Hvězdy nám nepřály

Už jeho Stuck in Love nebylo pro cyniky. Postavy řešily nejrůznější bolístky, docela se klouzalo po povrchu, na druhou stranu to slušně odsýpalo a nejednou pobavilo. Režisér Josh Boone se vrací a (už ne podle svého scénáře) přináší látku, u které se zpravidla necítíme dobře. Můžeme se sice bavit i dojímat, ale furt tam někde vzadu tikají nemilosrdné hodiny. Tvůrci jí však předkládají nepodbízivě, jsou bezprostřední a přirození. Děkovat můžou ústřednímu duu a šibalskému scénáři. A úctyhodnému nadhledu. Procítěný kousek Now is Good si šel svou vlastní přirozenou cestou. Nepodlézal, nehledal viníky. Na humor výrazně ostřejší 50/50 také těžilo z toho, jak se s oblibou smálo rakovině a smrti do obličeje. Tenhle subžánr se trefil do černého i napotřetí. Ona má krutou prognózu, zdobí jí kanyla, a tak nějak přežívá. On nad rakovinou zvítězil, i když se na něm navždy podepsala, je plný energie a snaží si užívat, protože ví, že mohlo být všechno jinak. Poznají se, přilnou k sobě a brzy jeho nadšení rozmetá její rezignující pocity. I když má každý jinou předpověď (což se v průběhu děje nečekaně protočí), pojímání (zbývajícího) času se promění. Spojuje je prořízlá pusa, smysl pro kousavý humor i bystré poznatky. A já vůbec nikoho neviním z parazitování na vážném tématu. Nikdo (občas jo) nám necpe, že život s rakovinou je na hovno, naopak se snaží proklouznout hlouběji a naznačit, že strašáků je daleko víc. Uvěřitelně celým vyprávěním navíc prostupuje i pozice rodičů, jejichž perspektiva je rovněž zajímavá. Emocionální efekt je silný, chemie mezi milenci je hmatatelná, a když odpustíme všechny ty americké atributy (ultravážné proslovy), nelze jinak, než si to „pořádně“ užít. Nejednou jsem se od srdce zasmál (slepý kamarád čekající na robotické oči i útočící na zrádkyni) a dojal (navíc mám děti). Víc dojezdů mi nevadilo, to, že dvojici dochází humor dřív, trochu ano. Přesto jsme to vítězně doklepali, já si vytučňuji jména (znovu) Shailene Woodley a Ansel Elgort, potvrzuji si, co už vím (Willem Dafoe) a oceňuji, jak bylo těch 130 minut zpracovaných s nebývalou lehkostí. Svitne naděje? Nebuďme tak naivní. (22.08.2014)

S filmami o umieraní sa v poslednom čase roztrhlo vrece. Tento snímok je na podobnom princípe ako napr. Now is Good (2012), len mi to prišlo o niečo emocionálne chudobnejšie. Nezasiahlo ma to tak ako uvedený príklad. Z dvojice zaľúbencov vynikla hlavne Shailene Woodley. S chalanom som mal trocha problém. Radosť som mu neveril, prišla mi až príliš teatrálna, ale v smútku tromfol ešte aj svoju spoločníčku. Myšlienky, ktoré vo filme odoznejú nie sú zlé, niektoré mi však prišli ako umelo vsunuté, aby film dosiahol vyššiu sladkosť. Žiaľ u mňa to malo opačný efekt, som skôr za tvrdú realitu ako umelo presladenú romancu. Preto kvality Pre moju sestru (2009) alebo Neklid (2011) to nedosiahlo ani zďaleka. Stále to však vidím na nadpriemer. 70/100 (14.09.2014)

Pohodový a silně emotivní příběh. Nebýt dobrých ohlasů, tak bych si filmu pravděpodobně vůbec nevšiml, navíc Shailene Woodley jsem až donedávna nesnášel. Nutno říct, že neoprávněně, jelikož se ukázalo, že se správným vedením mě dokáže velmi mile překvapit. S Anselem Elgortem tvoří harmonický pár, se kterým dokážete soucítit už od začátku a ačkoli je Gus ze začátku typickej namachrovanej frajírek, brzy dospějete k názoru, že je to vlastně pohodář a v těžké situaci dokáže podržet. Příběh pozvolna odsýpá a vy jste svědky až nepříjemně reálných problémů dvou mladých lidí, které vás nepustí až do konce filmu, kde si jednoduše řeknete - a sakra, to bylo silný...90%...[8.6.2014_Cinestar_Černý most] (08.06.2014)

Decentní citová ždímačka. Decentní proto, že se prvoplánově nesnaží diváka dohnat k slzám. Rozhodně ne takovým průhledným způsobem, jako se o to pokoušeli třeba v My sister's keeper, při jehož sledování mi stékal med po obrazovce. Tam vážně využili veškerých dostupných zbraní, aby byl divák dojat, což v závěru působilo odporně samoúčelně a přestřeleně. Tady příběh plyne lehce, jen ke konci přitvrdí - ale s tím musíte počítat u filmu, který je o umírajících mladých lidech a není to parodie. Kromě hořkosladkého závěru je příjemně kousavý a překvapivě zábavný. Woodley mi nikdy nesedla a nepočítám, že by se to mělo do budoucna změnit - jsem toho názoru, že mohli vybrat lepší představitelku. Obzvlášt pomineme-li, jak měla být Hazel krásná - což Shailene není ani náhodou. Ale Ansel, přestože mi zpočátku také úplně nepadl do oka, byl nakonec vážně dobrou volbou. Je to neokoukaný a talentovaný kluk. Na konci mi slza ukápla právě kvůli němu :) Jinak mě hodně potěšila návštěva domu Anne Frank, a scény s rozbíjením trofejí a házením vajíček jen tak nezapomenu. Okay, Hazel Grace? - Okay. (24.08.2014)

Úvodní hodinka ve mne vyvolávala dosti rozporuplné pocity a příliš mě za srdíčko nechytila. Filmů o rakovině už jsem viděl spoustu a po úvodních minutách jsem nabral falešného dojmu, že tenhle bude jen jedním z mnoha. Opravdu připomínal obyčejný snímeček o jenom mladém cool páru, kde jeden našel v druhém spřízněnou duši a společně si užijí poslední chvilky svých životů. Film začal být ovšem neskutečně intenzivním po střetnutí s velice příjemným panem spisovatelem. Jako by se všechno rázem změnilo. Emoce ve mne najednou začaly bujet jako rakovinné buňky. Vůbec mi nevadilo to všudepřítomné citové vydírání. Nechal jsem se vydírat hrozně rád. Některé dialogy byly vskutku impozantní a hrozně intenzivní. Mnohokrát se mi slzička proháněla poslední zatáčkou. Sem tam se samozřejmě dialogy překlenuly do sraček, ale tak to už prostě chodí. Můj zážitek byl zřejmě umocněn tím, že jsem snímek sledoval s osobou, na které mi opravdu hodně záleží. Filmu celkem slušelo i herecké obsazení, ačkoli většinu aktérů nemám moc rád. Velice příjemný byl i soundtrack, ačkoli většina těch slaďáren není mým šálkem čaje. Zde ovšem skvěle dotvářel dramatickou atmosféru. Snímek se mi dost líbil. Samotného mě to překvapuje. (13.08.2016)