Umění tančit v dešti

Název filmu symbolizuje nejen zálibu hlavního lidského hrdiny v závodění na kluzkých promáčených vozovkách, ale také celkovou životní dráhu libovolné bytosti, která je nepředvídatelná a plná nejistot - veliká škoda, že něco takového se nepodařilo otisknout do samotného příběhu, jenž je od určité a relativně brzké chvíle předvídatelný až hanba. To by ve finále možná tolik nevadilo, kdyby film diváka zpočátku tak okatě nepřesvědčoval, že bude jiný a originální. Pohled do Enzovy hlavy je totiž super, chraplák Kevina Costnera dodává retrospektivnímu vzpomínání skoro až hloubavý přesah a vztah Dennyho s inteligentním chlupáčem, okořeněný o jejich společnou závodnickou vášeň, se rozvíjí velmi nadějně a zajímavě. Pak ale přichází povinné rodinné zvraty, z nichž minimálně jeden je překvapivý, ale vyprávění se začne drolit do ohrané emocionální výpovědi, která hrozně tlačí na pilu. Od lidských hrdinů navíc nelze čekat nic moc objevného nebo překvapivého a celkový příběh vyznívá trochu jako strojově sestavená kulisa pro jinak hezké povídání s divákem. Ale rozhodně nejde o špatný nebo vyloženě odfláklý film - jede se sice vyloženě na jistotu, ale ta podbízivost a líbivost je podávaná zkrátka příliš zkušeně a uvědoměle, aby ji nešlo alespoň částečně podlehnout. Poctivé klišé podávané s železnou jistotou a s určitou podmanivou výmluvností, která nás nakonec, byť poněkud klikatě a zbytečně zdlouhavě, dovede až k příjemné závěrečné katarzi, podtržené finální písní od Creedence Clearwater Revival, podmalované odrazem očí Amandy Seyfried a doprovázené kýženým zjištěním, že pořídit si z náhlého popudu oddaného psího kamaráda není vůbec špatný nápad... Marley a já dostal solidní konkurenci, i když Enzovi přeci jen schází jeho energie a tah na bránu. 65% (19.09.2020)

Malý film s velkým srdcem, který po těch všech psích duších dokázal znovu a jinak dojmout. Tentokrát je naplno využita jak psí tak lidská příběhová linie, díky čemuž člověk výrazně silněji prožije a pochopí to neskonalé pouto psa a člověka. Milo dokazuje, že ze seriálové škatulky se klidně může vymanit do a vkročit možná i do prvoligové charakterní filmové pozice a utáhnout s dobrým scénářem opravdu všechno. Líbí se mi, že člověk nemusí za každou cenu vyhlížet vrcholnou hollywoodskou produkci, aby našel filmový skvost hodný opravdové pozornosti. Nemám k téhle srdceryvné záležitosti co vytknout. (30.11.2019)

Najlepší film o psovi hneď po Hačikó. Vlastne je to viac než len film o psovi. Môžem s istotou povedať, že mňa tento milý film ozaj príjemne prekvapil. Na začiatku som si povedala, ó zase ďalší film o psovi, ale mýlila som sa. Hlavný dôvod, prečo som si The Art of Racing in the Rain chcela pozrieť, boli Milo Ventimiglia & Amanda Seyfried, obidvoch mám totižto veľmi rada. 75%. (13.06.2022)

Další z filmů se psem v hlavní roli, který je vlastně vypravěčem celého příběhu. Otřepaná klišé tu čpí na míle daleko a přesto je to pecka, co vezme u srdce, pokud ho někdo nemá z kamene. Krásný, silný příběh se sympaťákem Dennym, který má rád rychlá auta, takže koukatelné nejen pro dámy. A naprosto dokonalým retrívrem Enzem, kterého si hned od začátku zamilujete. Kapesníkama jsem nešetřila, poněvadž je to film vyděrač a doják, ale nádhernej. A má samozřejmě odporného záporáka v podobě Dennyho tchána, který je zralý na pěknou nakládačku. HBO do toho zkrátka umí šlápnout. (13.09.2020)

"NIKDO NEVYHRÁL ŽÁDNÝ ZÁVOD V PRVNÍ ZATÁČCE, ALE SPOUSTU JEZDCŮ TAM PROHRÁLA." Nakonec jsem si na toho mudrujícího čokla zvykl :-) a nechal se krapet dojmout... Líbilo se mi, že to s tím citovým vydíráním nebylo přeháněno (např. žádné dlouhé lkání nad hrobem), že pes nezíská super schopnosti a že celý film uběhne v pohodě bez větších zádrhelů. Žádné velké umění, ale třebas současní čeští sračkaři by se od těchto tvůrců v oblasti hlavního proudu mohli ledasco (všechno) přiučit. 75% (01.01.2021)