Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti

V zásadě vše co platilo o „jedničce" platí bezezbytku i tentokrát, akorát je to díky množství postav a nakousnutých linií chaotičtější a znatelně méně sevřené. Hlavním poznávacím znakem jsou tedy ruku v ruce jdoucí rozporuplnost s rozpolceností, kdy na patnáct minut stopáže připadá pět minut nadšení (některé výkony, dějové linie, konkrétní scény), pět minut postranních pohledů na hodinky (množství balastu kolem zdlouhavého budování fikčního světa, které není zúročeno, do dění násilně cpané linie s eskapádami Lois či překombinovaně tupé fáze Luthorova plánu) a pět minut zoufalého mlácení hlavou o sedačku (přestřelená nabubřelá pompéznost, snové pasáže Clarka i Bruce, Eisenbergovo dětinské přehrávání, nepřehledná akce vrcholící během půlhodinového digibordelového „už zase padají mrakodrapy" nezáživného finále, neexistující tenze mezi ústředním duem a především "Marta!"). A to se celý snímek skládá z deseti po sobě jdoucích takovýchto čtvrthodinek. Nejlépe se to dá ilustrovat na Affleckovi/Batmanovi. Role životem unaveného stárnoucího Bruce mu sedne výtečně, ale scénář z něj dělá zapšklou naivní loutku ve hře inteligentnějších. Jako Batman je také vynikající, ale je zbytečný, jelikož během finálního zúčtování jen uskakuje před padajícími baráky, zatímco se super(muži/ženy/mutanti) bitkují. A tak je to tu se vším; dobré úmysly a nápady, jejichž realizace mnohdy značně skřípe a to místy až na hranu nechtěné sebeparodie. Ultimate edition sestřih je pak uhlazenější, navzdory délce pocitově lépe plynoucí, ale nic moc z toho. Ano, úvodním dvěma hodinám to prospívá, motivace Clarka i Bruce jsou propracovanější, Lois má rázem co dělat, celé to lépe představuje Snyderovu pochmurnou vizi. Ovšem k čemu to, když funkční pnutí je stejně posláno k ledu v závěrečné třetině (což je stále hodina stopáže) během "CGI se monstr bitkujeme", které je echt debilní jako nezáživné. A naprosto nesedící do tónu nastoleném úvodními dvěma třetinami. Což tento sestřih paradoxně ještě umocňuje. (23.03.2016)

„ČERNÁ PROTI MODRÉ. BŮH PROTI ČLOVĚKU. DEN PROTI NOCI…“ /// Bůh proti člověku – to už tady taky bylo a zřejmě s lepším scénářem. Snyder mě zatím zklamal jen bezemočním Mužem z oceli. Tady je to vo kus lepší. Netopejr si sem přitáhl tu svoji temnotu (jako ponurost), ve který vobčas zazáří červenej pláštík… heleďte, já byl většinu času (– mám na mysli akční stránku) spokojenej. Prostě komiksovka, který škodí slabší scénář v tý části, ve který se má vypravovat (v tý druhý už vlastně není co vymejšlet). Filozofickej rozměr taky nic moc. Možná by mohlo stačit, že vopláštíkovaný hrdinové dokážou ničit města stejně jako Marvelácká parta a dokážou vydolovat špetku emocí. Affleck je pro mě mnohem lepší režisér než herec a Batman je vděčná role (viď Keatone?), páč jste „někdo“ a většinu obstaraj efekty (voblečky, hračky… – apropó hračky – škoda že jich nebylo víc). Zapracovat Wonder Woman do děje šlo hladce, vo sázce na neznámou Gal Gadot si zatím nemyslím nic (možná ji plusy zařídila ta její erotická póza – takže mám představy vo tom, jak mně příště ukáže odvážnější kousky sama). Překvapil Eisenberg. Prudit jako padouch v komiksu je pocta, která se nesplní každýmu. A jestli na něj budeme vzpomínat, třeba jako na Jokera ukáže až čas. Nebo tříhodinovej Directors Cut, kterej má vyjít na blůčku. Třeba se pak zvedne nálada i dosavadním nespokojencům. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám doma plášť a přemejšlím, komu vo něm říct. 2.) Miluju, když jsou hrdinů plný hřbitovy. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (27.03.2016)

Zadostiučinění. Příjemně vizuální, minimálně v IMAXu epický až na druhou... Affleck nemusí být nejlepší Batman, ale je to ten nejtvrdší (a vlhla z něj holka vedle mě)... Marvel to dělá veskrze pro blbečky a pro děti, DC pro dospělý... Nolan naštěstí ten tam... Co mi strhlo pátou hvězdu, byl tuctovej CGI monstrák Doomsday a i díky tomu slabší finále... Eisenberg se snaží ale nepasuje... a mega škoda, že Snyder rezignoval na písničkový soundtracky... Ale dostanu-li pořádný R-ko, půjde to i na tu pětku. A teď hlavně rychle sem s novou netopýří řadovkou. Do tý doby jdu bušit a dát si vycejchovat tu batmaní značku, seru zlý recenze. / Co říká Kevin Smith? (23.03.2016)

No... Plus je, že na rozdíl od Muže z oceli jsem během finále z té úmornosti neusnul, ale jinak je to rozhodně ne-e. Většinu stopáže se scenáristé pokoušejí vehementně a tím neúspěšněji budovat přesvědčivý konflikt v tom šíleném přeplácaném guláši, aby se nakonec všichni prostě potkali a začali rubat. Jen tentokrát se pětkrát zdůrazní, že město je vyklizeno, aby nebyl faux pas jako minule. Superman je ale stejně plochý a Wonder Woman přesně tak nuceně a naprosto mimo kontext vecpaná, jak se všichni báli. A kapitola sama o sobě je čistá duše Ben Affleck, jehož Batman je postava mdlé inteligence (mírně řečeno) a emo attention whore. Jeho traumata, noční můry a hejt na Supermana jsou svou bezelstností opravdu legrační, ze zasmušilého rytíře je v podstatě urputný prosťáček s neustále stejným přihlouplým výrazem, který je ve všem nějak pozadu. A Lex Luthor, který nemá zřejmě žádný jiný cíl, než být evil maharádža, rozhodně není důstojným soupeřem a všechny proti sobě svede jen proto, že si postavy přečetly název filmu a rezignovaně směřují ke střetu, k němuž neexistuje uvěřitelný důvod. Když se pak pointa sporu dvou legend postaví na jisté shodě křestních jmen, můžete už se jen nahlas smát. A aby mi ta debilita nevadila, nesmělo by to tak moc stavět na depresi a nenávisti všech vůči všem - je to ještě mnohem méně odlehčené než Nolanovi Batmani, ale nic z toho. (23.03.2016)

FIlm tak temný, že většina akčních scén v podstatě nejde vidět, a to až takovým způsobem, že to vypadá, jako kdyby na plátno promítali nekvalitní kinorip. Dlouho očekávaný duel dvou nejznámějších komiksových hrdinů je nakonec bohužel nepříliš zajímavá komiksárna (napočítal jsem slovy jeden zajímavý moment), kde si Batman se Supermanem dají v jedné scéně přes držku, aby byl jejich konflikt ukončen neuvěřitelně lacinou scenáristickou berličkou a pak se společně vydali bojovat s jakousi okatě digitální mimozemskou opicí, která se zrodila prapodivným způsobem z prapodivných důvodů (motivace hlavního záporáka, haló, kde jsi?). Mimochodem na nějakou akci se čeká nekřesťansky dlouho, a když už konečně začne, tak buď není vidět (jak jsem již vyjádřil v úvodu), anebo je nepřehledným digitálním bordelem, v němž kolem sebe zmíněná opice metá blesky, výbuch střídá výbuch a zážitek se rovněž rovná nule. A do toho Lois Laneová odpovídá Batmanovi správně na otázku, kterou neslyšela, případně háže do vody kopí, aby se pro něj pár minut později potápěla a málem při tom umřela, aniž by byla přítomna dialogu, v němž je odhalena jeho důležitost, přičemž ani nemá dostatek informací, aby si ji mohla správně odvodit sama. Zklamáníčko, zklamání. Asi jediným pozitivním prvkem je nakonec nasupený Afflackův Batman, toho bych celkem rád viděl v jiném filmu. (PS: Man of Steel byl u mě za 5*) (23.03.2016)