syžetem se dokonce výrazně podobá Dobrodružství. Jen je to samozřejmě ještě klidnější a méně akční. Tímto filmem jsem to měl tendenci i trochu číst: postupné rozmlžování objektu hledání; ale zde to tak ve skutečnosti nebylo. Film je to zábavný, zvláště dynamika větví stromů a zpěvu ptáků a proces přeměny prostředí od stinného lesa po poušť. Spolu s Westernem můj nejsilnější zážitek LFŠ 2017. Stejně jako Rok Ďábla je to dobrý film. ()
Co tomu našemu malému kontroverznímu Křižáčkovi škodí nejvíce? Hlavní festivalová cena, produkce české televize a dialogy. Mně osobně k dokonalosti chyběl pouze černobílý obraz a celých devadesát minut beze slov. Když už diváka trápit, tak pořádně, některé scény byly skutečně velmi povedené a věřím, že by tvůrci dokázali změnit zdejší dialogové scény na prosté němé vyobrazení a současně nevyřčené vyprávění, což po divákovi nakonec stejně chtějí. V hodnocení mě rozhodně utvrzuje velice slušné pohrávání si s dějovou linií a kamerou i naprosto přesné, basové tóny, tak nějak napovídající, o co tu vlastně jde. Prý o to, že Roden jede na koni, má sebou kresbu svého syna (myšleno vyšívanou podobiznu) hledá, najde a strašně dlouho mu padá a zvedá se brána u tvrze. Film, který je potřeba rozbalit z tohoto nasazeného obalu...film, který měl oběhnout pár filmových klubů, v sále pro dvě stě lidí jsem seděl zcela sám, nádherný film. [Kino Citadela - Litvínov]. ()
Prvních 20 minut se mi hodně líbilo a doufal jsem, že v podobném duchu a atmosféře to tak bude pokračovat. No, to se bohužel nestalo. Režisér úplně nevěděl, jak ten film celý provést, tak natahoval všechny možné záběry jak to jenom šlo a bohužel to nezaujme, ale nudí. Atmosféra začátku vyšumí kamsi do prázdna. Poetičnost tu je velmi nepovedená a nic neříkající, herecké výkony spíše slabé (a nejhorší jsou, když někdo začne mluvit) a je tu i nějaká snaha o lehkou mystiku, bohužel, ta je taky velmi slabá. Oceňuji kameru, hudbu a začátek, ale to je tak vše, jinak to nic moc do sebe nemá. 2* ()
Už Kadrnkův první film Osmdesát dopisů dával tušit, že se nebude ubírat právě divácky atraktivní polohou. Stejně tak u Křižáčka je hodně důležité rozpoložení diváka. Pokud divák přistoupí na dlouhé obrazy a pomalé tempo spíše načrtnutého příběhu, dostane se mu zajímavé podívané. Sám Kadrnka mluví o vyprázdnění a absenci. A je to na místě. Minimalisticky pojatá filmová báseň neoplývá přílišnými dialogy ani pestrostí obrazů. Všechno je až příliš umírněné - přímočarý jednoduchý děj, který si vystačí s malým obsazením, středověk zobrazený spíše stylisticky. Temné smyčce podkreslují jednoduché obrazy, jsou pro diváka jakýmsi vodítkem, troufám si říct, že dodávají děj tam, kde prakticky žádný není. Příběh jakoby ani nebyl vyprávěn, divák je ponechán sám sobě a je na něm, jak si jej v sobě dotvoří. V době akčních filmů s rychlým sledem událostí a obrazy trvajícími několik sekund je Křižáček opravdovým zjevením. Kladu si otázku, zda je opravdu úmyslně vyprázdněný nebo prostě jen prázdný ... Dokážu si představit, že porota ve Varech udělila cenu pro film, který po všech stránkách vybočuje. Ptám se sama sebe, jestli pro mě bude Křižáček zajímavý (zajímavější?) i napodruhé. ()
Galerie (51)
Zajímavosti (5)
- Křižáček se natáčel v jižní Itálii, na slunných plážích v Apulii, z přístavu Brindisi se ve 13. století odplouvalo do Svaté země. Kvůli natáčení pouště se tým filmařů vydal také na Sardinii. [Zdroj: filmovamista.cz] (sator)
- Snímek byl jako jediný český film nominován na cenu Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary za rok 2017. Nakonec hlavní cenu skutečně získal. A to jako první český film za posledních patnáct let, od Roku ďábla (2002). (Pierre)
- Snímek je natočen na motivy básně od Jaroslava Vrchlického „Svojanovský křižáček.“ (Pierre)
Reklama