Sils Maria

Nádherný film. Nevím, jestli začínám mít slabost pro filmy bez děje, viz Chlapectví, které jsem viděl nedávno, ale tenhle film se povedl. Sils Maria vás prostě pohltí, a to nejen úžasnou hudbou a překrásnou přírodou, ale především duetem Binoche-Stewart. Do toho výborně vykreslená hvězda mladé generace Chloë stylově skrze nová média. Film není hezký, milý, ani nějaký bezstarostný..je to ale nádherný film ze života, který vám ani nezodpoví všechny otázky, které nadhodí. A to mám rád. Do toho pro mě příjemný objev ve formě Kristen Stewart, kterou jsem zatím neměl možnost nikde vidět a jejíž výkon byl famózní. (23.01.2015)

Kvalitní konverzačka opírající se o slušné dialogy a stejně tak herecké výkony. Zpočátku je spíš sondou do zákulisí a práce asistentky hvězdy, později o vyrovnávání se s rolemi (nejen těmi fikčními), stárnutím, koloběhem života a hořkou paralelou mezi zkoušením textu a skutečností. Prakticky jediné, co mě na snímku štvalo, bylo to ukončování scén a především jednotlivých částí (jedna věc je nechat něco vyznít do ztracena, druhá to dost necitlivě useknout). Kvůli tomu „pouze“ solidní 4*. „Chceš scénu v obchoďáku?“ – „Ne.“ – „Sérii reklam na brýle?“ – „Ne.“ – „Je to jen v Latinské Americe.“ – „Nechci.“ – „Dobře...je tu španělský hororový film. Hrála bys matku představenou. Z nějakého důvodu tam jsou i vlkodlaci.“ – „Ne!“ – „Rozhovor pro italský magazín na téma: Svádění po čtyřicítce. – „Ne!“ (06.02.2015)

[Be2Can 2014] Najambivaletnejší film prehliadky. Konverzačný trojlístok Binoche-Stewart-Moretz popisuje akcenty v herectve ovplyvnenom generačným odstupom, vývojom a fyzickým i psychickým dospievaním s pár zvláštnosťami. Každá z nich reprezentuje charakteristický stereotypný obraz, ktorý odráža povrchnú verejnú mienku - konzervatívna klasická herečka Maria v strednom veku s predsudkami voči modernému rázu kinematografie a nastupujúcim hviezdam a "hviezdičkám", jej protipól v podobe obletovanej "hviezdičky" Jo-Ann, stelesňujúcej na prvý pohľad všetko, na čo sa Maria díva s posmechom, ale zároveň snažiaca sa o vymanenie zo škatuľky škandalóznej celebritky prechodom do divadelného a artového odvetvia, a nakoniec ešte stále veľmi mladá, ale zároveň už vyspelá Valentine, ktorá je tak niekde medzi - avšak nie je herečka, len asistentka. Prvú polovicu filmu, príznačne rozdeleného do dvoch kapitol a epilógu, uvedených cez naratívne obrazy alpskej Sils Maria, je súbojom na hrane katastrofy, v ktorom ploché archetypy rozprávajú o ničom a nikam sa nedostávajú. V druhej polovici však nastáva nečakaný obrat, ktorý sa vyjaví úplne nenápadne a akoby len tak mimochodom, avšak zásadne všetko zmení. Jeho dopad nečujný absolútne podrýva predčasne utvorený názor na čisto konverzačný skoropopulizmus (pocit rozprávania o ničom, len pekného obalu bez skutočných základov a pochopenia témy) a stáča výhybku na koľaj, ktorá dovedie vyústenie úplne iným smerom. Inscenácia, ktorá spravila z Marie hviezdu a v ktorej má teraz stvárniť protiklad svojej mladosti a zároveň sa premieta do jej vlastného života - ona Helenu nehrá, ona sa ňou stáva. To nakoniec potvrdí aj príchod Jo-Ann na scénu (ktorý je mimochodom podľa môjho názoru trochu zbytočný, pretože prítomnosť Moretzovej počas 90% filmu len v podobe úzko spätej s jej generáciou - teda fotografií a videí na internete či v televízii, alebo vo filme v kine dodávala jej postave zvláštnu mytizovanú pozíciu, keď si divák nebol schopný overiť, či je skutočne len taká, ako ju prezentujú médiá). Spätne dostáva prvá kapitola nové vrstvy a hrubšie obrysy, ktoré pod svetlom vrhnutým faktami dostávajú iný význam. Vzdanie holdu prírode prostredníctvom zasadenia a citácie starých nemých oslavných dokumentov a filmov s dominanciou zasnežených vrcholkov hôr (legendárny, dnes už prakticky neexistujúci žáner "vysokohorských filmov", ku ktorého koreňom sa film vrhá a jasne na ne odkazuje švajčiarskymi lokalitami). Reklama na Peugeot s Kristen Stewart, ktorej je nevoľno natočená v dvojexpozícii s absolútne odlišným hudobným sprievodom, aký môžme počuť po väčšinu filmu, je zábavná. A na záver zostáva aj jedna nevyjasnená otázka. Alebo viac? Na to už musia prísť diváci sami... 80% (14.10.2014)

Kdybych měl Sils Mariu k něčemu přirovnat, napadá mě leklá ryba a to mi nepřijde zrovna pozitivní. Leklá ryba obvykle smrdí od hlavy a od hlavy (režie) smrdí i tento film. Nevím, kdy naposledy jsem viděl takto nudně zrežírovaný film, který ve spoustě scén neohrabaně přešlapuje na místě a neví jak dál. Téma je zajímavé, scénář není špatně napsaný, některé dialogy fungují a jsou zábavně vypointované a herci odvádějí velmi dobrou práci - ne jen Binoche i Stewart se překonává a je příjemně civilní. Jenže když je film nuda? Dalším Assayasovým filmům se raději budu vyhýbat. 50% (13.02.2015)

Konverzační drama ze světa jedné stárnoucí filmové/divadelní hvězdy a světa kolem ní. Dobré konverzačky mám rád, ale tady mě to až na pár momentů moc nebavilo a Maria/Juliette Binoche mě postupně čím dál více iritovala. Navíc i s vědomím, že to má dvě hodiny mi přišlo, že se to hrozně táhlo a obávám se, že pokud měl film nějaké poselství či předával nějaké hodnoty, tak mě to minulo. (04.03.2017)