Sils Maria
Die Wolken von Sils Maria
Die Wolken von Sils Maria
Clouds of Sils Marie
Clouds of Sils Marie
Clouds of Sils Marie
Clouds of Sils Marie
Clouds of Sils Marie
Režie:
Olivier AssayasScénář:
Olivier AssayasKamera:
Yorick Le SauxHrají:
Juliette Binoche, Kristen Stewart, Chloë Grace Moretz, Lars Eidinger, Johnny Flynn, Hanns Zischler, Angela Winkler, Nora von Waldstätten, Brady Corbet (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Okouzlující a stále atraktivní čtyřicátnice Maria Enders je na vrcholu své herecké kariéry, kterou před dvaceti lety odstartovala ztvárněním provokativní a nezapomenutelné postavy Sigrid v oceňovaném lesbickém dramatu. Právě přijala nabídku zahrát si v současném remaku tohoto slavného filmu, avšak tentokrát se má zhostit role starší Heleny, kterou Sigrid svede a dožene až k sebevraždě. Maria se svou asistentkou odjíždí do Sils Marie, odlehlé oblasti švýcarských Alp, aby se nerušeně připravovala na svou náročnou roli. A role Sigrid na druhé straně připadla lehkovážné mladé hollywoodské hvězdičce, vyžívající se v alkoholových skandálech. Maria se tak na rozdíl od původního filmu nachází na druhé straně zrcadla, tváří v tvář okouzlující dívce, která je v podstatě znepokojujícím odrazem jí samotné. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (100)
Jako obvykle Assayas prokládá více tematických rovin, mezi nimiž se utváří význam. Neřekl bych, že tak činí na úkor divácké přístupnosti, neboť film má celkem zřetelně zpracovaný námět (resp. více provázaných námětů) a děj. Přesto interpretační úsilí vede některé diváky k trochu bezradnému závěru, že ústřední téma Sils Maria je hledání smyslu toho, co se vypráví (Eodeon na ČSFD). Všechno se točí kolem napětí ve vztahu mezi starší hereckou hvězdou Marií Enders a její mladou asistentkou Valentine. Maria Enders má přitom hrát roli starší ženy v divadelní hře jejího celoživotního blízkého přítele a právě zemřelého dramatika Wilhelma Melchiora, jejíž námět je při tom vztahové napětí mezi mladou dívkou a starší ženou. Situaci zesiluje fakt, že Maria Enders dříve zazářila v roli mladší z obou žen ve stejné hře. Z osobních důvodů (odpor ke smíření se se stárnutím a zřejmě strach ze smrti) tuhle hereckou šarádu nejprve zcela odmítá a když se ji nakonec ujme (jde přeci jen o velkou hereckou výzvu, navíc má hru režírovat režisérská hvězda Klaus Diesterweg), scény nacvičování jsou plné stále méně potlačované frustrace a napětí mezi oběma hrdinkami. Struktura filmu je ovšem o něco komplikovanější – generační konflikt prodchnutý platonickým erotismem (vzdáleně na způsob ženské varianty Smrti v Benátkách), a hra na prolínání fikce a reality, v níž realita kopíruje fikci a přitom zůstává fikcí na „vyšší“ rovině, tvoří jen základní část stavby. Popis celé architektury snímku se tím ale nevyčerpává. Scény, v nichž Maria Enders a Valentine v prostředí švýcarských alp nacvičují jednotlivé scény hry (Valentine zde zastupuje za herečku Jo-Ann Elliot, jejíž postava hraje ve filmu další důležitou roli), znejišťují diváka a zřejmě i samotné postavy ohledně toho, kde je hranice mezi zkouškou a co z toho je naopak už právě probíhajícím osobním dramatem. K tomu je třeba přičíst subtilní vtip, s kterým veškerá témata Assayas ztvárňuje, a na mysl se vtírá srovnání s velikány, jako je Bergman nebo Saura (čímž ani jednoho z těchto tří nechci redukovat na pouhou podobnost či snad v případě Assayase epigonství – Assayas je velmi specifický). Sils Maria není pro (některé) diváky imho znejišťující absencí příběhu nebo jasného tématu, ani vyústěním, ale tím, že jeho hodnocení, tedy co z toho nakonec plyne pro postavy a co z toho plyne obecně, nechává zcela na svobodném rozvažování diváka. To, že se něčím takovým někdo cítí znejistěn (a u Assayase se dle reakcí znejistění dostavuje), pak spíše vypovídá něco o vymezeních mainstreamové kinematografie, na níž se mnoho diváku až příliš fixuje. ()
Film NENÍ pro ty, kteří: nemají rády silné hlavní hrdinky (herečky zvlášť) a vůbec se nezajímají o divadlo. Dále se určitě nebude líbit milovníkům rovin a všem těm, kteří preferují jednoduchý příběh s minimem dialogů a dovysvětlení všeho, co na plátně vidí... Vy ostatní - vítejte v Alpách a doufejte zahlédnout Majola Snake.... ()
Alpy, Binoche a hudba paráda (začátek druhé kapitoly je krásný a překvapující), zbytek by se dal označit jako poloesejistický film který sice poskytuje materiál k zajímavým úvahám a je klasicky assayasovsky uhlazený, uměřený a rytmicky po celou dobu zcela vyrovnaný, ale právě skrze svou esejistickou podstatu nakonec působí poněkud povrchně a opatrně. Ale možná to tak má být, možná se podobná témata nedají pojednat jinak než naznačením, aby z výsledného tvaru nevznikl pouhý bulvární výkřik. Tematicky příbuzné Odnikud někam od Coppoly ale bylo o něco lepší. ()
Pro mě velice příjemné překvapení z nenápadného filmu, od mně zatím neznámého tvůrce. Scénář dal prostor pro výbornou souhru dvou hereček dvou odlišných genereací, jež ve svých rolích z uměleckého prostředí předvedly silné výkony, působící čistou úpřimností. Juliette Binoche byla skvělá jako herečka v nesnázích s přípravou nové role, ve vnitřním boji s časem blížícím se pomalu k prvním náznakům stáří; zpočátku lehce odtažitá osobnost z pódia, která ve společných chvílích s mladou asistetkou začne odhalovat vskutku pestré emoce. Kristen Stewart se jí ale k mému překvapení bez potíží vyrovnala. Velká část filmu působí coby jeden dlouhý dialog, začínající kdesi v zákulisí mediálně ostře sledovaného světa divadla a filmu, posléze s výlety v alpských stezkách pokračující až do osobitné zóny mimo zákulisí, s ještě civilnějším nahlížením na hlavní postavy uprostřed nádherné přírody... Sils Maria nenabízí tolik napínavý děj, ale svými dialogy, hereckými výkony a podmanivou atmosférou mě vyloženě upoutala po celou dobu. Poslední třetina jen mírně pozmění styl s prostorem pro více postav, aby plynule přešla k souboji na prknech, co znamenají svět, a na malém prostoru nenuceně připomněla odvrácenou stránku jejich mediálního zákulisí. Tudíž si film zvládne udržet nasazenou laťku až do posledního okamžiku, završujícího zajímavý pohled na vztah mezi hercem a jeho rolí. [85%] ()
Galerie (61)
Zajímavosti (9)
- Podle producenta Charlese Gilliberta byla první volbou do role Valentine Kristen Stewart, jenže kvůli časovému plánu nemohla roli přijmout. Poté získala roli Mia Wasikowska, ale ta odmítla. Nakonec Kristen Stewart dostala jiný časový harmonogram a roli přijala. (Cheeker)
- Do role Klause byl původně obsazen Daniel Brühl, ale opustil produkci kvůli jeho propagačním povinnostem pro film Rivalové (2013). Nahradil ho Lars Eidinger. (Steel32)
- Režisér a scénárista Assyas cíleně napsal roli pro Juliette Binocheovou a scénář rozvinul na hraně fikce a odkazů ke skutečným událostem. S herečkou se totiž podle vlastních slov zná odjakživa, nikdy jí ale neřekl, co píše. Chodili na večeře, kde ji poslouchal, všímal si toku její řeči a podobně. (Zdroj: HN). (hippyman)
Související novinky
Přehlídka Crème de la Crème II
Druhý ročník přehlídky francouzských filmů Crème de la Crème se uskuteční od 13. do 17. 5. v pražských kinech Lucerna, Evald a Mat a poprvé vstoupí do regionů. Do kin za nevšedními zážitky mohou… (více)
Be2Can: unikátní přehlídka festivalových filmů
Berlín, Benátky, Cannes – tři prestižní mezinárodní filmové festivaly, které každoročně přináší divákům to nejzajímavější ze současné filmové tvorby. Společnost Film Europe Media Company přinese… (více)
Film si vybral jako téma nejednoznačnost světa a nestálost člověka (i divadelní postavy) v čase, jež staví do protikladu k usilování svých postav to neustálé spění a proměňování zastavit, vzdorovat mu lpěním na vybudovaných obrazech, z čehož pro ně plyne mj. nepoznatelnost druhých, ale i sebe sama, neschopnost se s kýmkoli dorozumět a nemožnost být pochopen (Maria nechápe sebe zamlada, nechce rozumět sobě dnes, vzájemně se k sobě nedokáží přiblížit s její asistentkou, ač si to dlouho všemožně zakrývají intimním chováním - každá má své slabiny, které si interpretuje, jak potřebuje, a vlastně se vzájemně jenom zneužívají) - navozená nemožnost, která může člověka dohánět k dětinským projevům zuřivosti, náklonnosti, lhostejnosti, krutosti i paniky, přičemž se jakoby mimochodem a chaoticky utvářejí kariéry, vztahy i úniky, chvíle, v nichž je možné cosi ukončit (život nebo přetvářku - asistentka zmizí z filmu a ze života Marie na stejném místě, kde se zabil starý dramatik), a udělat to stejně dobře nebo špatně jako kdykoli jindy... ***** Chvílemi je možné se ptát, jestli to není právě jenom Marie, žena ohrožená svým věkem, ještě ne zralá, moudrá a smířená, ale už ne mladá a sebevědomá - roztěkaná, panikařící, chytající se stébel interpretací, náručí a hrdel lahví s alkoholem, a na každém kroku zranitelná... Ale zdá se, že ani mladá drzá inteligentní herečka a její sofistikovaný milenec-slavný spisovatel na tom nejsou s rozuměním světu a svým blízkým o nic lépe (nečekaná sebevražda uznávané výtvarnice, spisovatelovy ženy, je snadno usvědčí, stejně jako jejich lehkovážné soudy a projevy). A nejstarší generace zůstává hádankou úplně - proč chtěl starý dramatik celou hru po čtyřiceti letech změnit? A jaké povahy byly ty přidané scény, které nám film už neukáže? A nakolik je možno jeho paní věřit, že si je jistá důvodem jeho sebevraždy, k níž se uchýlil právě předtím, než by se znovu setkal s představitelkou hlavní postavy své hry o střetu přesvědčení o síle vlastního budovaného obrazu s nejistotou o jeho správnosti? I ty dvě, dramatikova žena a Marie se objímají jako staré přítelkyně, ale přitom je zřejmé, že se vlastně dobře neznají, a pokud by spolu měly trávit čas pohromadě, ať už v Curychu nebo v Londýně, cítily by se nepříjemně lapené, a raději se možnostem spolubytí vyhýbají. Nakonec se svým neporozuměním zůstává nebo odchází každý sám, protože každé bytí spolu by nutně bylo konfrontací, na kterou nikdo nemá dost chuti ani sil. To je zřejmě jádro celého snímku. ***** Přestože si ale film zvolil téma kluzké, úskočné a neproniknutelné jako Malojský had, předzvěst špatných časů - téma neochoty vyrovnávat se s vlastním obrazem, která nám brání proniknout nejen k sobě, ale pak i ke komukoli druhému, sblížit se, ještě to neznamená, že stejně roztěkaný a bezradný může být i snímek sám, protože na ohraničené dílo, akt či výpověď se vztahují úplně jiné nároky a měřítka než na neohraničitelné téma, o němž se pojednává. V tomto smyslu vznáším velkou výhradu. ***** Poznámky: Není to "konverzační drama", ale drama míjejících se, kolem sebe se prosmykávajících monologů sebestředných a zranitelných postav, a to je ještě úplně jiná hra.***** Realita a fikce se v přirozeném životě prolínají neustále, tady se to ale zdůrazňovalo tak otrocky chtěně a uměle, že tahle rovina se naopak vůbec nepodařila - působí to nepříjemně strojeně a násilně, až to člověka vytrhává z dívání. ***** A jinak mi začíná připadat, jako by se výběr snímků pro 17. festival franc. filmu dosti markantně podřizoval zadání "nenápadně předvést krásu zasněžených Alp před nastávající zimní sezónou", až se divím, že hlasující diváci prý mohou vyhrát letenky do Paříže, a ne do Grenoble. ***** () (méně) (více)