Láska na kari

Velká témata mohou být čas od času skryta i v banálních tématech a námětech. Příběh indické rodiny, která, vyštvána z vlasti tamějšími projevy náboženské a politické nesnášenlivosti, hledá v Evropě nový pokojný domov, je velkým příspěvkem na téma multikulturních dialogů. Schopnost vzájemně se tolerovat předchází způsobilost vzájemně se respektovat. (V tomto případě to Evropa měla usnadněné o velmi dobrou znalost angličtiny a obstojnou francouzštiny všech členů početné rodiny) vědomých si faktu, že na světe jsou i jiné země než jen Přední Indie. Příběh, který by sám o sobě voněl banalitou, je ozvláštněn skvělými dialogy a skvělým hereckým obsazením. Helen Mirren, dnes jedna z největších žijících hereček své doby, září v nejslunnějších paprscích, vyzařovaných její univerzální osobností; skvěle jí sekunduje talentovaná Charlotte Le Bonová a v ničem podstatnějším nezaostávají ani indičtí herci. Nenajdeme tu vzrušená gesta, planoucí oči ani nadčasové výroky, protože to všechno tu v sobě zahrnuje rafinovaně strukturovaná všednodennost. Tedy to, co z takřka konfekčního východiska dělá dílo, které proráží tím, že hladí. Na těle i na duši. (04.10.2014)

Je tomu už dávno, co jsem naposled viděl tak neuvěřitelně příjemný film jako je právě Láska na Kari. Z xenofobního hlediska musím pochválit tvůrce, protože tady mi přišel sympatickej úplně každej. A hlavně ta Indická rodinka, která se s vervou nakvartýrovala do baráku naproti vyhlášené restaurace, aby si tam otevřeli svoji. Prostě to bylo neuvěřitelně odpočinkové. Příběhem počínaje, postavami procházejíc přes to, jak to bylo natočeno konče. A popravdě mi vůbec nevadilo, že film má 122 minut. Já si užíval každou další minutu a čekal, co přijde dál, protože ta Indická drzost v té jedné malé francouzské vesničce mě absolutně sejmula. Co už jsem ale nepochopil, tak fakt, jak v tomto filmu byli ztvárněni Francouzi...kór někde uprostřed francouzských vinic ve vesnici, kde je těžké nepotkat francouzského vidláka. A hle, ono na potvoru tam každej mluví Anglicky. Trošku záhadička. (10.12.2014)

My, co si před spaním pročítáme kuchařky Magdaleny Dobromilly Rettigové, to nemáme v životě nejjednodušší, jídlo je naší vášní a myslíme na něj prakticky neustále, neusnem bez zadělaného těsta na čersvý ranní chléb, v životě bychom neuvařili polévku z kupovaného bujónu, nudle děláme domácí, bylinky používáme jedině čerstvé ze zahrádky, půlku života strávíte u řezníka sháněním pravé svíčkové a ještě pak při odchodu riskujeme ataky nevraživých vegetariánů, fůů. Takže proč si neodfrknout u obrazovky, když za nás uvaří někdo jinej. Láska na kari je pohádkou lákavou, barevnou a voňavou, bohužel jaksi bezobsažnou, naštěstí jsem dostala záchvat slintavky při prvním záběru na šťavnaté rajče, takže jsem ve zdraví přežila všechny ty multikulti poučky, občas se zasmála nějakému vtipu o zelenině a užila si hereckého jiskření mezi dvojicí Mirrenová - Puri, kteří jsou rozhodně tou nejlepší ingrediencí snímku. (04.12.2014)

Bodejť by to jeden neměl za romantický cukrkandl, když to naši čulibrci přeloží jakoby měl mít film premiéru na Valentýna. Moje Sto stop dlouhá cesta byla upřímná a pohodová, což bych na tak krátké vzdálenosti snad ani nečekal. Navíc díky roztomilé Charlotte si na své přišly moje chuťové buňky i přesto, že jsem byl po jídle. Nejsem už totiž tak blbej, abych chodil na film o vaření před večeří. (Ashburton, NZ) (07.09.2014)