The Guest

Precizně šlapající žánrovka pro dnešní přesofistikovanou kinematografii znovu objevuje sílu základních konceptů ve stylu osmdesátých a devadesátých let (k dané éře ostatně film odkazuje stylem hudby). The Guest se nesnaží diváky zaskočit nečekanými zvraty ani vodit za nos všemožnými odkazy, ale naopak staví na dokonalém naplnění očekávaných schémat a žánrových atrakcí. Při tom vyprávění stojí v prvé řadě na hereckých výkonech, kde každá z hlavních i vedlejších postav skvěle ožívá díky přesně vybraným aktérům. V čele pak stojí titulní postava v uhrančivém podání Dana Stevense, který se ukazuje jako herec, pro kterého bylo Panství Downton moc malé a silně omezující. Jeho výkon, kde si stejně jako postavy ve filmu kolem prstu omotává i diváky, s přehledem přebíjí kariérní stín masově populárního britského seriálu a nechává nás napjatě vyhlížet Stevensovy nadcházející kroky. (21.12.2014)

Vše to začalo dost nevinně, první půlka filmu se táhne, nicméně nenechá diváka klidným. Režie velice dobře pracuje s napětím a tajemstvím, které nechá divákovi velký prostor vlastním rekonstrukcím. Nutno dodat, že film stojí a padá s Danem Stevensem a jeho charismatem, a to hlavně kvůli absenci nějakého děje. Druhá část filmu je jiná, jakoby na první část ani nenavazovala, žije si vlastním životem. Problém filmu je jeho nesourodost, často diváka někam dovede a následně úplně změní notu. Spoustu věcí nedává příliš smysl: odfláknuté motivace - zejména hlavní postavy. Vlastně vůbec nevím proč se k rodině vydal. Čekal jsem, že se víc dozvím na konci, ale celé gró si film zatajil pro sebe. Raději Drive. (25.12.2014)

Nowhere to Run potkává Univerzálního vojáka v doprovodu Carpenterových vydlabaných dýní.. Wingardovo uvědomělé disco béčko si bezpochyby užijete, nicméně dám vám jednu radu. Až se objeví člen tajné vládní organizace s očima vypoulenýma jako by nebyl pět dní na velké, našmátrejte na vlastním mozku vypínač a zhasněte. Už jej nebudete potřebovat.. Tenhle očividný autorský záměr mě malinko rozhodil, ale kdo je zvyklý dívat se „po tmě“, ten bude vrnět brakovým blahem. Tak jako já u stylově napsaného i natočeného barfightu „Strýček z armády vs. fotbalové gumy“.. (28.04.2015)

Ze začátku získáte pocit, že se schyluje k parádnímu dramatu, budete si říkat: "Ne ne, to nedopadne dobře." Bohužel však vyloženě k dramatu nedojde, ale zvrhne se to v trapnou frašku a v nesmyslný sled událostí, který by prostě nemohly nikdy nastat. V půlce rozpačitého sledování už vám nejspíš dojde, že s vámi tvůrci hrají nefér hru, neboť tam všachují negra se štítnou žlázou, který si z toho (a z vás) začne dělat akorát tak prdel. Úplně ke konci si už budete zoufat, že sledujete druhořadý amatfilm, nebo přinejmenším nizkorozpočťák točený bez jakékoliv zodpovědnosti k divákovi. Tak se myšlenkami vrátíte na začátek a zavzdychnete, jaká je to škoda, protože ten potenciál tam zkrátka byl. A Dan Stewens s ksichtem Jonathana Rhyse Mayerse a mimikou Jacka Davenporta by to drama, klidně i akční, v pohodě utáhl. Proč to sklouzlo do laciného teen hájskůl a lá osmdesátky hovadění vážně nechápu. (08.01.2015)

Já jsem si vlastně nebyl vůbec jist, co jsem to vůbec viděl. A popravdě si tím nejsem jist ani teď. The Guest je totiž nejdivnější film snad v tomhle roce. Zároveň se ale ihned zařadí mezi ty nejbláznivější a dost možná i nejlepší. Tedy pakliže vezmu v potaz béčka. The Guest je totiž příběhově totální chujovina, i když se to jako kravina vůbec netváří. Má to ale v průběhu filmu tak brutální zvraty, že i Zeman v přímém přenosu by byl proti tomuhle filmu nic. Na druhou stranu ale musím pochválit postavu Dana Stevenese, kterej je naprosto neuvěřitelnej. Strašně mi připomíná Ryana Goslinga. A stejně tak jsem nadšený i z muziky, která je přesně v tom dochu elektronické scény současnosti, která se s radostí navrací do minulosti osmdesátek. Tudíž se dá pochopit, že v tom plno lidí vidí Drive. Já ho tam totiž vidím taky. (10.12.2014)