A dost!

Pohodový film, kdy divák se sympatiemi sleduje osud hlavních hrdinů. Bezprostředně po shlédnutí filmů bych nepochybně dal o jednu * více, ale s odstupem několika dní se "nadšení" vytratilo. Ale už jenom pro příjemnou vzpomínku na vloni v Itálii předčasně zesnulého amerického herce J. Gandolfiniho (mj. mafiánský boss Tony ze seriálu HBO "Rodina Sopranů") stál film za shlédnutí. (30.12.2014)

Masérka po rozvodu, osamělá s dcerou, pár přátel, stereotyp. Od života nic moc nečeká. Potká chlapíka, rozvedeného, dají to dohromady. Oba ale táhnou za sebou svou minulost, bývalé partnery a přináší to komplikace. Začínat znova ve čtyřiceti, v padesáti, s dětma, který zrovna jdou na vysokou, je téma, které nabízí spoustu možností. V tomto filmu ale potenciál vyčerpán zdaleka nebyl. Nejhorší jsou ty otřesné dialogy, to se fakt nedá vydržet. Jediný normální je Gandolfini, ten hraje civilně. Dreyfussová roli nezvládla a ostatní jsou dost mimo. Snímek mne iritoval, jelikož charaktery postav ve filmu jsou buďto nereálné anebo nesympatické. S maximálním přemáháním jsem se dodíval až do konce. 50% (30.08.2014)

takový příjemný film, který pomůže vytvořit v duši pohodu. Trochu humoru, trochu romantiky, trochu sentimentu, to celé dobře zamíchané a doplněné o vhodnou muziku - vznikne z toho film celkem ze života o tom, jak se seznamují lidi, co už mají něco za sebou, kteří jsou zatíženi svou minulostí. A taky o tom, jak se stárnoucí rodiče těžce loučí se svými dětmi, když odlétají z hnízda, o tom, že potřebují nebýt sami. Není to asi nic nezapomenutelného, ale mě se to líbilo. Kvalitné herecké obsazení, 70% (12.07.2015)

Mám ráda J. L. Dreyfus a C. Keener, takže jsem se na tuhle dvojici velice ráda koukala. Enough Said asi už tak nějak k Julií patří. Má zajímavé tragické role zoufalky, ale přitom působí neuvěřitelně pozitivně a to mě baví. Tenhle trojúhelník vzal za své a je docela legrační sledovat jeho rozdílnosti na věc. Avšak celkově vzato pro mě naprostá průměrná záležitost. (25.07.2015)

Příjemná pohodička, co neurazí, ani nenadchne. Atmosférou jsem si přišel nejblíž Gilmorovým děvčatům. Prostě si sednete na barovou stoličku, dáte kafe a u televize totálně rozjímáte. Co víc potřebovat, když dorazíte z práce totálně grogy, než právě takový film, který je ze života a místy příjemně pobaví. (17.11.2014)