Everest

Tragická bilancia 8 mŕtvych naznačuje, že snímka nezachytáva žiadnu idylickú momentku oslavujúcu krásy prírody, ale drsný príbeh zápasu. Presne o to sa islandský tvorca aj pokúsil. Téma boja so živlom je mu viac než blízka. Ako obyvateľ krajiny, ktorá skúša odolnosť človeka viac než iné miesta na Zemi, si dokáže poradiť s touto látkou a dôveryhodne ju sprostredkúva divákom. Režiséra Kormákura fascinujú príbehy o ľudskej výdrži a aj vo filme Everest si vychutnáva moment jedného malého - veľkého zázraku, keď človek prekonáva fyzikálne zákony. Napriek smutnému výsledku jednej nevydarenej expedície, je tu moment, ktorý dovoľuje divákovi vydýchnuť si. Celý film sa naopak nesie v duchu dávkovania nebezpečenstva. Tvorca nevnucuje emócie, ale necháva ich spontánne gradovať a doslova mrazivo kumulovať. (11.06.2019)

Tahat na Everest bandu obstarožních netrénovaných ko(j)otů včetně vyschlého, astmatického pošťáka, kteří by se za normálních okolností nevydrápali pomalu ani v létě na Sněžku, může jen opravdový bezskrupulózní zku(lm)ysyn za účelem vlastního obohacení. Ale jak už to na tom světě chodí, i sebevětší (s)mr(t) si nakonec v Cesmínovém lese zaslouží oslavný filmeček, plný patetického ajlavjování s ohyzdnými manželkami, pseudohrdinského omrzání a záměrně vyhledané hypoxie. Já vám tedy nevím, dívat se dvě hodiny na to, jak kýčovitě chcípá hrabivý čičus a partička zas(tl)aných amerických snobů, kteří vytáhnou ze šrajtofle mega a půl jen proto, aby pak mohli frajeřit před návštěvami, bylo sice škodolibě příjemné, nicméně můj oblíbený Komár se tentokrát stal obětí tendenčně zpotvořených a Kokakolou oslazených „skutečných událostí“ a těch pár vskutku spektakulárních himalájských scenérií ten žluklý nános nudy a patosu holt nepřekrylo. Takové Kádvojce nebo Nordwandu to nesahá ani po úpatí a mnohem zábavnější a dramatičtější je dokonce i známé horolezecké sci-fi Vertical limit. A tak jediné, co člověku přijde po skončení líto je, že si trénovaný tunelář a profesionální (p)ajzl, pražský krysařík Pavlík Bémů vybral špatnou expedici. Být na téhle, byl by pro mě horský vůdce nekompromisní hrdina a nadšeně fandím alespoň každému prudkému poklesu teploty, náhlé ledové bouři či lavince. *** Právě jste patrně dočetli jeden z mých posledních zdejších zvratků. Vysvětlení a důvod tučných výrazů najdete na mém profilu. (27.09.2015)

Nemohlo být lepšího režiséra na takový příběh, než Baltasara Kormákura. Podle mě totiž neexistuje jiný evropský národ než islandský, který by byl víc spjatý s přírodou a tak by takovým příběhem mohl říct totálně vše. Jelikož ale Baltasar Islanďan je a k tomu je ještě schopným režisérem, ujal se příběhu, kde herci hrají druhé housle a hlavní roli tu opravdu má samotný Everest. Vytvořil jsem si k němu obrovský respekt hned od prvních minut a jelikož Baltasar měl neméně schopného kameramana, vnímal jsem nejenom respekt, ale užíval jsem si i nekonečné scenérie, které prostě neměly chybu. A nejlepší na tom všem bylo, že digitálu je tu tak strašně pomálu, že si ho ani nevšimnete. Tento film je obrovský filmový zážitek, na který jen tak nezapomenu. V mnohých scénách říká více, než kdejaký divák dokáže pochytit a zároveň se onen příběh z roku 1996 snaží odvyprávět tak, jak by skutečně mohl být. Syrově a realisticky. (22.10.2015)

Cesta do místa, kde lidské tělo umírá, v příběhu lidí, kteří moc dobře věděli, jak moc riskují, ale stejně do toho šli. Nic víc, ale určitě ani nic míň. A i když právě onomu sebedestruktivnímu jednání hlavních hrdinů nerozumím, mám díky parádní herecké sestavě pocit, že jsem alespoň nahlédl za první vrcholek. Ta intenzita, se kterou nejvyšší hora světa posílá vstříc horolezcům svoje nástrahy, přibije do sedačky a ve chvíli, kdy se objeví bouře, už se kino otřásá v základech a divák ví, že jde do tuhého. A každé zalapání po dechu pak skoro bolí i ve vlastních plicích. (24.09.2015)

Kormákur umí točit chlapské filmy a v Hollywoodu se mu evidentně líbí. Po zlodějském thrilleru Kontraband a akční komedii 2 zbraně tu je s Everestem, svým zatím nejambicióznějším projektem. A ten se mu povedl. Režisér víceméně kašle na patetické scény a pokouší se k příběhu přistupovat realisticky. Pří výstupu na nejvyšší horu světa i při boji o život při sestupu dolů se nedočkáme scén, kdy do půl těla vysvlečený hrdina drží jednou rukou kámoše nad propastí a druhou mlátí kamzíka přes držku. Když se tu umírá, je to bez keců. Když se tu bojuje o život, je to nadoraz. A díky tomu, že u toho jsou fakt dobří herci, se na to skvěle kouká. (23.09.2015)