Everest

Precizní survival drama s luxusním hereckým obsazením, kterého je v některých případech snad až škoda, protože se dočkají jen několika málo replik. Zážitková kapacita filmu je značná, v klíčových scénách dokáže vtáhnout a ohromit nejen horskými scenériemi, ale i přesvědčivě zahraným utrpením hlavních charakterů. V těch je bohužel postupem času docela chaos, protože navlečení v bundách, zarostlí, s kapucemi a zapadaní sněhem vypadají všichni dost podobně, takže jsem se chvílema tak úplně neorientoval co, kdo, kde. Celkově ale rozhodně doporučující palec nahoru. (26.09.2015)

Největší výhoda je, že si během úvodní představovačky oblíbíte určitě hned několik charakterů. Může to být charizmatický Clark, který konečně šlápl do pořádné role a budiž mu odpuštěn fail v podobě Terminátora. Může to být Gyllenhaal, či snad namistrovaný Brolin. Zcela jistě stojí za zmínku Emily Watson a další. Zkrátka Kormákur rozjel zajímavou konverzačku v táboře, kerá má několik skvělých scén, již důvtipně křižuje s panoramaty nejvyšších masivů. Samotný výstup není zdaleka tak popkornový, jak by se mohlo zdát. Umírá se rychle, v tichosti a téměř bez hudby. Emoce jsou především díky komorním scénám a audiovizuálně podmanivým záběrům velehor na všechny možné styly ze všech možných stran - občas to vypadá jako výcuc toho nejlepšího z National Geographic. Překvapivě se tak jedná o příjemnou odbočku od Vertical Limitu apod. Všechno je civilní, v rámci mezí velmi realistické a vizuálně patřičně podmanivé. (27.09.2015)

Já sice chápu, že se tvůrci asi snažili pro každou z postav najít nějakej prostor, ale ono se to potom strašně drobí na takový mini-příběhy. V závěru jsem se v tom pak začal vyloženě ztrácet, protože ani nevidíte hercům do tváře, takže postavy můžete identifikovat tak maximálně podle barvy kombinézy. Já jsem pak ani nevěděl, komu se teda podařilo dobelhat do základního tábora a komu se podařilo umrznout. Asi bych víc ocenil, kdyby se o týhle události natočil dokument. Navíc jsem si pak musel ještě dohledat nějaký informace na wikipedii, abych se v tom zpětně trochu líp zorientoval. Kdybych si ty informace našel před filmem, možná by byl můj zážitek lepší. Ale rozhodně teda nemůžu říct, že bych se u toho nudil, takže svůj účel to asi splnilo. Lepší 3 hvězdy. (06.01.2022)

Nejdřív jsem četl knihu, tak jsem drobet otráven. Domnívám se nicméně, že nečíst knihu, vůbec bych se neorientoval. Ani jedno není dobrá vizitka. Předem jsem znechuceně říkal, že čekám, že hvězdám bude učiněna úlitba, že musejí dostat svých pár scén, které budou jen o nich. A stalo se. Jakoby se nedalo obejít bez slzoždímání, nechat to jen na příběhu a přírodě. Prostě hollywoodská rutina, skoro až nuda z takového trháku... (24.09.2017)

Nerozhodnost tvůrců, kdo z cca šesti výraznějších postav bude hlavním hrdinou, zřejmě částečně vyplývá z toho, že ve snaze o komplexní pohled na tragédii vycházeli ze vzpomínek všech přeživších a jejich blízkých, namísto toho, aby spoléhali na jeden zdroj (nabízela by se Krakauerova kniha, která ovšem již byla zfilmována jako televizní film Into Thin Air: Death on Everest). Na důkladnější prokreslení postav nezbývá čas a prostor. Jde jen o několik typů, zpravidla tím zajímavějších, čím charismatičtější herec je hraje (suverénní Texasan, lehkovážný americký horský vůdce, zodpovědný novozélandský horský vůdce, skromný pošťák, který si chce splnit svůj sen, milující a pečující ženy…). Přes skicovité načrtnutí postav je důležitá první hodina filmu, kdy jsou nám představovány kromě hrozících nebezpečí vztahy mezi hrdiny, jejich ambice a motivace. Lépe si tak zapamatujeme jejich jména a později i navzdory vrstvě zmrzlého sněhu a tmavým brýlím na tváři rozpoznáme, kdo zrovna křičí na koho. Zároveň jsou srozumitelnější fatální rozhodnutí, která některé z postav učiní (pouto mezi Robem a Dougem) a lépe se orientujeme také v jednotlivých úsecích cesty na vrchol, jež jsou nám s předstihem představeny. Zatímco rozprostřením pozornosti mezi množství postav Everest naplňuje schéma katastrofického filmu, samotné neštěstí zde neslouží k potrestání hříchů, jichž by se nemravné postavy dopustily. Atypicky, zřejmě v úctě k obětem, jde o drama o partě dobrých lidí, kteří se snaží pomoct jiným dobrým lidem (podobný příběh zřejmě brzy nabídne Marťan). Nepřítel, který by mohl být poražen, zde není, stejně tak postava, která by měla na základě prožitého prozřít a prodělat proměnu (kdyby byl vůči své ženě o něco lhostejnější, mohl by tento vývojový vzorec naplnit Beck). Rozhodující je vůle přežít. Na myšlence „musíme si pomáhat“ je něco podobně sympaticky starosvětského jako na striktně lineárním vyprávění bez flashbacku a s jedinou (nepatřičnou) snovou sekvencí. Všechny zprostředkované informace, navenek zbytečné, Kormákur zužitkovává ve druhé, nesmírně intenzivní polovině filmu s úžasným spádem (místy doslova) a jen několika málo sentimentálními momenty (podle nichž je ale strukturováno vyprávění – viz linie s nenarozeným dítětem –, takže nejsou nadbytečné). Neslouží mu přitom k tomu, aby protagonisty konfrontoval s otázkou, která v průběhu filmu zřejmě napadne každého diváka, jenž se horolezectví nevěnuje – proč to dělají? Pravidla hry ostatně od druhé poloviny nestanovují lidé, ale příroda. Cílem je v duchu kinematografie atrakcí (nikoli intelektuálních) okamžitý viscerální prožitek. S odstupem času si uvědomuji, že to není mnoho. Bezprostředně po projekci (IMAX 3D), s doznívajícím pocitem, že jsem právě sestoupil z vrcholku nejvyšší hory světa, mi ovšem přišlo, že nemohu chtít víc. 75% (21.09.2015)