Ten druhý

Temný film dýchá letním žárem a pohodou podobně, jako je to třeba ve filmu Babiččin dům. Niles neudělá krok bez svého dvojčete Hollanda a divák nemusí být extrémně vnímavý, aby velmi brzy pochopil, jak se věcí mají ve skutečnosti. Ta scénka u hrobu už vše jen potvrdí. A přesto všechno je film napínavý, anžto čekáte, kdo bude na řadě, co zase provede Dark Passenger. Snímek sází spíše na atmosféru, a tak i přes četná úmrtí se nijaké brutáloviny nedočkáte. Alespoň ty vidle mohly být v přímém záběru...ale nechť. Kupodivu nejdrsněji působí scény zdánlivě, v rámci žánru, obyčejné, jako třeba ta s matkou na verandě nebo v závěru odsouzení nevinného. A k silným třem hvězdám dám ještě jednu za samotný závěr. Ve filmech o zlu není ojedinělý, protože zlo se fakticky zničit nedá, jen na čas oslabit. Pěknou kameru doprovází výborná hudba Mistra Goldsmitha. Ocení především příznivci starších snímků. (13.05.2022)

O dvojčatech je známo, že jsou nějakým velmi zvláštním způsobem spojená. Je to pouto, které dokážou vysvětlit jen oni sami. Tohle samozřejmě posoudit nedokážu, protože dvojče nemám, ale co dokážu spolehlivě posoudit je tenhle film. S určitostí můžu říct, že na mě působil zcela obyčejně a ke všemu mě uspával. Přirovnala bych ho k loďce pohupující se na klidné hladině v bezvětří. (26.05.2011)

Príbeh z malebného zapadákova, s atmosférou sparného leta, prázdnin a detských hier, znenazdania a s ľahkosťou preniká k desivým rodinným tajomstvám, k veciam, čo mali zostať utajené. Ten druhý, zlé dvojča, je zároveň imaginárnym spoločníkom. Stretnutie s ním, veď to je hotový okultizmus: svet živých sa stretáva s posmrtným životom. Mysteriózny príbeh umocňuje mýtus o jednotnom vedomí dvojčiat, ktoré nepozná dualitu, a hoci plynie vláčne, má aj spodný prúd, ktorý sa nakoniec prevalí a prekvapí zaujímavým vyvrcholením. Film má aj istú filozofickú hĺbku. Mŕtvi v ňom pribúdajú tak, ako úvahy o smrti. Ten Druhý je vcelku dômyselný a atraktívny kus... (17.07.2011)

Buď je problém ve mě nebo v naprosto průhledném příběhu, bez pořádné atmosféry. Škoda, že "mysteriózní" téma telepatických schopností nebylo více rozvedeno, protože "rodinná tradice" mi tak trochu nestačí. Hudba Goldsmithe je dobrá, ne skvělá jako za čtyři roky u The Omen, ale atmosféra (ani o půlnoci!) nefunguje. Pointa je jasná velmi brzy, ale zbytek není vysvětlen, ani přiblížen. Rodinné problémy jsou samozřejmě často budované uvnitř myslí dětí, nabádaných a učených prarodiči, stejně tak může být dětská neopodstatněná zlost zdrojem velkého zla... ale kdo má stejné schopnosti jako ten chlapec? PS: ten obsah je tady trochu mimo a kultovní? V jakém státě?:-) (06.09.2010)

Možno mi príde aj ľúto, že patrím k menšine, ktorú snímok akosi nezaujal. A možno to aj kazí fakt, keď vlastne viete o čo ide. Lenže ono sa to dá, ak človek poriadne zapne obe signálne sústavy, vyčítať už v prvých minútach, že niečo nieje v poriadku. Ďalším problémom je nezáživný dej, chudobný na strašidelné scény a pripomínajúci viac faganské letné dobrodružstvo, ako plnohodnotný horor. Záver sa už snaží zvyšovať otáčky, lenže keď je to všetko pred cieľom, je to už zbytočné. (18.11.2016)