Neon Demon

Mějte se na pozoru, na podivnosti pana Refna musíte být patřičně naladěni. Neonový Démon může fungovat pouze pokud se poddáte atmosféře plné fialových barev a duševní prázdnoty. Ztracená dívka v novém městě těžko nalézá svůj smysl života, avšak jejím naplněním je krása, úspěch a povrchnost. A je to právě i povrchnost, která dokáže konzumovat, až z člověka nezbyde nic než jen ošklivě zmalovaná skořápka... 6/10 (18.09.2016)

Rozmazlená umíněnost o dvou hodinách a dvou zvratech. Lacině provokující, velkolepě ohlašující něco, co nikdy nepřijde, a hlavně - úplně zbytečná. Na kvalitativní přiblížení se k Lynchovým nepochopitelným podívaným je totiž příliš plytká a do sebe zahleděná. Chápu, že všechny barvy, minuty beze slov a odpuzující scény v sobě mají metafory, o kterých se Refn moc rád baví, ale v jádru jsou všechny tak protivně triviální, že se o chytrý nebo rafinovaný efekt nezvládnou ani otřít. Na další dánsko-hollywoodskou hypnózu jsem se těšil, protože Drive miluju a s Jen Bůh odpouští jsem se minul relativně těsně. Jenže pohledy hlavní postavy do prázdna tu nefungují, protože nemají z jakého příběhového podhoubí čerpat a vedlejší potvory jsou v tomto případě spíše scenáristickými patvary. Nicolas právě skončil i u těch trpělivějších z nás. (25.09.2016)

Tento film se mi velmi nelíbil. Přisuzuji to celé řadě naprosto objektivních příčin, které si teď dovolím taxativně vymezit. Nestudoval jsem filmovou teorii ani FFUK, pánské konečníky neshledávám přitažlivými, nečtu Kierkegaarda, nemám nadváhu, tvář zbrázděnou akné a nemastí se mi vlasy, ani netvoří lupy, ženy se mi nikdy nevysmívaly a nepohrdaly mnou, nesmrdím, nebydlím s maminkou a taky už hezky dlouho nefetuju. Proto, když vidím hovno, řeknu „To je ale hnusné hovno!“, a nikoliv „Právě jsem byl intelektuálně konkverován ultimativní, dekadentně hypnotickou kompozicí profundálně metaforické gastroenterální kvintesence, má exaltace graduje k infinitě a erektilně laská mou exkluzivní percepci estetiky esoterična.“ Egoistický homonudil a houbičkový artista je na vrcholu své patotvorby, už evidentně neví kundy kam, a tak uplácal dvě hodiny pózování a aranžování mimořádně slizkých pičí do vybarvičkovaných kompozic, prokládaných technem. Avšak má to opět samozřejmě nekonečnou hloubku a přesně dvě minuty šokantně deliriálních metafor! Jedna tupá kunda má totiž náhle doma pumu (Ne, Gilmůre, asi jen utekla ze zoo a vlezla ji tam oknem, už to nehul!), a tak vykouří Neovi v metrixu žabikucha, druhá vylíže mrtvou lesbu, třetí dostane v dyzajnovém obýváku krámy a zasviní si podlahu a čtvrtá spáchá nůžkama harakiri, což děsně ladí s květinkovaným kanapem. Takže hurá do sofistikovaných polemik, co si to ten kokot zase píchnul za matroš! Jen by mě docela zajímalo, jestli si na tento nesporný absolutní horor Windigo samo rozbilo prasátko, nebo se fuckt našel nějaký pičus, který to veledílo naprosto nevratně cvaknul jen proto, aby si těch pár bledých psychotických umaštěnců mohlo vyhonit. (16.09.2016)

Mne nič nehovoriaci námet, pointovo absolútne o ničom, banálna obludnosť... Zlaté časy Pushera, tie sa už ale asi nikdy nevrátia. Refn si čoraz viac začína myslieť, že je umelec alá Bruno Forzani a podľa toho aj točí. Ale viete čo? Nie je. Totálne iritujúca, povrchná a nudná vtákovina, ktorá ma nezaujala v žiadnom smere a mal som vôbec čo robiť, aby som to dopozeral do konca. Kamera a vizuál síce boli fajn a verím tomu, že na plátne to vyznie ešte ďaleko lepšie (z toho dôvodu dávam hviezdičku), ale čo z toho, že? Z pekného, ale prázdneho taniera sa nenajem a po chvíľke ma pohľad naň prestane baviť. Podobný pocit som mal pri Gravitácii (2013) - vizuálne namakané, myšlienkovo a pointovo totálne vyprázdnené. Avšak aj napriek tomu ma bavila podstatne viac ako táto splaška zbytočnosti, aspoň ma tak nevytáčala. Tu by sa všadeprítomná a z uší vytekajúca nuda už po pár minútach dala doslova krájať. Jediné oživenie bola tá puma a drsňácky K. Reeves, ale aj z toho urobil Refn totálnu koninu. To ale nebolo to najhoršie. Nuda sa dá pretrpieť. Horší je pocit márnosti, zbytočnosti a pocit strateného času, ten mi už nikto nevráti. Mal som si radšej pustiť Sandokana. Absolútne nechápem, čo na tomto niekto vidí. A herečky? Na tie platí všeobecne všetko to, čo aj na celý film. Pekné, ale o nejakom hereckom umení nemôže byť ani reči. A už vonkoncom nechápem, prečo tu do hlavnej úlohy obsadili Elle Fanning - ako pekná je, o tom pokoj, ale zas nie tak, aby sa mi z nej z kútika úst ťahala slina, tak ako chlapom vo filme. Kľudne mohli obsadiť niekoho z ulice, každá druhá je krajšia a čo sa týka herectva, tváriť sa ako keby práve päť minút intenzívne čuchala toluén, tak to vážne dokáže hocikto. A v neposlednom rade tu bol hrozný muzikálny doprovod. Tá hudba len korunovala celkovú filmovú katastrofu tejto kakačky. Totálne liezla na nervy, miestami mi už dokonca pripomínala vyzváňajúci telefón, čo ma pochopiteľne iritovalo ešte viac. Na záver sa žiada citát, ktorý dokonale vystihuje celé toto smiešne "umelecké" dielo - To je hnus velebnosti, jdu blejt! U mňa jeden z najhorších filmov za veľmi dlhú dobu, a to som tam zarátal aj Sharkanádo alebo Foxcatchera. 10/100 (28.11.2016)

”Beauty isn't everything. It's the only thing.” Krásne úvodné a záverečné titulky. A nielen vďaka Martinezovi, ktorý sa profiluje do skladateľskej ligy budúcnosti. Tým ale nadšenie končí. Bude škoda, ak sa na Refnove filmy prestaneme tešiť a budeme na ne iba zvedaví. Akoby sa toho snažil docieliť, zabúdajúc, že najväčší úspech mu (nielen v Cannes) priniesol príbeh so srdcom (Drive), vyzdvihnutý osobitou réžiou. A nie iba réžiou samotnou. The Neon Demon je jednoduchý film s jasnou myšlienkou. Nie je žiadnou hádankou k vzrušujúcej intelektuálnej diskusii, akou Only God Forgives ako tak bol. A pri tejto priehladnosti a neprekvapivosti nahrádza možnosť precítenia príbehu čisto obrazovým rozprávaním, vizuálnym atraktívnom. A necháva diváka chladného a nedotknutého. Vidieť ho ale asi musíte, minimálne pre to uslintané bozkávanie mŕtvoly, ktoré sme v áčkovej produkcii ešte nemali. [Cannes] (20.05.2016)