The Guest

Zručne nakrútený a zahraný thriller, ktorý už od úvodu pritiahne pozornosť diváka. To však nevydrží celý čas, postupom času sa dejová linka začne stále viac a viac prepadať do typickej schémy, kedy sa z ochrancu stáva nepriateľ, vlastne už veľmi skoro sa dá odhadnúť ako sa bude príbeh vyvíjať. Na druhú stranu, koniec ponúkol aspoň istú dávku napätia a akcie. Mysterióznu atmosféru by som tu ale nehľadal, jediná mysteriózna vec je až na samotnom konci a to iba v spojitosti s hlavnou postavou. Pohodový thriller na upršaný večer. 70/100 (09.07.2015)

Scénáristická bezradnost nep(r)ominutelně zneužívající, znásilňující a parazitující (na) 80´s resp. 90´s. _Upřímně, ta neustálá snaha tvůrců, o vylepšenou resp. ozvláštněnou resuscitaci, již dávno prověřeného, mě začíná značně unavovat. Já jsem oldschool. Když whisky, tak poctivou, nikoliv medovou. Když vodku, tak čistou, nikoliv s příchutí melounu. Když ženu, tak „přírodní“, se vším, co to přináší a co k tomu neodmyslitelně patří a nikoliv umělohmotnou katalogovou skládačku, bez jiskry v oku, co vylezla, zjizvená a opuchlá, po čtyřiadvacetihodinovce ze sálu a měsíc se jí nemůžete dotknout. Vím, můžete namítnout….své fandy resp. fanynky, si i tato nabídka najde. Najde. To však neznamená, že já ji musím, na zdraví, (při)pít. _Závěrečný (před)halloweenský večírek ve škole (btw, musel jsem si ihned dopřát repete), plný všudypřítomného nadhledu a dávající jasně vzpomenout, na B. De Palmu, v nejlepších letech a formě, včetně významného pomrkávání v samotném závěru, to vše za vydatného přispění S. Moorea, dává tušit, že to v A. Wingardovi, někde skryto je a mohlo to být o poznání lepší. Tak snad příště…. 45% (10.02.2015)

Dan Stevens s chrpově modrýma očima zahrál psychotickýho magora poměrně s přehledem, za zvuků synťákové hudby, jak od Leška Semelky v nejlepší formě, nám dokazuje, že když někoho trefí kulka, tak vždycky teče krev, ještě k tomu umí házet granáty obouruč, vykopnout nohu fakt vysoko a jeho schopnost přežit taky není k zahození, v reality show Survivor by se určo dostal hodně daleko, to vám povím, páč stratég je to vynikající, je mu jasný, že když nakonec zůstane sám, tak vyhrál. Jako zápletku by z logru vyvěštila nejspíš i madam Jolanda, televizní kartářka a lamačka mužských srdcí, ale ten osmdesátkovej feeling, spolu s vtipným finišem, se mi vcelku zamlouval. (10.12.2014)

Mistni komentare jsou celkem ujete. S Drivem to nema nic spolecneho, pouze Stevense, mix Goslinga a Walkera. Jinak pribehove to odbocuje az do prapodivneho bahna, slapnete do nej a nevite, zda to je hovno ci omacka. Lepe receno, prvni pulka je spickova, bitka v baru, dialogy hlavni postavy, ktera je aj solidne zahrana. Ono to ovsem upadne, konec nezajimavej a prepolovani hlavni postavy je bidne. Kdyby si tvurci s tim vice pohrali, pridali souboj navic, byl by to plnej pocet. Skoda. (12.12.2014)

Nowhere to Run potkává Univerzálního vojáka v doprovodu Carpenterových vydlabaných dýní.. Wingardovo uvědomělé disco béčko si bezpochyby užijete, nicméně dám vám jednu radu. Až se objeví člen tajné vládní organizace s očima vypoulenýma jako by nebyl pět dní na velké, našmátrejte na vlastním mozku vypínač a zhasněte. Už jej nebudete potřebovat.. Tenhle očividný autorský záměr mě malinko rozhodil, ale kdo je zvyklý dívat se „po tmě“, ten bude vrnět brakovým blahem. Tak jako já u stylově napsaného i natočeného barfightu „Strýček z armády vs. fotbalové gumy“.. (28.04.2015)