Keoma

Keoma: „Musím zistiť, kto som. Aby som dal svojim najjednoduchším činom dôvod. Viem, že to, že som na tomto svete, má nejaký význam, ale bojím sa, že keď zistím, aký, bude už neskoro. Zatiaľ som tulák. Stále cestujem. Aj keď zem spí, stále cestujem... naháňam tiene.“ Nechýbalo veľa a tento western u mňa skončí medzi odpadom. Kde sa toto natáčalo, napríklad? Vyzeralo to ako údolia pod Dolomitmi... Modrooký Franco Nero ako miešanec mi do roly nepasoval, príbeh je bez príbehu a chýba mu hlbšie posolstvo. Prekážali aj spomalené zábery po každom výstrele, keď telá lietali vzduchom. Gangstri sú gangstri a ochrancovia práv sú úplne pozitívni. Cítiť prevahu štýlu nad obsahom. Sú tam však postrehnuteľné isté alegórie – pani Smrť sa túla ulicami a „ukrižovanie“ Keomu je tiež postrehnuteľný prvok. Divne pôsobí podfarbenie príbehu hudbou – kvílivý ženský hlas alebo naopak hlboký mužský tón môžu divákovo ucho skôr dráždiť ako potešiť. Dosť som sa snažila vcítiť do doby vzniku filmu, ale pocit, ktorý vo mne zostal, bol veľmi mdlý. (20.02.2024)

Rezisera Castellariho som dlho poznal len ako tvorcu podpriemernych az priemernych Extralargov, a vidno, ze bol aj reziserom Polizzioteschi filmov, a aj tohoto westernu. V 70. rokoch sa westerny uz prestali tocit, a tento patri aspon do lahkeho nadpriemeru. Takych sa v 70. rokoch natocilo len par, daju sa spocitat na prstoch jednej ruky, ale najdu sa a sui raritne. Film nema otrepane klise kradez koni, ale pojednava o Keomovi, indianskom miesancovi, ktory po prichode domov musi bojovat nielen so surodencami ale aj s bandou zlocincov. Film taha hlavne Franco Nero, ale vsimol som si aj Ricarda Pizzutiho, najmlatenejsieho herca kinematografie,a namakaneho Giovanni Cianfrigliu /Dva Vytecnici, Suda a Licha, Jestli se rozzlobime, budeme zli/. 70 % (30.09.2017)

Kdysi jsem se rozhodl hodnotit špagetozápaďárny jako samostatnou filmovou odnož. Když pominu takové veličiny jako Corbucci, nebo Leon, jedná se většinou o naprosté srajdy. Ovšem roztomilé srajdy. Takže abych mohl dát nějakou tu hvězdu navíc oproti zbytku všech těch movie okolo, proto to svébytné hodnocení. - No a na tohle jsem koukl znova po mnoha letech a desítkách dalších špageťáren. Až mně vyděsilo jak špatné to je i v kontextu jiných italských (případně španělských) konin. A tentokrát to nezachránili ani ty modrý voči pana Nera, či rozverná vybíjená. Hudba děs, dialogy sranda (nechtěná) ultra děs, dresy sranda, příběh (? to jako fakt ta těhotná pani v nesnázích?) hovado, kydlení prčanda. Dva příklady za vše: na konci povídá paní smrtka (?) panu Keomovi držíce v ruce novorozeně - ,,počkej, vem si ho, bez tebe zemře, potřebuje tě!" A co na to pan Keoma?: ,, nepotřebuje, je totiž svobodné a kdo je svobodný, ten mě nepotřebuje!!" Tak. No a v úvodní scéně se najednou ozve výstřel a jeden pán má najednou v ruce zapíchlý nůž!!! Ten po něm hodil ani ne půl kilometru vzdálený pan Keoma. Ten zvuk výstřelu si vykládám tak, že ten nůž letěl nadzvukovou rychlostí a jednalo se tak zřejmě o sonický třesk. A tak to jde celý film, jedna scéna za druhou ... . (18.02.2024)

Extrémě vyzenovaný a uhrahnčivý Franco Nero (konstantně s odhalenou hrudí) v hodně vyjímečném spaghetti westernu s řadou psychedelických elementů, strašně namáklou choreografií přestřelek, místy dobrým soundtrackem a hlavně s důraznou notou na vztah otec - syn. Absence krve je celkem opruz, ale příjmám. (11.05.2018)

Klima dobra klimbá. Zraňují záběry zbraně tábora, který se rozhodl brát za vzor. Havrana. Ten teď ale uvede v kóma. Kdysi kluk z luk krkavčích her. Dnes herkulovský náboj karamelové vizáže. Dřímá v něm. Chrabrý solitér. Rudé šípy prýští z bělma. Mekka chrpového oka se mračí, na trojsoka. Tam, kde doma byl, sklidí mokvající "moka" charakter. Nežádá se měkká ruka na kolébce. (19.02.2024)