Adios Django

Western, ktorý je taký prašný, až je toho prachu priveľa. Taký pomstychtivý, až mi to bolo hlúpe. Keď sa strieľa, mŕtvi padajú ako muchy. Humor? Ak áno, tak len v niekoľkých absurdne vystavaných scénach. Veľa spaghetti, málo western. Nezachránili to ani pekné modré oči Franca Nera. Filmové posolstvo v mojich očiach neposúva k lepšiemu hodnoteniu ani hlavná myšlienka filmu – ako to bolo s otcom Burta Sullivana. (26.09.2023)

Zklamání. Film porušuje základní pravidlo žánru - chybí mu humor. Postavit vedle sebe dva bratry, z nichž jeden celý film lítá jako debilní poděs a druhý šestiraňákem zmůže, aniž hne brvou, tolik, co za druhé světové nedokázalo ani kulometné hnízdo, je sice možné, ale nesmím se při tom tvářit, že to beru vážně. Jestli se po mně chce, abych pocitově s těmi hochy soucítil a prožíval jejich trable, tak je mi líto, ale já jsem je v tom nechal. Proč nejdu v hodnocení ještě níž, je proto, že herci dělali co mohli a co ji m scénárista a režisér nepokazili, že to má pěknou muziku a že mám pro western slabost. (21.05.2010)

Jeden z mojich najobľúbenejších špageťáckych westernov. Rýdza "prašno-mexická" atmosféra, solídny príbeh, vysoká hustota dobre natočených prestreliek, nuž a samozrejme výborný Franco Nero. Samozrejme to nemá nič spoločné s originálnym Djangom, to len Američania po úspechu pištoľníka s truhlou premenovávali každú taliansku kovbojku na "Django niečo"... (22.03.2007)

I přes mou obrovskou náklonnost ke Spaghetti žánru a herectví Franca Nera nejsem schopen jít s hodnocením nad průměr jelikož je snímek místy až příliš protkán amatérskými scénami. Režisér Baldi který se o dva roky vytáhnul s vynikajícím Preparati la bara! zde jakoby zápasil s vlastními schopnostmi. Ale naštěstí Franco odvádí svůj standard a celé to táhne prakticky sám. A titulní song mám již dávno zadřenej pod kůží protože je prostě krásný. Ale přesto ***... (29.09.2009)

Vůně špaget je pro mě u Westernů lákavější, než vůně hamburgrů. Italské westerny mi přijdou osobitější a hlavně se můžu spolehnout na perfektní hudební vložku, v tomto případě Antón García Abril. Obsah filmu uvedený zde není přesný, byl to přece otec jenom jednoho z nich, pochopitelně toho mladšího! Adios Django je vynikající film se sice nepříliš originálním dějem, jednotlivými prvky, které už možná byly někde jinde, ne tak s výbornou simulací mexického prostředí a pozoruhodnou kamerou. Tyto složky je nutno taky vyzdvihnout. (23.03.2011)