Predestination

Pozor, tento zvratek je určen výhradně těm, co film ještě neviděli a chtějí si ušetřit sto minut, které mohou věnovat například plnění tortil či vysrkávaní škeblí. Vyslepičím v něm totiž úplně všechno, protože jsem svině, je mi úplně jedno, jestli byla dříve vaječina nebo kraslice, a strašně chci všechny ohromit, jak dokonale jsem to pobral. Butan je holka krev a kefír, jen tak trochu hermafrodit, a má ho rád jen on sám. Proto se rozhodne nechat si přišít pořádného čuráka, vrátit se časem pomocí kouzelných houslí zpět do svého kundího období, sbalit sám sebe a kvalitně se ošukat. Pro sichr si do té samé doby skákne ještě o dvacet let starší, aby na sebe a sebe dohlídl a hezky si zašmíroval. Divím se, že rovnou nevletěl do časosběrné trojky. Butan 2 Butana 1 nasmrká, narodí se Butan 0, kterého Butan 3 časoskokem vrátí zpět na start, a tak je Butan holka krev a kefír, jen tak trochu hermafrodit, a má…….. Co na tom, že jsou čtyři v jednom období, vzájemně se ochmatávají, vesele se i množí, čímž vytvářejí paradoxy dokonce větší než ego Radka99 a motýlí efekty velikosti máchnutí sloních uší? Něco takového prostě může napadnout jen úchyla, narkomana nebo Hajnlajna. Nicméně, je to originální, záživné, Uhlovodík a jeho molekuly hrají jako o život a hezky se u toho fantazíruje. Kdybych se já někdy dorval k podobným houslím, okamžitě bych se vrátil do roku 1990 a úplně sám vyprcal nenasytnou nymfomanku slečnu Alici najednou zezadu i zepředu, aby mi pak celé ty roky nekazila imič a jako jediná všude netvrdila, že to nebylo nic moc. Kráva!!! (27.11.2014)

Poměrně komplikovaná druhá polovina filmu si skoro žádá další zhlédnutí pro úplné a dokonalé pochopení! Ethan Hawke tradičně nezklamal a hraje tak, že je jedním z lákadel tohoto počinu. Velice příjemně pak potěší Sarah Snook, jež se svoji role zhostila nebývale dobře. Příběh sám o sobě je chytlavý a vtáhne do děje, avšak jak jsem již uvedl výše, v druhé polovici se začne natolik zamotávat, že při chvilce nepozornosti si na konci filmu nebudete jisti, zda jste jej pochopili správně. Ať už je to tak či tak, pointa je možná až příliš překombinovaná... to však nechť si posoudí každý divák sám. (08.07.2018)

Že nám ale Péťa s Míšou dali zabrat, co ?:-) Takové ty hlášky typu : "Cestování v čase může být matoucí" mě tentokrát ze srdce rozesmály, protože v mém případě mám v Predestination docela solidní hokej. Za chvíli zazněla věta : "Věci se dějí ve správném pořadí" , která byla opravdu v dané situaci silně povzbudivá, já vám to kluci věřím a nebudu raději pátrat...... Mně se to natolik líbilo, že si dám asi jednou repete a zkusím to rozlousknout. Myslím, že při větším soustředění a možná s tužkou v ruce to dám. A to zázračné pouzdro bych taky někdy brala, mně stačí oproti těm dvěma jen pár let zpátky:-) (26.11.2014)

Pozor! Komentář obsahuje brojlery (když jsme v té drůbežárně).. Dovolím si nastínit osu chronologické posloupnosti: V roce 1945 přinesl kohout před dveře kuře. Z kuřete vyrostla slepice, kterou svedla jiná slepice přešitá na kohouta. Následkem toho nepřešitá slepice snesla vejce, z kterého se vylíhlo kuře. Ihned poté se ho chopil kohout (po explozi zářivky nad hradlem nyní přešitý i nahoře) a v roce 1945 ho přinesl před dveře. Z kuřete vyrostla slepice... Jestli jste zmatení, nevadí. Jen si pamatujte, že se pořád jedná o jeden a tentýž kus drůbeže.. Hrátky podle Heinleina na motivy nevyhnutelnost, had požírající vlastní ocas a vliv časového paradoxu. Paradoxu, který nabízí čas navíc a v případě sebeincestního sci-fi bří Spierigů vám jej bere. Chyběla mi stylovější, do děje vtahující atmosféra, přebývala linie s Fizzle Bomberem a autorské sebevědomí v poslední třetině. Predestination tak visí v konopné time-travel smyčce hned mezi Osudovým dotekem a Looperem a kolem šibeničního vrchu vesele křepčí tucet vřískajících opic.. (10.12.2014)

No, zvažuju, jak tohle ohodnotit, protože fakt nevím. Přečetla jsem si nejdřív komentáře kulyka i verbala a poprskala jsem si monitor kouskem žemle. Takže to zkusím nějak zplichtit. První polovina filmu byla trochu zvláštní. Vyprávěný příběh jedné siroty mi nijak zvlášť nesouvisel s úplným začátkem. To jsem si říkala "tyjo, půlka filmu v háji a ještě jsme nevyzkoušeli kouzelné housle". Smutný osud nalezence byl sice vyprávěn poutavě, ale už by se to mohlo někam posunout. Samozřejmě, že mi to všechno mohlo dojít dřív a nějakou dobu jsem už jisté věci tušila, bylo ale zajímavé sledovat, jak se tvůrci s celým začarovaným a začasovaným kruhem poperou. Ten přeblafnutý hadův ocas (jak píše kulyk) byl humáč, teda. (28.04.2016)