V hlavě

Po nejhorším pixarovském předfilmu přichází naštěstí nejlepší Pixarovka za dlouhou dobu. Pořád to ale není návrat na vrchol. Dostavily se sice chytré "gagy", příběh je ale banální a pointa jasná od první minuty - dějově by to vlastně samo vydalo na lepší předfilm, jak je to jasné, jen je to "scénkami" roztaženo na celovečerní stopáž. Rozhodně tedy nic na úrovni Úžasňáků, Nema atd., kde byl celý film plnohodnotný a dospělý. Naštěstí ty scénky jsou povedené, takže u mě dobrý. 70 % (24.06.2015)

Potíž je asi v tom, že tyhle filmy příliš nemohou ohromit dobrým vizuálem, který prostě alespoň já v tomto případě považuji za samozřejmost, nikoli za bonus. Pak nezbývá než napsat dobrý a pokud možno originální příběh, vyšperkovaný neotřelými vtípky a nápady. Originalita se tomuhle filmu zdaleka vyhnula, příběh je klasické a místy i zbytečně natahované klišé. Ale docela se povedlo těch několik vynikajících nápadů, kdy jsem se smál nahlas, nebo uznale pokyvoval hlavou s pomyšlením, že tohle by mě nenapadlo. A za ně dávám tu třetí hvězdičku. Jinak jde o běžnou šeď, která z šedé animákové produkce posledních let opět nevyčnívá. A tak jde jenom o další z řady přeceňovaných snímků, jako je například Ledové království. (13.01.2016)

Eufória z pozerania kreslenej animovanej rozprávky o krkolomných cestách mysle. Smútok súzniaci s konceptom postupného búrania krásnych ostrovov, ktoré  sa v hlave vytvorili počas prvých rokov života. Hnev nad pečlivo budovaným napätím, ktoré je vlastne celé falošné, pretože zvrátiteľné v priebehu milisekundy na updatovaný bohatší raj v hlave.  Strach z komerčného úspechu lacno skonštruovaného scenára, logicky predpovedajúceho trend podobne nenáročných farebných povrchov, tváriacich sa na myšlienkovo premakané  artové kusy pre deti aj rodičov. Nechutenstvo sa nedostavilo, ale to je na viac, než na lepší priemer, málo. (07.01.2022)

Přání číst myšlenky měl někdy každý. PIXAR se tohoto přání chopil, vytvořil antropomorfní personifikace emocí, okoukl jak spolu komunikují krvinky, krevní destičky a bacily v Byl jednou jeden život (stejně jako uživateli flanker.27 mi to blesklo hlavou už při ukázkách v kině), vytvořil příběh, kterým by komunikaci emocí, vzpomínek a imaginace orámoval a V hlavě bylo na světě. Představuju si, jak asi vypadají ty emoce v mojí hlavě a jak velké jsou moje ostrovy "pohádky" a "čokoláda", přičemž největší je můj ostrov "rodina", který zahrnuje i našeho Alíka, v jehož hlavě je jediné: MÍČEK! (01.02.2017)

PIXAR IS BACK! Promyšlené, nádherně animované, se spoustou vtipů pro děti i pro dospělé, radost se dívat a všechno to vnímat - a postupem děje se i dojímat... a na úplném konci se naprosto nepříčetně chechtat (Ostrov tragických upířích románů, Ostrov klučičích kapel..... Holka! Holka!!! ÁÁÁÁÁ!!!!:) a pak ještě vnitřek psí a kočičí hlavy:)))) Joy byste sice při setkání v reálném životě za chvíli jednu pleskli, ale... bez ní by to zkrátka nešlo;) Nemám jedinou výtku, naopak obdivuju jak se povedlo převést do filmu pro celou rodinu duševní pochody jedenáctileté přestěhované holč... pardon, mladé dívky, přičemž je to všechno naprosto současné, viz třeba videohovory apod. Takovouhle rodinu by chtěl každý, včetně brazilského pilota helikoptéry;) Jediné, co je trochu mimo, je imaginární přítel, což je v mém světě vždy jasná poukázka na doživotní jízdu na antidepresivech, což je jak doufám jen čistě americký národní sport:) Ale na druhou stranu si Bing Bonga nejde neoblíbit, a nejenom proto, jak pláče:) Koneckonců je to zřejmě největší frajer z celého filmu - když tedy pominu Vztek a imaginárního kanadského boyfrienda:) Jsem jen zvědav, jestli někdy přijde druhý díl, kde se prosadí ty realisticky kombinovaně zabarvené vzpomínky, hooodně rozšířená konzole a hlavně obří rudý maják PUBERTA, který samozřejmě asi není nic důležitého. Koneckonců Riley je teď dvanáct, co by se asi tak mohlo stát?:))) 90% a nevyhnutelná řada repríz a sociálních experimentů v jednom. (30.10.2015)