Velký draft

Fakt, že Velký draft tak úplně pro nezasvěcené nevysvětluje nic moc okolo dění v NFL, z něj dělá film pro poměrně malé publikum. Nebo je rozhodně složitý pro světové publikum, kdežto v USA, kde je americký fotbal fenomén, který zná úplně každý, nemůže narazit na větší problém. Pro neznalé, tak může být alespoň příjemným sportovní zpestřením, jelikož herecké obsazení se nám sešlo příjemné a film nenudí. Pro znalé je to naopak pouhým prohloubením znalostí, jak to asi zhruba chodí. Celkově se ale jedná o průměrný film, který je výrazně šablonovitý a ve finále tak daleko více televizní nežli například Moneyball. Pokud máte rádi NFL, tak za shlédnutí rozhodně stojí. (03.12.2019)

"Tohle je jinej svět, než byl před třiceti vteřinama." Tak aby bylo jasno - miluju sportovní filmy a americký fotbal nepovažuju za sport. Nicméně systém draftování pro mne byl vždy velmi zajímavý. Dal bych sice přednost hokeji, ale princip je stejný, tak o co jde? Jde o to, že mi deset minut na výběr hráče připadalo jako nekonečně dlouhá doba, protože karty byly rozdány jasně a nebylo co řešit. Jenže Sonny si při prvním kole nevybral předpokládanou jedničku draftu a tím zamíchal karty tak, že těch deset minut najednou bylo hrozně málo. Pořád se něco dělo, sháněly se informace, pilovala se strategie, vnucovali se hráči, probíhaly telefonáty soupeřům, řešily se rodinné problémy a já jsem si užil jeden neskutečně zajímavý den. Jen mi pořád nedochází, proč se při nejzákeřnější hře na světě tolik hledí na morální kredit hráče, jehož hlavním úkolem stejně bude zranit hráče soupeře. To se totiž při americkém fotbalu slaví minimálně stejně radostně jako touchdown. (01.03.2016)

Jo,jasně,Verbale,lidi který sport nehrajou,nechoděj na něj,a vlastně mu vůbec nerozuměj(myslim tim atmosféru,šílenství kolem toho),tomu bude film u prdele,ale já se do tý vášně dokázal fakt skvěle ponořit.Ty americký verze nejoblíbenějších kolektivních sportů je sice pro mě až moc megalomanská,ale jinak film to je doslova parádní.100%. (10.01.2015)

„Nenosím hodinky, protože vždy vím, že je teď a teď je tehdy, kdy bych to měl udělat.“ (Steve Mariucci, bývalý kouč NFL) Následující komentář obsahuje steroidy…, pardon, spoilery. Dokud jsem pohlížel za oponu soutěže v násilí přerušovaném schůzemi a generální manažer Kev se zuby nehty bránil semletí mlýnskými kameny ostatních generálních manažerů, hráčů, jejich agentů, majitelů, trenérů, fanouškovské obce a ducha otce, byl jsem nadšen. Po schůzkách s partnerkou v papíráku centrály Cleveland Browns a mamince s urnou v podpaží to nadšení začalo pozvolna vyprchávat. A pak přišel Velký draft a zlom v mém náhledu. Kev všechny převezl jak Andy Dufresne ředitele shawshankského nápravného zařízení a zakládajíc si na morálním kreditu vybíraných hráčů sáhne po tom, co mu sám volá, že potřebuje peníze pro tělesný vývoj svých synovců sirotků a přitom má mobil a hodinky, které by jim zaplatily hodiny gymnastiky až do jejich plnoletosti. Pak se majitel vrátí z newyorkského draftu zpět do Clevelandu teleportačním zařízením ze Star Treku, všichni si zařvou nadšením jak na konci filmů Rona Howarda, poobjímají se, řeknou si, co jsme si, to jsme si a GM ještě doladí partnersko-rodinné vztahy. Chápu pojem Americký sen, ale taky jsem realista s jistou představou o vztazích v tomhle prostředí a tohle Reitman mírně přepísk. Jo, kdyby majitel Kevina z principu vylil a matka až do rána čekala na tréninkovém hřišti na skotskou poemu dle poslední vůle, byl bych shovívavější.. Zase na druhou stranu, mohlo to vyvrcholit i tak, že při únorovém Superbowlu by se zranil Clevelandu quarterback, Kevin by to za něj vzal, po druhé čtvrtině odrodil v šatně vlastního syna a v poslední minutě zařídil čtyřicetiyardovým hodem vítězný touchdown. Na to už Reitman asi neměl koule.. (23.02.2016)

Nepochybně mokrý sen fanouška amerického fotbalu, ale co je na Draft Day nejlepší je to, že dokáže nadšení ze startu sezóny Superbowlu i napětí v pozadí zprostředkovat i člověku nepolíbenému tímto ryze americkým fenoménem. Nasnadě je srovnání s Moneyball, jenže zatímco ten ukazuje přerod jednoho sportu v druhý, a tak dokáže mnohem víc vysvětlit o tom, jak funguje staromilným fanouškům i úplným nováčkům (a mimo jiné je sám o sobě mnohem lepším dramatem), Draft Day automaticky předpokládá, že ho sleduje sportovní nadšenec. Bez okolků tak v prvních minutách začne s manažerskou hrou připomínající nějakou velkolepou karetní hru, a celou ji zarámuje rychle se měnícími paralelními záběry a neméně velkolepými záběry krásně vyretušovaných měst klubů, kteří se onoho přetahování se o fotbalové eso účastní. Pro mě rozhodně slušný hokej. ale neznalost ve mě dost nečekaně dokázala projevit nějaký ten zájem o tematiku, a to se jen tak nějakému filmu nepodaří. (10.12.2014)