Žena v kleci

Severská krimi táhne, je komerčně úspěšná a za poslední roky se na ni sneslo až nesmyslné množství kritických superlativů. Dánský film Žena v kleci zřetelně ukazuje meze tohoto módního úkazu. Snímek režiséra Mikkela Norgaarda je natočený podle velmi úspěšné literární předlohy Jussiho Adlera Olsena. Realizace se ujali osvědčení tvůrci, scénář napsal Nikolaj Arcel, který pro film mimo jiné přepsal i známou trilogii Milénium Stiega Larssona, režisér pracoval na krimiseriálu Most, který byl uveden v mnoha zemích a v Americe vznikla jeho úspěšná místní verze. V zemi původu se Žena v kleci stala nejnavštěvovanějším filmem z domácí produkce. Asi se není co divit, Žena v kleci obsahuje všechny povinné prvky severského "napínáku" a nepřidává k nim skoro nic. Je to konvence v čistém stavu, realizovaná s nevzrušivou zručností. Příběh tohoto typu potřebuje detektiva "depkaře". Carl Morck (Nikolaj Lie Kaas) tento požadavek naplňuje víc než dostatečně. Má pro kolegy nesnesitelně perfekcionistickou náturu, navíc byl zraněný při nepovedeném zátahu, a to ještě dopadl líp než kolegové, z nichž jeden byl zastřelen a druhý – jediný Carlův kamarád – skončil paralyzovaný. Hrdina za ním občas zajde do nemocnice, aby si s ním pohovořil o nesmyslnosti života. Tím ovšem Carlovy starosti nejsou vyčerpány. Jak už se v konvenčních detektivkách stává, právě ho opustila manželka. V přepíjení severské samoty ho občas vyruší návštěva syna, který ho pak vyhání z domova nesnesitelnou hudbou a hlučným pářením se s náhodnými známostmi. A ještě nedosti na tom. Carlovy delší rekonvalescence využijí nadřízení k tomu, aby se otravného policisty zbavili. Vymyslí si pro něj zvláštní oddělení, jehož úkolem je zběžný přezkum starých nevyřešených případů. Přidělí mu kanceláře v nejzastrčenějším koutě sklepení policejního ředitelství v naději, že o němuž nikdy neuslyší. Ach, jak se mýlili. Carl totiž dostane parťáka, policistu blízkovýchodního původu Assada (snad to není nějaký příbuzný), který v Ženě v kleci hraje plus minus stejnou úlohu jako afroameričtí partneři bílých policistů v hollywoodských thrillerech. Tedy dát hrdinu jakž takž do kupy, projevovat schopnost radovat se ze života a vůbec s ním být srovnaný, vnímat v něm i nějakou duchovní dimenzi, být praktický i empatický. Zatímco pro Carla znamená nové funkční zařazení prudký sestup, pro Assada je to šance konečně se dostat k nějakému tomu vyšetřování. Jak je u takových filmových dvojic obvyklé, lezou si ti dva ze začátku na nervy, postupně k sobě nacházejí cestu a nakonec by jeden za druhého ruku do ohně strčili. (16.06.2020)

Musím říct, že mě kniha zhruba od padesáté strany strhla do stavu, který je znám všem knihomolům, a sice "čti, čti, čti". Je smutné, že filmu se nepodařilo zúročit všechen potenciál, musela jsem tomu dát dvě šance, abych nebyla úplně zklamaná. Přitom má příběh vše, co by měl mít, skeptického policajta, který dostane "novou šanci" v podobě vlastního oddělení a pomocníka Assada a na druhé straně tu je pět let pohřešovaná politička Merete, jejíž případ znovu otevřeli a o níž by si nikdo ani v nejdivočejší fantazii nemohl myslet, že by ještě mohla být naživu. Merete je zavřená v přetlakové komoře a jejím úkolem je přemýšlet, proč tam je. Nemám ráda, když se tak násilně (z časových důvodů) osekávají dost podstatné věci, takhle snímek naplno zúročil jen vztah Merete s jejím postiženým bratrem a divák také pocítí po zhlédnutí nutkavou potřebu se osprchovat, aby ze sebe smyl špínu a izolovanost pěti let vězeňkyně. Hodně zpovrchnili postavu Carla Morcka, v této dějové linii je více zajímavý jeho pomocník, aspoň za něho jsem byla ráda. Ale abych jen nekritizovala, scéna, kdy se Merete musí zbavit nemocného zubu a dostane na to klasické štípačky, patří k nejlepšímu, co jsem za poslední dobu v tomto žánru viděla. (27.04.2014)

Hodně modelová, stylová, až přestylizovaná detektivka, která nadhled, sarkamus a spád předlohy nahrazuje celou řadou formálních i motivických klišé. Mikkel Nørgaard má prst na tepu doby, vždyť se podílel na seriálovém politickém dramatu Borgen. Oproti otřesně zbabranému a impotentnímu Hypnotizérovi je Žena v kleci mnohem fotogeničtější, dravější a ostřejší, byť někdy jde snahou vyvést diváka z míry zbytečně za hranu samoúčelnosti. Zásadnější problém mám s postavou Carla, který je ve filmové verzi učebnicovým příkladem severského samotáře a depkaře... jenže knižní předobraz je mnohem humornější a živější, což ho odlišuje od generického zásobníku mračících se frajerů na vodce s xanaxem. Lie Kaas to možná doma uhraje na svou star power, ale jeho Carl prostě není zajímavá postava a interakce hrdiny s filmovým parťákem Asadem šlape proti knize tak na čtvrt plynu. Klidně bych si tuhle detektivku dokázal představit o něco delší, odvážnější a vymazlenější. Kdyby tolik pozornosti, kolik věnují trhání zubu, zaměřili tvůrci na postavy, mohlo to být něco víc než solidní seriálový pilot s metrosexuálním vizuálem. [65%] (16.10.2013)

Kvinden i buret v sobě perfektně kombinuje drsné severské kriminální rysy a příběh, jenž bez příkras a zbytečných odboček míří ke svému šokujícímu rozuzlení. Režisér Mikkel Nørgaard se sice drží osvědčených, byť místy fádních postupů, nicméně ani to mu nezabránilo v tom, aby stvořil hutnou kriminálku, při níž nebudete napětím téměř dýchat. Skvělá práce! (24.02.2019)

Na Škandináviu len priemerné krimi. Lenže škandinávsky priemer znamená u detektívok svetový nadpriemer. Scenár je síce takmer nulový, ale u severanov sme zvyknutí na absenciu reči. Najzaujímavejšie momenty celého filmu sú, keď je žena skutočne "v klietke", no hoci to je z celkového filmu tak 15 minút, aj tie hlucho-nemé pasáže majú svoju atmosféru. Pretože Nikolajovi sa stačí len mumácky pozerať a je tam herecký výkon. Som rád, že vznikla táto super séria o Oddelení Q. (30.03.2016)