EXODUS: Bohové a králové

Zprvu jsem si myslel, že Scott jede na objednávku židovské lobby, která už dlouho nenechala diváckou obec dojmout svým trpkým osudem skrze výpravnou sandálovku, ale on na to jde až překvapivě racionálně a tak zatímco pragmatické zhodnocení sedmi ran egyptských faraonovým felčarem je ještě úsměvné, Mošeho revoluce, ve které si hrábne na hranu osobního šílenství už je nepředstíraná a neortodoxní vize se definitivně sevře na dně Rudého moře, v níž i ten lehký neduh (ne úplně funkčně vykreslení vazby mezi „bratry“, který naštěstí zachrání oba představitelé; a pomohlo by 20 minut navrch v úvodu) ustoupí a uspokojení dojde jak řadový divák, tak i čtenář znalý literární předlohy. (20.07.2015)

Chvíli jsem si myslel, že letos nestihnu Velikonoce, protože Ridleyho opus byl delší než meč Mojžíšův. Nevím, jestli si pan velkotovárník něco kompenzuje, ale já nejsem holka, která filmu nejdřív stáhne kalhoty a hodnotí ho podle délky. Mě u filmu zajímá duše a ta se tady rozprskla v divném maglajzu scén ňam ňam a ťuk ťuk. Vyměklá rutina, kterou mimo jiného moc nepodržel ani výkon Iglesiase. (22.01.2015)

Dalších sto šedesát korun spláchnutých do hajzlu! A to jsem se do kina vypravil v toužebném očekávání skotsky rozmáchlé, realisticky pojaté historické fikce. Ani piču! Nejdřív mě ty kurvy v Sinestáru nakrmili takovým množstvím zasraných reklam, že by měl být lupen minimálně zadarmo, a pak mě dorazili téměř třemi hodinami urputně otravné starozákonní prudy skutečně biblických rozměrů, až jsem se ze zoufalství málem začal modlit k fousatému strejci o plechovou prdel. Chápu, že Rydly měl asi potřebu pořídit bráchovi pár odpustků, aby ten neměl eternálně zaražené vidle v rektu uprostřed pekla pro sebevrahy, ale to si, kurva, mohl koupit obligace Vatikánské banky a nesesílat deset morových ran na chudáka diváka. Vím, že poté co Džexn vylezl s Pánem prstenu, je fantasy in, ale doufal jsem, že jen ta zábavná a nezávadná, protože ve jménu Saurona tu nikdo dva tisíce let nevraždil a nekradl. Satanžel je ta miliarda pomatenců, co slaboduše uctívají tu tolik starostlivou, odpouštějíci a milosrdnou modlu, která aby zamořila svět židáky, místo vyhlazení faraónské vládnoucí garnitury raději povraždí všem ubohým chudým Egypťanům děti, nechá jim vychcípat ryby v Nilu a sežrat úrodu kobylkami, pořád dost zajímavou kupní silou, jež se navíc není moc těžké trefit do nevkusu. Holt život v Ječný je pořád větším lákadlem než živoření na Petřinách a rozhodně stojí zato klanět se kvůli němu takovému lhostejnému zmrdovi! Takže si tu kalvárii shrňme. Mezi počáteční, slušně vypadající bitvou u Kadéše a finálním „božským odlivem“ to není nic jiného, než dokonalé přepapouškování nejoblíbenější verneovky všech blahoslavených kudlanek, strhující a záživné naprosto stejně jako četba pohádkové předlohy, tedy změť pomatených halušek Mošeho, co dostal ránu do hlavy, v podobě sáhodlouhých trachtací s Ředitelem, inkarnovaným do mimořádně nesympatického a arogantního fracka. A nezachránil to ani slušný Batman, ani vynikající Uoryjr s žužu podmalovanýma očima v roli faraóna, ani pětiminutový „haf“ Ryplyjové. Naprosto otravný zmar, u kterého má člověk stejné pocity, jako když se vypraví se svým farářem na maloměstskou dovolenou do Hurgády, tam vylepí pět litrů za výlet do Údolí králů, kde si v padesátistupňovém vedru dřepne bez čepky na šutrák, čumí na pyramidy, po nichž se rojí mezi zástupy tlustých Němců bandy cigošů s cetkami, a nechá si přitom tím flanďákem tři hodiny předčítat Starý zákon. Prostě nadpozemský zážitek. (31.12.2014)

Přechod přes Rákosové moře či deset ran egyptských nejspíš nikdy předtím nebylo zfilmováno působivěji. Na druhou stranu jsem ale poněkud rozpačitý ze způsobu, jakým se Mojžíš (a i s ním i film) staví k Bohu. Zatímco židovská tradice si na Mojžíšovi cení zejména jeho poslušnosti a oddanosti Božím příkazům, Ridleyho snímek Mojžíšovu víru problematizuje a dokonce otevřeně zpochybňuje etičnost Božího jednání (jsem dost zvědav, jak by si tvůrci poradili s masakry, které během putování pouští páchal sám Mojžíš na Boží rozkaz). Bůh se navíc Mojžíšovi zjevuje v podobě malého dítěte - čemuž docela odpovídá i jeho smýšlení - a je nám stále naznačováno, že možná existuje jen a pouze v prorokově hlavě. Toto podrývání náboženské mýtu ale nakonec zůstane jen na povrchu, neboť v závěru Mojžíš stejně trumfuje a jeho víra se ukazuje jako dobrá věc. Co konkrétního na ní vlastně má být dobrého, ovšem řečeno není. Váhavé čtyři hvězdičky. (26.12.2014)

Mojžiš: "Přestaň! Zač je trestáš?!" - Vojak: "Je to potížista, pane." - Mojžiš: "Proč se usmívá?" - Vojak: "Tvrdí, že ho to nebolí, pane." - Mojžiš: "TAK PROČ HO BIČUJEŠ?" Tento originálny "odjeb" len sťažka nájdete v Biblii, no faktom ostáva, že "Exodus" napriek hrôzostrašnej stopáži 150 minút, po celú dĺžku, nijak nenudí. Je naozaj náročné spracovať biblický príbeh tak, aby zaujal väčšiu mäsu ľudí, ktorí by boli natoľko ohúrený, aby ho "dokopali" do červených políčok. Neveriacich je totiž čoraz viac a Česko je priam posiate ateistmi (aj ja som). Tak ako sa porovnávajú snímky s vojenskou tématikou, ani historické sa nevyhnú tomuto diváckemu "zlozvyku". Proste a skrátka, na "Tróju či Gladiátora", sa tento kresťansko megalomanský príbeh nechytá ani omylom. (06.10.2015)