Willard

Willard, dvaceti sedmiletý mladík, žije se svojí matkou ve velkém domě zatíženém dluhy, což se dozví až později. V práci mu šéf Martin (úlisný E.Borgnine) dělá peklo na zemi, byť by měli být ve skutečnosti parťáci. Willardův otec totiž podnik založil. Dlouhou dobu lhostejný Willard se postupně dostává do stále většího pracovního tlaku, nemoc jeho matky se zhoršuje, v práci se začne seznamovat s novou kolegyní a na zahradě objeví potkany (ne, krysy to nejsou). Mladík zjišťuje, že potkani jsou velmi učenliví a že by je mohl využít pro své účely. Zprvu si neuvědomuje, že pomsta sice může chutnat sladce, ale s čím kdo zachází, s tím také schází, a kdo seje vítr, sklízí bouři. Postupně se rozjíždí kolotoč, z něhož se nedá vystoupit. Drama člověka se dostává do roviny hororu v momentě, kdy se z potkanů stává zbraň. Poněkud zestárlý snímek s pěknou hudbou, slušnými hereckými výkony a jednou likvidační scénkou. (04.11.2017)

Wllard je stratená existencia jeho jediný priatelia sú potkany Ben a Socrates.Willard žije so svojou výstrednou matkou a potkanmi,nielen s tými dvoma ale s celou tlupou potkanov vo veľkom dom.Potkany ho počúvajú a dokonca na jeho príkaz zabijú aj človeka.Ale nakoniec sa všetko otočí proti Wllardovi.Veľmi vydarený film,v USA veľmi úspešný a dostal aj viacero ocenení. (29.10.2009)

Netvrdil bych, že jde přímo o horor. Spíš ponurý drama s hororovým nádechem. Willard je outsider, kterej si víc rozumí s potkany než s lidmi a až přeteče pohár trpělivostis okolním světem, použije jako nástroj pomsty právě svoje nejlepší kámoše. Musím říct, že jsem tomu moc nevěřil, ale nakonec to docela šlo. (11.03.2018)

Ač nerad musím se přiznat, že jsem bohužel jako první viděl remake tohoto filmu z roku 2003, což se projevilo k mému přístupu k tomuto kousku. Zvláště proto, že Crispin Glover na mě zapůsobil mnohem více nežli Bruce Davison. Tento slizoun totiž svého předchůdce v mnohém převyšoval a dodal Willardovi (coby postavě) mnohem větší šťávu a charisma. Navíc mi přišlo, že režisér Daniel Mann neměl snad ani v plánu natočit hororový film. Hororových prvků je tu totiž opravdu minimum a divák bude mít dojem, že sleduje spíše psychologické drama. Což ovšem neznamená, že by šlo o špatný film! Willard totiž obsahuje lehce ponurý příběh s jednou z nejdepresivnějších postav, jakou jsem měl možnost vidět (tato slova však více platí právě pro remake). V originále byl sice mladík rovněž pro ostatní jen obyčejnou onucí – pokud nepočítáme jeho pohlednou novou kolegyni, ale své emoce nedával příliš najevo (což byl onen podstatný rozdíl mezi tím, co předvedl Crispin Glover). Přesto divák pořád tak nějak čekal, kdy se dají věci konečně do pohybu a začne se lehce přitvrzovat. No a nakonec jsme se přece jenom dočkali. Od chvíle kdy mladík vezme své dva hlodavčí kamarády do kanceláře, se konečně citelně změní i samotná atmosféra. Ponurost a nejistotu vystřídá touha po pomstě, která vygraduje nejen zúčtováním s panem Martinem, ale nakonec i samotným Willardem. Přesto si neodpustím rýpnutí, že tvůrci sešlápli plyn jen tak na půl. Klidně mohli ještě více popustit uzdu své představivosti a divákovi nabídnout poněkud záživnější podívanou. 50% (23.06.2017)

Chtěl jsem si jen ověřit odlišnosti s remakem z roku 2003, a nakonec (venku počasí, že bys krysu ven nevyhnal) jsem shlédl celé. V porovnání se mi líbila spíš tato verze, remake byl asi zbytečný, všechno bylo už zde. Ve světle Deleuzova "stávání se zvířetem", zde "stávání se krysou" a naopak Willlardovo "stávání se krysou": Willard (už jako krysa) se pomstil za domnělá či skutečná příkoří šéfovi firmy, ale stát se opět člověkem se mu nepodařilo, a zřejmě to již ani nešlo. Zrada krysy na krysách se trestá stejně jako zrada člověk na člověku. (02.11.2019)