Hlasy

Kde by byly americké zapadákovy, jako je Milton, bez svých schizofrenních týpků, jako je Jerry. Ten už delší dobu nerozeznává realitu vlivem vysazených léků. A tak to jednoho dne pro něj dopadne špatně. Zabije kolegyni z práce, do které se bláznivě zakoukal. A když zabil jednou, co by nezabil podruhé, potřetí. A iránská režisérka Marjane Satrapi měla potřebu natočit o tom film, divně oscilující mezi černou komedií, hororem a psychologickou férií, v závěru se dokonce zvrhne v komedii s hudebním číslem(!). Beru hodně, ale co je moc, to je moc. Ryan Reynolds a spol. byl celkem fajn. Hugo Bošši se podařilo vykouzlit dementní výraz, jenže rozkol filmu byl natolik nesnesitelný, že jsem po celou dobu nepřišel filmu a jeho divnému hrdinovi na chuť. Užil jsem si (tří) mluvících hlav jako v Saxáně, ovšem mluvící domácí mazlíčky si tvůrci mohli nechat do animovaného filmu. Dr. Dolittle a jeho plynně konverzující zvířectvo už zde bylo. A samotný námět také nepůsobí zrovna původním dojmem, existuje starší film Hlasy v hlavě s Danielem Craigem (r.v. 2000), který se tomuhle nápadně podobá. Na horor je zde málo gore. Na dobrý psychologický film je Ryan Reynolds veden za rošťáckého herce, který nic nebere vážně. (Bizarní) pokusy o nadhled zde tedy nefungují, jak by režisérka chtěla. Všechno je to hlavně divné než s(vé)právně černohumorné Jedním ze zajímavých okamžiků filmu je scéna, v níž se Jerry dostane z vlivu prášků a na chvíli vidí svět v jeho reálné podobě. Jeho útulný a uklizený dům náhle připomíná nechutné smetiště, uřezaná hlava Gemmy Arterton nemluví a páchne a kocour se psem neprojevují zájem o svého pána. Tohle bylo velmi působivé, víc zajímavého jsem ale ve filmu nenašel, až na výpravu lehce evokující osmdesátá léta. Závěr filmu je příšerný a vůbec nekoresponduje se zvolenou formou, ta se ale stejně po hodině magoření z diváckého hlediska ohrála. Na co jsou Reynoldsovi takové filmy? Určitě by se jim měl vyhnout. Komerční úspěch z nich nekouká, divácký zážitek nepřevyšuje běžný průměr a ještě si divák u filmu připadá divně. 4/10 (25.02.2017)

Tak jsem zase po nějaké době stáhl a pustil něco o čemž jsem nevěděl vůbec nic. No a dost jsem teda zíral! Nejprve mne ohromilo hvězdné obsazení v čele s charismatickou trojicí mých oblíbených herců (Reynolds, Kendrick a  Gemma). Ihned jsem začal hádat, jakým směrem se asi bude děj ubírat, ale černá krvavá komedie se na mém seznamu asi vůbec nevyskytovala. Hlavní myšlenkou filmu je totiž úhel pohledu, kdy náš mírně narušený hlavní hrdina vidí svět až příliš růžově a přestože se snaží být hodný, něco se zvrtne a již pro něj není návratu. Výraznou roli v klíčových momentech tvoří jeho domácí mazlíčci, kdy mu jako dva strážní andělé napovídají co má udělat. Film vám určitě doporučuji. Jednak jsem ještě neviděl nic podobného, ale hlavně je to velice vtipný a nápaditý thriller, který zcela jistě neskončí jak byste očekávali. 79% (04.10.2021)

Jak si pejsek s kočičkou upekli Americké psycho. Není to sice nic originálního, ale je to dostatečně bizarní, hravé, září to pastelovými barvami a je opravdu milé sledovat, jak se rozkokošný Rájen pokouší ze všech svých homosil o herectví. Je však docela škoda, že se tvůrci trošičku více neodvázali. Například když člověk kapku popustí jen tak namátkou, zcela psychicky vyváženě a kultivovaně uzdu své katolické fantazii, hned ho napadne, jaká vzrušující dobrodružství by se dala třeba zrealizovat s oživlou uřezanou kebulí Džemy Artrtnové! Což mi vzdáleně připomnělo tu slavnou romantickou příhodu z Vietnamské války, kdy se při průzkumu džungle ztratil voják. Dva dny jej hledali, pak jej prohlásili za mrtvého, ale třetí den se náhle objevil s frajerským úsměvem od ucha k uchu. Hned musel na kobereček k veliteli, aby své bezprecedentní jednání vysvětlil. „Pane veliteli,“ povídá rekrut, „velice se omlouvám, ale už jsem tu více než rok, všude jen samí chlapi, a já při plnění úkolu narazil na fakt sexy macatou Vietnamku, která se schovávala v jednom z těch minometných kráterů. Pochopte, prosím, opravdu jsem si nemohl pomoct, tak jsem se pár dní zdržel a pořádně jsme to spolu naprudko roztočili. Byla to skvělá jízda“. Velitel s chápavým úsměvem rozverně odpoví: „Tak to je vcelku pochopitelné, jsme jenom lidi, stát se to mě, taky bych se asi neudržel! A co,“ lačně na něj světácky mrkne „vykouřila ti ho pořádně?“ „To bohužel ne,“ odvětí vojín zklamaně „neměla hlavu.“ Tento film je dalším zářným příkladem toho, že se dá o patologických myšlenkových pochodech jeblého psychopata natočit i smysluplné, zábavné, svěží, vcelku neotřelé a neafektované dílo, ne jako v případě té ukrutné artové sračky jménem Birdman. Ten, jak ostatně neustále soudím, musí být zničen. (11.02.2015)

"Chci kámošku. V tý lednici jsem tak sama." Pokud žiju ve správné realitě, tak nenosím růžové montérky, nemám v lednici uřezané dívčí hlavy, nenechávám se ovlivňovat názory svého kocoura a zatím rozeznám králíka od ponožky. Jsem prostě příliš málo úchyl na to, abych si tohle dokázal naplno užít. Přesto je možné, že realita je někde jinde a já makám s Ježíšem, který řídí růžový vysokozdvižný vozík. Určitě to tak není, protože můj psychiatr je s mým stavem naprosto spokojený a skoro každý čtvrtek mě na hodinu pouští z klece. (19.04.2017)

Mix hororu, krimi, komédie, psychologickej drámy a rodinného filmu s domácimi miláčikmi. A prekvapivo to celkom dobre funguje. Je to teda ucelené, s kvalitnými hereckými výkonmi a Reynoldsa by som kľudne nominoval na Oscara. Song a takpovediac videoklip na záver je obzvlášť vymazlený, hlavne, že sa všetko dobre skončilo a všetci sú spokojní :) Len ak sa nad tým tak celkovo zamyslím, nič extra špeciálne The Voices nepredstavuje, proste ďalšia príjemná a "príjemná" americká indie zábava. 70% (08.05.2017)