Cizí oběd

Poeticky premýšľavý, úsmevný i smutný a hlavne tak veľmi MILÝ film. Irrfan Khan robí svojím minimalistickým herectvom zaujímavé aj otváranie misiek s jedlom, do ktorých nevidíme. Indická otvorenosť a typicky vysoký cit pre vykreslovanie pocitov postáv dialógmi a hlavne STRIHOM. Krásne napísané! Osamelosť, hľadanie a v rozhodujúcom momente (to prekliate!) zaváhanie. V mieste, kde je tak veľa ľudí a všetci chcú to, čo majú ostatní. Aj zlý vlak nás môže doviesť na správne miesto. Len ho nesmieme premeškať. (13.02.2014)

Zkratkovitý popis "indický film pro evropany" od většiny komentujících sedí. Prostředí je vykresleno dobře i bez tradiční indické hudby a tanečků, což je tentokrát plus. Další plusem je pomalé plynutí příběhu a způsob komunikace (dopisy v ešusu) dvou hlavních hrdinů. To samo o sobě mě dokázalo zklidnit a příjemně naladit. Výborný je i otevřený konec, snímek vlastně nechá celé rozuzlení na divákovi a to je osvěžující přístup. Díky tomu všemu to není klasická sladká indická limonáda, ale film za čtyři hvězdy. (13.03.2019)

(Láska) prochází žaludkem, (film) sází na přímočarost... Indická kinematografie – respektive její hindská část – má u nás těžce narušitelnou pověst. Bollywood působí na city, vypomáhá si množstvím přeexponovaných muzikálových čísel a váže se na tradiční prvky kultury daného regionu. Právě poslední bod nejvíce brání cizokrajnému seznámení s Indy. Lehká komedie Cizí oběd domnělý handicap nečekaně sebejistě ruší. Snímku v tomto ohledu nesmírně pomohl režisérův studijní pobyt v Americe. Cizí oběd připomíná (klasickou) hollywoodsku produkci čitelným vyprávěním i umírněným stylem. Režisér neztrácí čas s marnivými pasážemi atrakčního rázu – každý dialog, každá postava i gesto mají své místo. Umírněný humor přitom nenarušuje vážnější podtext filmu, v němž se obratně ukrývá společenská kritika. Navzdory optimistickému ladění snímek nezobrazuje idealizovanou Indii, nýbrž prvky každodenního života, o něž málokdo stojí (ruch, špína, hierarchický systém). I samotná zápletka prochází mnoha zvraty, pro něž by v běžném hollywoodském filmu pravděpodobně nebylo místo. Domnívám se, že sloučení závažného a odlehčeného napříč kulturními tradicemi je hodné následování. Snímek totiž „neopustil“ svou zem, pouze naznačil určitou propustnost dvou samostně se rozvíjejících kulturních tradic. A věřím, že ku prospěchu věci. P. S. – jídlo je zde skutečně nádherné, opět univerzálnější, než by se mohlo zdát... (MFFKV 2013) (01.12.2013)

Film o šťastí a o nás ľuďoch, ktorý sa bojíme ho zažiť. The lunchbox je pomalý a citlivý príbeh. Je založený na drobných gestách a minimalistickom herectve. Mnohé scény sú úsmevne a zasmiať sa tu nemáte veľmi na čom. Indické pesničky tú absentujú a ono je to svojim spôsobom pochopiteľné, keďže sa jedná o artový film. Irrfan Khan na svojich pleciach ťahá celý film. Jeho pomalá premena aj jeho životné radosti a sklamania sú tu prezentované detailne a bez zaváhania. Jeho charakter nám ožíva pred očami a jeho smútok a pochybnosti sa tým pádom automaticky prenášajú aj na nás. Ritesh Batra natočil zaujímavý debut. Mnoho nevypovedaného cítime a mnoho povedaného nám pohladí dušu a prinúti nás snívať o podobnej šťastnej náhode, ktorá by aj nám mohla zmeniť všedné dni na nevšedné. Krutá päsť reality je tu ale zobrazená ako vec, ktorú prežívajú len tí čo sa neodvážia. Odvaha nového zamestnanca, ktorý si s hlavným hrdinom vybuduje priateľský vzťah, jasne dokazuje, že jeho šťastie len tak ľahko neopustí aj keď mu chýba veľa vecí. Takže znova raz v jednoduchosti je krása a ďalší z dôkazov, že aj malé pravdy dokážu pohladiť na srdci. Spokojnosť. (16.05.2014)

[[ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ]] ve zkratce: zajímavá sonda do indické kultury a společnosti, vlídný a poklidný film zaměřený spíš pro evropské publikum, protože úplně chybí písničky a tanečky, takže by indy unudil k smrti ;-) (02.01.2016)