Velké ticho

Ten, kterému bylo zabráněno promluvit. "Všude, kudy projede, zanechá velké ticho, ticho smrti..." Zvuk konce. Paní Zima dotkla se svým žezlem této krajiny, pokryla ji sněhem a mrazivým brněním. Hrdina ticha Jean-Louis - ztepilý samotář, charismatem ojíněný, zavátý tajemstvím, pozvedl hlavu a jeho mužnou tvář zaplaví výraz, který promlouvá k masám bez příkras. Klaus Kinski - mazaná liška, malý netvor, zákeřný "Kerberos" v ďábelském pláštíku. Třaskavě polární mráz, léčku protivníkovu ještě málo znáš. Rozléhá se krajem nemilosrdný chór antických sirén. Ani po letech není této zemi dopřán klid, bude spílat, naříkat, z půdy krev navždy vyvěrat. (23.11.2015)

Jean-Louis Trintignant, mi pripomínal, či skôr sa správal ako Clint Eastwood, Sergio Corbucci, ide v šľapajách svojho menovca - Sergia Leoneho, k celkovému dojmu napomáha i hudba - skúseného matadora na poli filmových soundtrackov - majstra Morriconeho, aby som bol takmer - totálne ohromený z atypicky - surového westernu - z mrazivého a extrémne zasneženého UTAHU. Väčšina westernov sa orientuje k slnečnému počasiu, kde sa parádne vyníma akcia, tu je to trochu inak, s brutálnym nádychom, vzniká kultový film, a to ani nie kvôli - : Tichému, ale najmä kvôli - Tigrerovi, t.j démonický - Klaus Kinski, sa excelentne zhostil postavy, ktorá je trochu viac ukecaná, ako večne zamyslený a tichý - SILENCE, ktorý ani nekončí typicky - so šťastným koncom, ale s dôsledným ponaučením, aby to takto nepokračovalo. Lovci ľudí za istý poplatok prenasledujú štvancov, ktorí sa ukrývajú v horách, že či je živý, alebo mŕtvy, schmatnú odmenu, takto nejak myslia Tigrero i Silence, ktorého si ale najmä - žena štvanca, černoška, ktorá chce krutú pomstu, Silence sa snaží, ako vládze, ale nebude to mať jednoduché, napraviť staré resty. Tento skvelý western, zaujme i hereckými výkonmi - hlavných predstaviteľov, ale aj technickými zložkami, t.j kamerou, ktorá zachytáva krásnu prírodu, v ktorej sú vskutku nekrásne spoločenské javy, čo zachádzajú do extrému, do krajnosti, na samotnú sociálnu priepasť - rebríčka. Tak trochu inak urobený film, na aký - nebývame poväčšinou zvyknutí... (27.12.2015)

Velké Ticho všech obětí, jež pro nicotné zločiny padly rukou cynických lovců lidí/odměn. Velké Ticho jejich blízkých, kterým není dopřána spravedlivá pomsta. Velké Ticho společnosti, kterou nějaká ta smrt neznámého nuzáka nemůže přinutit přehodit výhybku. Takové Velké Ticho to byl(o). Ale nakonec se ozval výkřik tak silný, že Velké Ticho zemřelo. Několik výkřiků - v mrazu a vánici... Ach Corbucci, takové množství špatného s takovým množstvím dobrého jsem už dlouho neviděl. (+) Morricone odvedl svůj běžný, vysoký standard, ale (-) co ty jsi s ním udělal, kam a kdy jej nasadil. (+) Kinski je nádherně slizký ďábel s cynickým přístupem k životu a smrti, který se překrásně dětsky raduje z toho, že když neudělá chybu, tak na něj nikdo nemůže (něco jako dnešní OSA :) ), ale (-) ten italský, jemu zcela cizí hlas, který se bere bůhví odkud, jen ne z jeho úst, bleeh. (+) Překrásné velké celky, koně v nich trmácející se hlubokým sněhem, zdálky znící puška, krása... (-) však kamera se i blíží snímaným předmětům, ty jakoby nechtěly vydržet v jejím zorném poli, smýkají se sem a tam a ač to asi není neuměteltstvím, ale vědomou volbou, nepřipadá mi to dobré. Kamera se nakonec ustálí, když rychle ve velkém detailu pohlédne do očí, ale byla na to vhodná chvíle? Kdo ví, ale Fulci mi v tom přijde horší. (+) Trintignantův tichý hrdina - zhmotněná žaloba, kterou nakonec nahlas musí pronést vypravěč, a tu (-) zase nejsnazším způsobem vedená sociální kritika o chudobou stvořeném psanci (ne že by je chudoba netvořila, ale mají opravdu postavy touhy tyto řeči pronášet?). Věru, všelijaké to bylo, zprvu trpké... a dál to znáte. (22.01.2010)

Němý, zlý a naivní. Prašné pláně vystřídala sněhem a pěnou na holení pokrytá Cortina d´Ampezzo (snad jsem zahlédl i sjezdovku), Trintignant si marně hraje na Clinta, vychcaný lovec odměn Kinski plánuje několik dní dopředu, kam půjde na velkou a šerif až do konce neví jestli dostat k ledu sebe a nebo kumpány té plavovlasé stařeny v kožichu.. Zatímco vyčpělý příběh, dramaturgické minely i podivné experimenty s těkavou a rozostřenou kamerou přináší zklamání, unhappy end v intencích zákonů svým dlouhým nosem na pocit zadostiučinění surově boduje. Corbucci měl možná smůlu, že jsem si den předtím dal na stropě navždy přilepené Il buono, il brutto, il cattivo a ve světle tohoto srovnání jeho špagety nedolétly nahoru v ani jednom filmařském aspektu (včetně Morriconeho doprovodu). (23.11.2015)

Sergio Corbucci a jeho drsná kritika amerického právního systému konce 19. století, kdy se efektivita využití lovců odměn proměnila v čiré vraždění lidí. Trintignant a Kinski předvádějí rovnocenný herecký souboj až na krev. Těžko říci, kdo z nich je význačnější. Trintignant coby němý mstitel mrtvých duší či modrooký ďábel Kinski, jenž v roli Tigrera nabývá podoby anděla smrti? Výjimečnou složku tvoří i lokace (severní Itálie) a zasněžené prostředí hor, jejichž ráz podtrhává grandiózní hudba Ennia Morriconeho, která film zásadním způsobem obohatila. Když se dnes řekne "spaghetti western" (osobně nemám tuto nálepku rád), vybaví se mi dva filmy - Leoneho Tenkrát na Západě a Corbucciho Il Grande Silenzio. Naprosto zásadní průlom (jeden z pokusů o demytizaci kultu divokého západu) ve snaze o politizaci westernového žánru. Top. (14.12.2017)