Velký draft

Americký fotbal považuji za mutanta mezi ragby a UPC, ale respektuji, že je to americký národní sport. Tento film stejně není až tak o sportu samotném, jako spíš o jeho zákulisí. Manažer Sonny bojuje v nejkrizovější části roku-době draftu-"výběru" nových hráčů z univerzitních týmů do první ligy, se svými ambicemi, svou matkou, přítelkyní, trenérem, majitelem týmu... . Reitman ukazuje práci klubového manažera tak, že máte sto chutí si nějaký ten tým koupit a jít do toho taky. Poslední půlhodina filmu je velmi dynamická a zajímavá a nenaruší ji ani ty občasné klišoidní zvratky, které tam scénárista propašoval. Costner hrál úsporně, nic na Oscara, ale svoje si odvedl, takže jaký je důvod proč neplácnout 4*? Protože jakkoliv je to dobře natočené, tak je to po obsahové stránce další nablýskaná, ale dutá američárna. A dutým filmům dávám vyšší hodnocení velmi výjimečně. (30.01.2016)

Po zhlédnutí musím říct, že Kevin je prostě boží. Jsem úplně trapnej, co jsem si o něm ze začátku myslel (ani jsem mu to neřekl, to je jasný). A řízení týmu amerického fotbalu je také trochu jiné, než jsem čekal. Musí se u něj i přemýšlet - jako třeba jestli tě chce někdo ojebat zleva, nebo zprava, a to není sranda! Kevča proto předvádí tak brutální plánování v plánech plánů jiných plánů ostatních manažerujících pánů a paralelně stíhá vyjebávat s vlastním šéfem a kazit pikle trenérovy tak brilantně, že by se z toho zavařil baronu Harkonnenovi Piter, pročež to nakonec celé díky jeho genitalitě dopadne tak, že jsem jen útrpně zavyl "no to mi poser záda" a pro jistotu popohnal titulky na konec, abych zjistil, zda to celé náhodou přeci jen nekončí tak, jak zde naznačil Gilmour. Protože ono to k podobné hrůze fakt směřovalo! (10.04.2017)

Tak schválně, jestli jsem to dobře pochopil. Draftuje se ragby zpotvořené pro negry a tlusté lopaty. Jedničkou má být nějaký sličný metrosexuál, který je prý úžasný. Kostěj jej chce, ale bohužel letos netahá solviny z klobouku jako první. Naštěstí mu brnkne nějaký strejc s Arizony, který první je, taky sice chce sličného metrosexuála, ale vlastně jej nechce, protože vyvádí nějakou skvělou fintu, a tak své prvenství vytrejduje s Kostějem za tři budoucí roky jeho prvních tahů. Kostěj je tedy v první lajně, má metrosexuála v kapse a doma v Klívlendu, ale nakonec si jej stejně nevybere, protože také kuje jakési fikané pikle. Poté Kostěj brnkne chlápkovi do Bostnu a vytrejduje s ním své následující tři toky druhých tahů tak, aby se ve druhém kole dostal před strejce z Arizony, co mu předtím pustil toho metrouše. No, a pak už není nic jednoduššího, než znovu zavolat strejci z Arizony, metrosexuála mu vrátit a vzít si zpět své první tahy v následujících třech letech. Kostěj, zdá se, vyhrál!! Nemá sice metrosexuála, kterého chtěl, ale vlastně nechtěl, protože mu nepřišli kluci z týmu na narozky, ale místo něj má nakonec dva negry za cenu jednoho a navrch nějakého, prý tutového, kopáče. Že zvítězil, to jsem poznal lehce, všichni křičeli „hurá“ a plácali ho po ramenou. Prostě piss of kejk, finta zřejmě vyšla, akorát jsem na to čuměl jako hajzlbába na kvantovou rovnici. Ti kulturně zdegenerovaní čuráci už jsou evidentně schopni udělat telenovelu i z binga pro downy. Ale jinak film je to pěkný, takový barevný, samé letecké záběry stadiónů a tak…. (16.10.2014)

„Nenosím hodinky, protože vždy vím, že je teď a teď je tehdy, kdy bych to měl udělat.“ (Steve Mariucci, bývalý kouč NFL) Následující komentář obsahuje steroidy…, pardon, spoilery. Dokud jsem pohlížel za oponu soutěže v násilí přerušovaném schůzemi a generální manažer Kev se zuby nehty bránil semletí mlýnskými kameny ostatních generálních manažerů, hráčů, jejich agentů, majitelů, trenérů, fanouškovské obce a ducha otce, byl jsem nadšen. Po schůzkách s partnerkou v papíráku centrály Cleveland Browns a mamince s urnou v podpaží to nadšení začalo pozvolna vyprchávat. A pak přišel Velký draft a zlom v mém náhledu. Kev všechny převezl jak Andy Dufresne ředitele shawshankského nápravného zařízení a zakládajíc si na morálním kreditu vybíraných hráčů sáhne po tom, co mu sám volá, že potřebuje peníze pro tělesný vývoj svých synovců sirotků a přitom má mobil a hodinky, které by jim zaplatily hodiny gymnastiky až do jejich plnoletosti. Pak se majitel vrátí z newyorkského draftu zpět do Clevelandu teleportačním zařízením ze Star Treku, všichni si zařvou nadšením jak na konci filmů Rona Howarda, poobjímají se, řeknou si, co jsme si, to jsme si a GM ještě doladí partnersko-rodinné vztahy. Chápu pojem Americký sen, ale taky jsem realista s jistou představou o vztazích v tomhle prostředí a tohle Reitman mírně přepísk. Jo, kdyby majitel Kevina z principu vylil a matka až do rána čekala na tréninkovém hřišti na skotskou poemu dle poslední vůle, byl bych shovívavější.. Zase na druhou stranu, mohlo to vyvrcholit i tak, že při únorovém Superbowlu by se zranil Clevelandu quarterback, Kevin by to za něj vzal, po druhé čtvrtině odrodil v šatně vlastního syna a v poslední minutě zařídil čtyřicetiyardovým hodem vítězný touchdown. Na to už Reitman asi neměl koule.. (23.02.2016)

,,NIC NENÍ NIKDY JISTÉHO. ALE NA KONCI NEZÁLEŽÍ NA NIČEM JINÉM, JEN NA TOM, CO SI MYSLÍŠ TY....“ /// Křetínský, Paclíku, Karle (to je ten z Liberce – pozn. pro Pražáky) dívejte se! Kevča ve formě a ve víru rozhodování. Právo prvního výběru – zlatá žíla nebo černá můra? … JE TO ÚŽASNÁ HRA! Tak tady se moc neshodneme… A CO FILM? Jede to jak má (– bavíme se o sportovním filmu), nějakej stres, monology, dialogy, vobčas klip z NFL, ale takový - normální. Naštěstí věděj, kdy zabrat, a tak v závěrečný půlhoďce se rozehrává pokerová hra, která film vytahuje na 4*. V tom závěru je totiž něco… co třeba chybělo Pittovi v Moneball. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem holka z Clevelandu. 2.) Super Bowl. 3.) Thx za titule ,,urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.08.2014)