Sedmero krkavců

║Rozpočet CZK 48miliónov ($2milióny)║Tržby Celosvetovo $478,000▐ Česko-slovenská koprodukcia Sedem zhavranelých bratov, bola z jednej strany príjemný prekvapením, čo sa týka prevedenia a hlavne keď bola zverená do rúk režisérky Alice Nellis, ktorá má svoj chladní štýl tvorby ktorý moc nekomunikuje s divákom. V tomto prípade ale režisérka pookriala a rozprávka bola príjemne hravá, taká trošku iná, príbehovou schémou neokukaná. Jedinou a to veľkou vadou bolo obsadenie, ktoré pripomínalo výber tých najmenej sympatický hercov a to na každom poste, či už princezné, kráľovné či princov, čo sa fakt moc na takýto tip filmu nehodí, jediný svetlí zjav bola v úlohe služky Kristína Svarinská. /videl v kine: 45%/(filmový festival Art Film Fest 2015) (02.07.2015)

Tak abych si koupil pořádnou lepící pásku, jíž dám dokupy nad novodobými českými pohádkami zlomenou hůl. Sám jsem se divil, ale tohle byla pohádka, u které jsem se velmi dobře bavil. Martha, když nemohla mluvit, hrála parádně. Jako herečka je vynikající, a dokonce zahrála i romanticky laděnou dámu, což bych do ní skoro neřekl. Velmi příjemně působila i Zuzana Bydžovská, svou postavu prodchnula tragikou i vlídností. Do příběhu ale výborně pasovali i pánové, Lukáš Příkazký i Václav Neužil (hraje mladšího z bratrů, byť je starší!), kteří si role vyloženě vychutnali. Především Neužilova postava je tak nenuceně vtipná, že smekám klóbrc. Nejen na soudobé poměry, ale i v porovnání se starší produkcí je tohle pohádka opravdu pohádková, inteligentní (!), poetická, s přesně dávkovanou romantikou a vtipem, zkrátka dobře odvedená práce. Plus krásná hudba. Konečně po dlouhé dobře film, kde se nikdo nepitvoří, nebo ze sebe nedělá pitomce. Jen je to osamělá růže v poli hnusného trní novodobé české pohádkové produkce. (07.11.2015)

Žánr zdiskreditovaný ČT, která potřebuje každé Vánoce minimálně tři nové pohádky, zřejmě ještě nemá tak na kahánku, jak jsem se obával. Alice Nellis adaptovala známou pohádku velmi dobře, postavy se chovají i mluví současně, po vizuální i technické stránce všechno klape jako hodinky. Martha Issová je navíc mimořádně přesvědčivým hereckým tahounem celého filmu (ne že by to ostatní nějak kazili, ale ona z toho plátna skoro neslézá). Nejlepší česká pohádka za pěknou řádku let. (28.06.2015)

O čem se veřejně mlčí, o tom se pokoutně šeptá. Proti sobě tady stojí dobro a zlo, mlčení a slova. Mlčení může znamenat snahu něco pohřbít, je součástí vykoupení, mlčí se tam, kde slova nejsou třeba a mlčí se ve chvíli, kdy žádná slova nestačí. Druhým zásadním motivem jsou slova, zejména síla lži. Stejně jako nejde vrátit vyřčené slovo, stejně jako se mlčením nic nepohřbí, tak i ze sebeabsurdnější pomluvy vždycky něco ulpí. Ponaučení se z toho nenásilně sypou, jako peří z duchny natřásané Perinbabou, prakticky od úvodních titulků a já jen doufám, že se aspoň někteří rodiče, jejichž dítko dělá psí kusy od rána do večera, chytnou za nos, že je to důsledek jejich pedagogického selhání. Máme tady dávné tajemství, kouzla, snahu nějaké zlé babice (dokonale odporná Sabina Remundová) dosadit na trůn vlastního potomka místo řádného následníka (popravdě, je to jen do extrému dohnaný přirozený přírodní boj o zdroje, takže démonizování tady není úplně na místě), záhadnou postavu, která není úplně tím, čím se zdála být, odhodlanou a naprosto věrohodnou hlavní hrdinku, citlivého nevzhledného, a přesto velmi sympatického, hlavního (slovo hrdina se tady použít nedá a jiné mě nenapadá) a pak ňoumu, který vypadá, že je zlý a že on bude hlavním záporákem, aby se po chvíli ukázalo, že to je jen nezralý rozmazlený blbeček. Abych nezapomněla, taky tu máme ústředních sedmero krkavců, kteří i v podobě ptáků jsou Bohdance plnokrevnými sourozenci se vším, co k tomu patří, ať už je to láska a péče (stavění hnízda, přivedení pomoci, když potřebuje, nekompromisní zastání při pálení čarodějnic), nebo škodolibé sourozenecké pošťuchování (dokonalá trefa na obvaz, ukradení romanticky oprašovaného kvítku od milého). Bohdanka jim sourozeneckou lásku se vším všudy víc než bohatě oplácí, krom velké ústřední oběti i cestou se zraněným krkavcem, což jí nebrání po sourozencích házet boty, když se na ně rozzlobí. Modernizace pohádce prospěla, sice to setřelo pohádkově historizující nátěr, na druhou stranu se tím zvýšila srozumitelnost pro cílovou skupinu, kterou rozhodně nejsou malé děti. Pohádka, kde každá postava má svůj uvěřitelný motiv, kde se postavy vyvíjejí, kde jsou láska, nenávist, strach, vtip, závist a odvaha předvedeny v uvěřitelných podobách, je důstojným soupeřem (či raději souputníkem) klasickým pohádkám, s nimiž jsme vyrůstali. Děsí mě jenom jedno. Setkala jsem se s názorem, že to je feministická pohádka, kde není žádná dějotvorná mužská postava. Co na to říct? Je to pohádka o holce, která vysvobozuje bratry. Muži, kteří se tu vyskytují, nejsou žádná ořezávátka - pekař, který se ženou čelí veřejnému mínění při záhadném zmizení sedmi dětí, panovník, - otec, který bez váhání zachraňuje dítě před padajícím kamenem, hendikepovaný chlapík, který na sobě zapracuje a je oporou své ženě. Nejsou hlavními postavami, a proč by měli být? Nebylo těch naprosto pasivních osvobozených princezen už dost? A není na světě kopřiv víc, než kdy bylo draků? Pěkně to paní Němcová napsala. (15.06.2015)

Českým filmů se až na výjimky všeobecně vyhýbám, ale na tenhle kus jsem se kvůli beta verzi podívat musel... A je třeba říct, že na konci jsem byl spokojenější než ona... Moderní pohádka o Sedmero krkavcích není tak ponurá jako její starší verze, což není vůbec na škodu, protože se tak stává přístupnější i mladším kusům... Herci se svých úloh zhostili více než dobře, zejména Martha Issová se svou pantomimou film příjemně oživila, krajina byla nádherná, hudba skvěle doplnila příběh... Alice Nellis mě opravdu překvapila a Sedmero krkavců s čistým svědomím označím za nejlepší pohádku několika posledních let... (03.11.2015)