V hlavě

Hodně zábavná ujetina, byť sonda do holčičího mozku tomu zpočátku vůbec nenaznačovala a pro muže by tento titul spadal spíše do kategorie: horror movie. Ale ne, nakonec to byla prča a díky Hněvu i dost zábavná. "Juu, mám přístup k celé databázi sprostejch slov." Na závěr dokonce i poměrně moudré poučení, že do života patří i smutek, a to nejen v negativním slova smyslu. (08.11.2016)

Já nemám důvod nedat tomuto animáku plný počet. Obsahuje vše, na co si člověk vzpomene: bohatou fantazii plnou barev, napínavý děj, radost, smutek, líbivou hudbu, zábavu a smích. Fakticky jsem zvědavá, jak asi vypadají ty moje emoce. Radost má určitě v rukou nějaký hudební nástroj, pravděpodobně kytaru a celé dny si zpívá. Strach je celý v černém s výšivkami pavouků, Znechucení představuje některé zdejší uživatele a Smutek ... ? Tak ten vypadá asi stejně jako ten Rileyin. Shrbený, nešťastný, prostě smutný. Jsem ráda, že mé kuličky myšlenek září hlavně zlatavou barvou a mám spousty ostrůvků, na kterých mi záleží. Pevně doufám, že to tak navždy zůstane a že těch červených nebo modrých barev bude co nejméně... Na konci mě rozesmála hláška: "Tady je ostrov chlapeckých skupin! Ten, doufám, spadne co nejdřív ..." :-) (18.10.2015)

U Pixarů už to taky asi nefunguje jako dřív. Skvělý nápad zabít touhle infantilní "roadmovie" ve střední části filmu - to by zasloužilo možná ještě horší hodnocení. Ale můj "Hněv" asi zrovna usnul, a tak mě můj "Smutek" přesvědčil ať zůstanu u slabých 50%. ... Škoda, že celý film nebyl v duchu závěrečných titulků. Možná bychom se tak dočkali návratu lesku pro kdysi tak úžasnou značku PIXAR. (05.10.2015)

Co se týče nápadu, nemám výhrad. Po delším čase kdy animáky pravidelně zaplavující kina a TV obrazovky už pomalu začaly nudit i děti, se tu objevil tenhle originální kousek. Máme totiž možnost nahlédnout do řídící části mozku odkud se ovládají emoce. Pamětníkům připomenu Křečka v noční košili, kdy s podobným nápadem ovládat někoho (avšak zcela) už přišlo na konci osmdesátých let naše geniální duo Macourek - Vorlíček. Zde se však jedná výhradně o emoce. Jak říkám, nápad byl geniální, zpracování kouzelné, barevné, příjemný byl i cz dabing. V prvních 20 minutách jsem s úžasem sledoval ten svět strachu, odporu, radosti či smutku Riley od jejího narození po její jedenácté narozeniny. Jenže.. Amíci si prostě libují v destrukci všeho druhu a duševní svět Riley destrukce postihne také... Neříkám, že něco z toho nebylo nutné, ale během sledování jsem se přistihl, že je tam toho prostě moc, že mne to nebaví... Děj to nedělalo napínavějším, spíše to nudilo jako cosi co zdržuje, natahuje, nastavuje... Asi každý dopělák koukající s dítky totiž tušil, že stříbrný Greyhound nakonec neodjede a pokud ano, nestane se z Riley Půlnoční kovboj... Když to vezmu kolem a kolem, řekl bych, že to na menší děti bylo místy moc komplikované, o to více si v tom našli možná rodiče. Ta vyváženost tam však místy dost haprovala. Jestli jsem z něčeho umíral, pak to byly náhledy do velínů dospěláků! Vrcholem všeho bylo setkání Riley s chlapcem a pohled do kočičího velína!:-)))) Vlastníte-li kočku, závěr filmu Vám urve bránici. Kdyby šlo dát 3 a půl, dal bych, ale na 4 to nemělo. Takže dávám 3 pěkné klíčové vzpomínky a PIXAR vítám zpět, mezi velký kluky. * * * (08.11.2015)

Čekal jsem kvalitní animák a dostal tuhle megabombu, abych to napsal jazykem dnešních dětí. Pixar je myslím definitivně zpátky. Netuším, jestli se v prvním plánu mohl teoreticky inspirovat u Miloše Macourka, ale i kdyby ano, jeho kreativní mysl překonali tímhle filmem svým geniálním stylem o několik stovek procent. Hýkal jsem blahem, plácal se do stehen, bál se, brečel a poprvé od Auta zabiják v (letním) kině i zatleskal. OSTROV CHLAPECKÝCH SKUPIN DOUFÁM SPADNE CO NEJDŘÍV. (17.08.2015)