Sils Maria

Skvělý koncept: stárnoucí herečka studuje znovu hru, co jí vynesla na vrchol, a nachází v ní nové významy protože hraje jinou postavu, jinou část života. Celé je to ale zatěžkané záměrnou mnohoznačností a neukončenými příběhovými linkami (starší herec, fotograf, paní co pálí papíry - proč mi to ukazujete, když s tím pak nic neděláte?!), které ubírají prostor nějakému konzistentnímu, pochopitelnému dramatu. Casting je výborný, hlavně Kristen Stewart je naprosto super a hraje výborně. Za pozornost určitě stojí i konec její příběhové linky, který pravděpodobně vyvolá nějaké to googlení po konci filmu. Asi pomůže, když máte rádi mnohoznačné filmy, ale já jsem radši za dvě X-menky na vesmírné lodi (vtip o tomhle filmu), takže mě Sils Maria nechala spíš chladným. (14.10.2015)

Binoche je taková herecká kouzelnice, nevím jak to dělá a ani to vědět nechci, radši se nachám oklamat tou iluzí. Stewart se zlepšuje každým novým projektem, její výkon jí přinesl ocenění v podobě sošky Césara, což se povedlo vůbec první americké herečce. Filmem samotným jsem proplula jako těmi oblaky, měla jsem po jeho shlédnutí velmi zvláštní pocit, který nechci moc analyzovat, takhle se mi líbí více. (31.07.2015)

Jako obvykle Assayas prokládá více tematických rovin, mezi nimiž se utváří význam. Neřekl bych, že tak činí na úkor divácké přístupnosti, neboť film má celkem zřetelně zpracovaný námět (resp. více provázaných námětů) a děj. Přesto interpretační úsilí vede některé diváky k trochu bezradnému závěru, že ústřední téma Sils Maria je hledání smyslu toho, co se vypráví (Eodeon na ČSFD). Všechno se točí kolem napětí ve vztahu mezi starší hereckou hvězdou Marií Enders a její mladou asistentkou Valentine. Maria Enders má přitom hrát roli starší ženy v divadelní hře jejího celoživotního blízkého přítele a právě zemřelého dramatika Wilhelma Melchiora, jejíž námět je při tom vztahové napětí mezi mladou dívkou a starší ženou. Situaci zesiluje fakt, že Maria Enders dříve zazářila v roli mladší z obou žen ve stejné hře. Z osobních důvodů (odpor ke smíření se se stárnutím a zřejmě strach ze smrti) tuhle hereckou šarádu nejprve zcela odmítá a když se ji nakonec ujme (jde přeci jen o velkou hereckou výzvu, navíc má hru režírovat režisérská hvězda Klaus Diesterweg), scény nacvičování jsou plné stále méně potlačované frustrace a napětí mezi oběma hrdinkami. Struktura filmu je ovšem o něco komplikovanější – generační konflikt prodchnutý platonickým erotismem (vzdáleně na způsob ženské varianty Smrti v Benátkách), a hra na prolínání fikce a reality, v níž realita kopíruje fikci a přitom zůstává fikcí na „vyšší“ rovině, tvoří jen základní část stavby. Popis celé architektury snímku se tím ale nevyčerpává. Scény, v nichž Maria Enders a Valentine v prostředí švýcarských alp nacvičují jednotlivé scény hry (Valentine zde zastupuje za herečku Jo-Ann Elliot, jejíž postava hraje ve filmu další důležitou roli), znejišťují diváka a zřejmě i samotné postavy ohledně toho, kde je hranice mezi zkouškou a co z toho je naopak už právě probíhajícím osobním dramatem. K tomu je třeba přičíst subtilní vtip, s kterým veškerá témata Assayas ztvárňuje, a na mysl se vtírá srovnání s velikány, jako je Bergman nebo Saura (čímž ani jednoho z těchto tří nechci redukovat na pouhou podobnost či snad v případě Assayase epigonství – Assayas je velmi specifický). Sils Maria není pro (některé) diváky imho znejišťující absencí příběhu nebo jasného tématu, ani vyústěním, ale tím, že jeho hodnocení, tedy co z toho nakonec plyne pro postavy a co z toho plyne obecně, nechává zcela na svobodném rozvažování diváka. To, že se něčím takovým někdo cítí znejistěn (a u Assayase se dle reakcí znejistění dostavuje), pak spíše vypovídá něco o vymezeních mainstreamové kinematografie, na níž se mnoho diváku až příliš fixuje. (12.01.2019)

Inspired by Ingmar Bergman. Nešlo přehlédnout dvě ženy, stárnoucí herečka a její asistentka, chata v přírodě na samotě, záběry přírody...hledání svého tady a teď...nemohu říct, že to bylo špatné, ale...když sleduji Bergmanovi filmy, jsem zcela přikována a bez hnutí a dechu žiju příběh co je přede mnou. U Sils Maria jsem se vrtěla a musím to říct i trochu nudila a čekala až budu moct jít domu.... (13.10.2014)

áno mám slabosť pre ženské filmy a hlavne pre francúzske ženské filmy. scenár neobjavil ameriku, téma stárnucej herečky a jej ,,mladšej a krajšej" kolegyne je stará snáď ako kinematograf, je to asi tou zvláštnou pomalou rádoby hanekeovskou atmosférou a trochu prvoplánovým, ale cez to všetko veľmi pôsobivým zvratom v závere, prečo mi ten film stále vŕta v hlave. a myslím si, že keby to bolo celé po francúzsky bolo by to asi aj za 5. a kirsten stewart úprimne prekvapila. (21.04.2015)