Keoma

Už dlouho mě spaghetti western nenadchl tak jako Keoma. A je to o to zajímavější, že (pokud vím) nemá vůbec nic společného se Sergiem Leonem ani s Enniem Morriconem. Oslňuje ale úplně vším. Na první pohled jednoduchým, nicméně skvěle podaným a ve výsledku i hutným osudovým příběhem plným výborných postav, úchvatnou režií, která se Leonemu vyrovná, chytlavou hudbou, herci... Jak říkám, úplně vším. (04.12.2013)

Po čtyřiceti kolečkách se sněhem jsem upuatil od vybbraného filmu na dnešní večer s tím, že si dám něco lehčího. Avšak pokud se zrovna nezpívalo, tak mě to nebavilo. Nebavil mě ani Franco Nero se svýma uhrančivýma zelenýma očima a dlouhým hnědým hárem, hrajícího indiánského mišence, který neví co je, ale nedá pokoj, dokud se to nedozví. (01.12.2021)

Já vím, že to tak nevypadá, ale já miluji westerny a to jak ty klasický, kdy si pistolník narve do pusy celý stoh sena a to pak žvýká po zbytek filmu. A pak ty méně klasický westerny, takový ty který nejsou úplně známý a tenhle kousek, tenhle diamant je tedy fakt něco. Depresivní je to jak řemen, akční řežba ke konci je dechberoucí a ta krutost, ta z toho filmu doslova teče. A to sem ještě nezmínil tu práci s kamerou, hudbu a tu symboliku v podobě staré ženy, která pronásleduje Keomu všude. Franco Nero možná prorazil díky roli Djanga, ale tenhle film je srdcovka. (27.01.2022)

Formálně fascinující film, který si dovolil v rovině reprezentace, střihové skladbě a způsobech rámování věci, které jsem snad nikde v "neuměleckém" filmu neviděl. Typ nenápadného drzého filmu, který nikdy neoznačíte za vlivný nebo vizionářský (jako třeba dolarovou trilogii), možná ani ne za "dobrý" podle nějakých zavedených estetických kategorií, ale je občas jednoduše uhrančivý... Už se těším, až o něm něco rozsáhlejšího napíši a budu se moci kochat některými scénami opravdu detailně. (09.03.2008)

Keoma: „Musím zistiť, kto som. Aby som dal svojim najjednoduchším činom dôvod. Viem, že to, že som na tomto svete, má nejaký význam, ale bojím sa, že keď zistím, aký, bude už neskoro. Zatiaľ som tulák. Stále cestujem. Aj keď zem spí, stále cestujem... naháňam tiene.“ Nechýbalo veľa a tento western u mňa skončí medzi odpadom. Kde sa toto natáčalo, napríklad? Vyzeralo to ako údolia pod Dolomitmi... Modrooký Franco Nero ako miešanec mi do roly nepasoval, príbeh je bez príbehu a chýba mu hlbšie posolstvo. Prekážali aj spomalené zábery po každom výstrele, keď telá lietali vzduchom. Gangstri sú gangstri a ochrancovia práv sú úplne pozitívni. Cítiť prevahu štýlu nad obsahom. Sú tam však postrehnuteľné isté alegórie – pani Smrť sa túla ulicami a „ukrižovanie“ Keomu je tiež postrehnuteľný prvok. Divne pôsobí podfarbenie príbehu hudbou – kvílivý ženský hlas alebo naopak hlboký mužský tón môžu divákovo ucho skôr dráždiť ako potešiť. Dosť som sa snažila vcítiť do doby vzniku filmu, ale pocit, ktorý vo mne zostal, bol veľmi mdlý. (20.02.2024)