Neon Demon

Něco mezi třemi až čtyřmi hvězdami. Refn se nechal unést lyrikou do absolutna - přílišná snaha hudbou, barvami a nekonečně dlouhými záběry vynést atmosféru filmu skrze oblaka do vesmírných výšin. Ale i tak se podařilo dostat do jádra ženské mysli a ponořit se na dno světa krásy. Ani se mi nechce věřit, že to točil muž. .. Věřím, že pro muže snímek není tak jedlý jako pro ženy. (Beauty isn't everything. It's the only thing.) (24.09.2016)

Popravdě jsem z tohohle kousku poněkud rozpačitý. Všechno zůstalo tak nějak na půl cestě. Ano, skvělá kamera je doplněná výbornou hudbou. A co dál? Na módní klipy je radost pohledět, jenže další přesah jaksi chybí. Thriller ne, horror v žádném případě a mysteriozní je hlavně název. Osobně jsem čekal více fantazie, napětí a zřejmě jsem měl úplně jinou představu démona. Trocha krve, trocha nahoty a dlouhé procházky. Pro mě na jedné straně málo artové a na druhé nedostatečně bizarní a hororové. Jelikož se na ty naleštěné obrázky hezky dívalo, dám 3*, ovšem zatím je pro mne, od Refna, nejlepší Barbar... (04.09.2016)

Neon Demon patřil k projektům, jehož výsledek jsem se vůbec neodvažoval odhadnout, což se mi jakožto zdejšímu hororovému expertovi stává opravdu zřídkakdy. Už před mnoha lety jsem se v průběhu snímku Valhalla Rising přesvědčil, že Nicolas Winding Refn nedokáže uspokojivým způsobem pracovat s tempem příběhu, čímž pak trpí i výsledná atmosféra snímku. Říkal jsem si však, že v případě hororového žánru se z jeho slabiny může stát za určitých okolností i přednost. Zmínil bych například film Suffering, který je názorným případem velmi pomalu plynoucího hororu, jemuž se dané tempo podařilo využít k vybudování působivé atmosféry postavené na intenzivní ztísněnosti. Mým tajným přáním, které bohužel Refn nevyslyšel prakticky vůbec, pak bylo, aby se Neon Demon danému hororu co nejvíce přiblížil. Z hlediska obsahu a víceméně i formy se Neon Demon podobá jinému hororu - Starry Eyes, přestože jeho kvalit ani zdaleka nedosahuje. Kdyby se nejednalo o horor, tak bych Neon Demon vychválil alespoň za formu, jelikož zvolený uhraničivý audiovizuál a artový podton mi připomíná tvorbu mého oblíbeného nehororového režiséra Gaspara Noé. Jakožto hororový expert však hodnotím každý horor podle těch nejpřísnějších možných měřítek, jelikož hororový žánr je nutno považovat za krále všech filmových žánrů a od toho také odvozovat nároky na kvalitu hodnoceného snímku. Refnův Neon Demon postrádá známky komplexnosti a zvolená forma tak představuje spíše snahu o zamaskování nedostatků, které jsou při podrobné analýze každému zřejmé. I laický fanoušek hororu si bezpochyby musí povšimnout, že hororová atmosféra zde téměř absentuje. Snímek sice obsahuje spoustu hororových prvků, jenže jim chybí schopný režisér, který by je umným způsobem propojil dohromady. Z pohledu nevyhraněného diváka však bezesporu půjde o více než koukatelný film. Lze vidět, že se Refn v mezidobí na práci s tempem skutečně zaměřil. Samotný příběh ale postrádá jakoukoliv nápaditost. Je zcela předvídatelný, stejně tak jako je tomu u jednotlivých charakterů, které spíše připomínají obyčejné karikatury. Elle Fanning je však veskrze pohledné a sympatické děvče a v roli hlavní postavy se mi více než líbila. Potěšila mě rovněž účast Keanu Reevese, i když jsem tedy původně doufal, že v daném snímku dostane mnohem větší prostor a především nějakou o poznání mysterioznější roli. Přes převažující zápory disponuje Neon Demon jistým kouzlem, kvůli kterému ho ponechám blikat u třech hvězd. (31.08.2016)

Přestože Nicolas Winding Refn okatě plýtvá svým talentem a ani si neuvědomuje, že svou vyšperkovanou a stylizaci extémní satyrou krásyy/modelingu trochu podkopává svoje vlastní nohy (vždyť on svým stylem v podstatě je "modelka" mezi režiséry). Jeho trojúhelníky, důraz na zrcadla, odrazy, barvy, světla, ... je to velice krásné, hudebně skvěle doplněné a Nicolas ví, co chce ukázat (modelky a maskérka). Každý už doufám ví, že krása a nevinnost jsou dvě naprosto rozdílné věci a touha udržet se na vrcholu (nebo se ho dotknout) může být velkou zhoubou pro každého. Stejně v celém tohle průmyslu, ať módním nebo filmovém, je to jen o tom čerstvém mase. (01.01.2017)

Rozmazlená umíněnost o dvou hodinách a dvou zvratech. Lacině provokující, velkolepě ohlašující něco, co nikdy nepřijde, a hlavně - úplně zbytečná. Na kvalitativní přiblížení se k Lynchovým nepochopitelným podívaným je totiž příliš plytká a do sebe zahleděná. Chápu, že všechny barvy, minuty beze slov a odpuzující scény v sobě mají metafory, o kterých se Refn moc rád baví, ale v jádru jsou všechny tak protivně triviální, že se o chytrý nebo rafinovaný efekt nezvládnou ani otřít. Na další dánsko-hollywoodskou hypnózu jsem se těšil, protože Drive miluju a s Jen Bůh odpouští jsem se minul relativně těsně. Jenže pohledy hlavní postavy do prázdna tu nefungují, protože nemají z jakého příběhového podhoubí čerpat a vedlejší potvory jsou v tomto případě spíše scenáristickými patvary. Nicolas právě skončil i u těch trpělivějších z nás. (25.09.2016)