Borgman

Borgman patří k titulům, které dokáží řádně navnadit už úvodní scénou. Evakuace záhadných existencí ukrytých v lese má v sobě napětí i dynamiku. Divák vzrušeně očekává, co se z předestřené situace vyvrbí. Z přitažlivé žánrovky se ale vyklubala festivalová hříčka pro publikum,kterému nevadí absence pravidel a odpovědí. Těší je, že na viděné mohou libovolně aplikovat vlastní výkladové vzorce. V některých komentářích se objevují vysvětlení, která mohou platit, ale také nemusí. Možná ani režisér žádné vysvětlení nemá, možná je pošetilé hledat v počínání podivných spiklenců nějaký plán, logickou konstrukci, snad jde jen o surreální obraz našich nočních úzkostí a zneklidňujících útržků snů. Van Warmerdam přitom zprvu předstírá, že divák má před sebou klasický thriller, jenže postupem času se zdánlivé návaznosti začnou rozpadat a příběh získá mysteriózní rozměr. Proč ne, jenže abych byl spokojený, potřebuju se mít něčeho chytit, mít pevný bod, dojem, že mi viděné neproklouzává mezi prsty, že má smysl dát pátrat a odhalovat tajemství a podstatu sledovaných dějů. V tom spočíval např. úspěch seriálového Městečka Twin Peaks. Lynch postupně odhaloval kousky skládačky, aby vzápětí diváka postavil před nové otázky a úkoly. Ke konci se ale seriál propadal do halucinogenních stavů, kde se už nebylo o co opřít, a tím pádem pro mě ztrácel kouzlo. Borgman by, myslím, skvěle fungoval jako pilotní film k žánrovému seriálu typu Akta X. Jako začátek hry, která - možná - jednou získá nějaký hlubší smysl. V téhle podobě na mě ale působí jako sebestředná samoúčelná záležitost, byť slušně natočená. Celkový dojem: 40 %. (18.02.2017)

Dávno som sa po filme necítil tak ako-zdrogovaný, ako po Borgmanovi. Hypnotická podivnosť, ktorá vás nepohltí tým ako vypadá či znie (hudba v nej zaznie iba miestami a obraz je minimalistický), ale čisto tým, čo sa v nej deje. Európsky filmový art, ktorý však na myšlienku nehrá zadumane a rádoby duchaplne, ale z ostra na rovinu a pekelne čiernohumorne. Festivalovka ako vyšitá, výdatná hostina pre milovníkov protiprúdu. (07.03.2014)

„Cementová paruka, bizáru je záruka.“ Člověk buduje hnízdo, celý život. Honí se za chimérami, čvachtá v hnusných kompromisech, lže si do vlastní kapsy, morálně zahnívá, líně se válí a vegetuje v bublině falešného bezpečí. Zkrátka „má se dobře.“ A najednou... bájný alp! A otázky. Divné, nemístné i jdoucí až na dřeň. Odkud se bere zlo v dětech? Je to produkt výchovy a zrcadlení pokřiveného světa dospělých, nebo to zlo má hlubší, iracionální kořeny? OKÉNKO ZAHRADNÍHO DOMKU: [][] Když si u firmy Warmerdam & zmrd objednáte renovaci zahrady, včetně demaskování vašeho kašírovaného, disfunkčního manželství, za jaké vicepráce nakonec zaplatíte? € Bagrování vztahu. € Založení kvalitního rodinného kompostu. € Zrytí „zahrádky“ mladé chůvy. € Postřik plevelných dětí. Zejména divizny Isolde. € A místo sádrového trpaslíka příjde na skalku... artový alp, holandský příbuzný skandinávských trollů. [][] Faustka remcala, ale já i Richard jsme s renovací navýsost spokojení. Jen Marina je frustrovaná, na její staré křoví už nedošlo. V křovinořezu došel benzín a démonický Camiel už ztratil „chuť si hrát.“ Cynická bizarnost par excellence. Sto lidí, sto různých filosofických interpretací. Nepožádáš vany bližního svého! Neotevřeš dveře cizinci... (09.09.2023)

Z Borgmana jsem jelen. Nějak mi pořád není jasné, o co v tom vlastně šlo. Pokaždé, když už jsem si myslel, že jsem doma, se stalo něco, co vyvolalo další otázky a dalo podnět k přemýšlení, jak to vlastně všechno je. Ale film mě vtáhl a bavil. A to bylo také jediné, čím jsem si byl u téhle bizarnosti rozkročené do několika směrů jist. 75% (19.09.2014)

Technicky je Borgman naozaj veľmi umne zvládnutý, film má zaujímavý koncept, nemôžem mu vytknúť znepokojivú atmosféru a kvalitných hercov. Zaujímavý však neznamená automaticky originálny, či kvalitný. Pokiaľ začiatok ma strhol a zaujal ma netradičný "in medias res", tak zvyšok filmu bol ešte netradičnejší, nekonvenčnejší a podivnejší. Bizarnosť snímku ma ale začala ubíjať, pretože tvorcovia akoby diváka stále ťahali za nos a okrem desivej atmosféry mi nebehalo po rozume nič iné ako jedno veľké WTF?! Nevedel som kam to celé smeruje, čo sa deje, prečo sa to deje, a čo tým chceli tvorcovia povedať. Záver akoby ani nebol a okrem totálne desivého záveru vo mne nezanechal absolútne nič. 40%. (20.04.2015)